Kniha z časů konce světa
O knize zvané De Rebus Bellicis vlastně víme jen pramálo. Že byla sepsána někdy mezi čtvrtým a pátým stoletím, usuzujeme vlastně jen z několika indicií.
Její text historikům s datací trochu napomáhá, když zmiňuje „nedávnou smrt císaře Konstantina I.“. K té došlo v roce 337. Dalším užitečným vodítkem může být i zmínka o krvavé řeži u Adrianopole. Ta bitva se odehrála v roce 378.
O věcech válečných s fantazií: leckdy přílišnou |
Teoreticky prý mohl být její text napsán až po smrti Theodosia I. v roce 395. Po rozdělení říše římské mezi Honoria a Arcadia, na západní a východní část. Píše se v ní totiž o „princeps“, o panovnících v množném čísle. Jisté to však není.
Zcela nejasné ovšem je, kdo ji vlastně sepsal.
Usuzuje se, vzhledem k technické povaze textu a znalostem vojenské doktríny, že autorem musel být nejspíš vojenský funkcionář nebo inženýr. Muž vyššího vzdělání i společenského postavení. Někdo, kdo si mohl dovolit kritizovat velení a cítil se být z moci své funkce povolaný navrhovat reformy.
Anebo taky ne. A právě proto se ke svému dílu nepřihlásil podpisem a zůstal v anonymitě.
Na otázku, proč vlastně byla kniha napsána, se naštěstí hledá odpověď lépe. Vznikla v reakci na zoufalou vojenskou situaci říše římské. A zoufalá situace si žádala zoufalá opatření. Ta kniha, jejíž název lze z latiny přeložit jako O věcech válečných, je jimi naplněná až po okraj.























