Svůj koncept přitom pojal norský fotograf, jehož ikonické práce bývají označovány za digitální surrealismus, s promyšleností, kterou proslul. Jeho záměrem bylo zaznamenat a oslavit propojení mezi lidmi a přírodou, proto téma živlů, které nás obklopují. Nechtěl však zůstat u tradičních čtyř, země, vody, ohně, vzduchu. Chtěl zachytit i další, nehmotné, avšak stejně ústřední lidskému životu. Vášeň, zvědavost, žízeň po vědění, touhu po emancipaci, po svobodě.
Nahlédněte do kalendáře i jeho pražského uvedení |
Do projektu kalendáře Pirelli pro rok 2026 přizval jedenáct žen. Žen se zkušenostmi, hloubkou, které ve svých životech něčeho dosáhly, jak zdůraznil v Praze. Bylo to pro něj podstatným hlediskem, protože je přizval ke skutečné spolupráci. „Důvěřuji jim a ony mně, proto se mezi námi mohla odehrávat neustálá komunikace, konverzace,“ líčil, jak se koncept a jeho realizace rodily a upravovaly v permanentní interakci mezi fotografem a modelkami.
Nebyla mezi nimi jen Eva Herzigová, Irina Shayk, Gwendoline Christie a Venus Williamsová, které se Sundsbøem přijely kalendář představit na jeho světovou premiéru do Prahy. Do díla vstoupila též modelka Adria Arjona, herečka Tilda Swintonová, zpěvačka FKA twigs, herečka Luisa Ranieri, modelka a návrhářka Susie Cave, modelka Du Juan, herečka a filmařka Isabella Rossellini.
Příroda a technologie
Aukce na iDNES.czKaždoročně se jeden exemplář kalendáře draží na iDNES.cz. Letošní dražba se koná ve středu 10. prosince, výtěžek půjde opět na konto Masarykova onkologického ústavu v Brně. |
Dalším protagonistou projektu však byly technologie. Náročný koncept totiž po jejich pomoci volal. Jak obsáhnout přírodu? „Nechtěl jsem být doslovný a nechtěl jsem spáchat klišé,“ líčil fotograf. Vyšel z úvahy, že živly si lidstvo vytvořilo jako jisté zkratky, které mají přírodu reprezentovat, přiblížit. „Ať to byly čtyři živly řeckého světa, nebo pět živlů tradičního čínského přístupu, jsou to redukce přírody,“ vyložil. Konceptu živlů se přidržel, rozšířil ho však o ty, které prostupují lidskou bytostí, jako je zvídavost, vášeň po svobodě.
I ony však odkazují na přírodu: jak ji zachytit? Jednou z cest bylo vnést přírodu do studia. Sundsbø sáhl po obřích LCD stěnách, na něž přírodu projektoval. „Přírodu jsme zvenku přenesli dovnitř,“ shrnul. Nebylo tak monumentální nasazení nejmodernějších technologií výzvou, nehrozilo, že proces focení a snímky příliš zasáhne? „Výzva to je vždycky,“ odpověděl Sundsbø při představení kalendáře v pražském hotelu Four Season na dotaz Xman.cz. „Ale technologie je tu jen pro to, aby mně pomohla vytvořit fotku. Když se na snímek budete dívat, nebudete na ni myslet. Je to, jako když čtu knihu: nestarám se o to, na čem ji autor napsal, důležité je, že ji napsal dobře.“
Ostatně, některé živly se ve studiích ocitly docela hmatatelné. České modelka Eva Herzigová tak podstoupila svoje focení v akváriu naplněném vodou. „Při focení se obyčejně pořád kontroluji, kde mám vlasy, co make-up. Ve vodě si všechno dělalo, co chtělo, vlasy poletovaly,“ líčila zemitost focení. Ve skleněné nádrži byla za mléčnými skly, za nimiž jen tušila fotografa, štáb a spoustu přihlížejících novinářů.
Gwendoline Christie: přemýšlivá, pokorná, působivá
Důvěru, spolupráci a konceptuální přístup na tvorbě kalendáře v Praze vyzdvihla Gwendoline Christie. S norským fotografem již za posledních deset let pracovala mnohokrát, cení si ho pro silné emoce jeho tvorby. Dobře znala i členy jeho týmu. „Syd Hayes mně stříhal vlasy na krátké pro první natáčení Her o trůny,“ připomněla. Do kalendáře proto s ohledem na tým vstupovala s jistotou, přesto ji prý překvapil.
„Věděla jsem, že pospolu vytvoříme něco výjimečného, protože jsou tak vyzrálí, uznávaní, zdatní. Neočekávala jsem však jedno: že se Sølve soustředí na to, co u mě mnoho lidí přehlíží. Předpokládala jsem, že v hledáčku bude dynamika mého fyzického, tělesného já. Místo toho se Sobe rozhodl soustředit na mou energii. Jaká může být, co může přinést,“ líčila. Fotograf jí dal prostor pro polohu, kde mohla spočinout v tichosti.
Nahlíží to jako překračování norem, subverzivní porušování konformity, které ji podle jejích přiznání zajímá? „Konvencím se vzpírám ráda,“ přitakala pro Xman.cz. Odhlédnutí od těla k její vnitřní energii na Sundsbøových fotkách vidí právě v této perspektivě. „Zachytil, kde se nachází moje jemnost, snad i křehkost. Jemná ženskost, ale více než jen to, moje energie. Je v tom něco pokojného, nezachytitelného, ale o nic méně zářivého. Znamená to, že Sølve mě skutečně vidí, jaká jsem, moje já. Že jde za hranice toho, jak působím fyzicky, jak zapadám do této společnosti nebo nezapadám. Jeho fotografie je více snímkem duše. A mám ráda, jak nečekané to je,“ shrnula ve své odpovědi.
„Bylo mně dovoleno, aby mně sebedůvěra mohla vyzrát, jsem za to extrémně vděčná.“
Při rozhovoru s novináři mluvila uvážlivě, zapáleně, často zmiňovala svou zvědavost, chuť objevovat. Když neporozuměla jedné otázce přesně, poprosila o zopakování, s gestem ukazováčku a palce, které naznačovalo, že stojí o naprosto precizní pochopení dotazu. Za každou odpovědí se ukrývalo přemýšlení. Rozdíl mezi její hereckou prací a její rolí modelky? Herectví představuje dlouhou cestu za odhalováním postavy, zápletky, charakterů, herecký vztah k dílu se časem proměňuje. „Ocitnete se v labyrintu, kde vás čekají objevy, kde někdy musíte zahodit všechno, co jste udělali předtím,“ poznamenala. Na modelingu miluje opačný prožitek – okamžitost, bezprostřednost proměny.
Nepřehlédnutelná byla svou pokorou. „Sebedůvěra? Zajímavá věc. Věřím, že to je něco, co se dá naučit. Zároveň si myslím, že to musí být dáno, uděleno zvenčí,“ uvedla. Nedostatek sebevědomí znala, když jí říkali, že se svou postavou nikdy nebude herečka. Ona sebedůvěra jí scházela. „Byla jsem však pevně přesvědčená o své vášni pro to, být umělkyní, herečkou, a o své zaryté fascinaci zkušeností být člověkem. Co to znamená? Jak se vyjádřit? Jak se naučit disciplíně?“ líčila. Ví však, že měla vzácné štěstí – a potkala ty, kdo jí dali příležitost. Protože je k sebevědomí potřeba. „Jsem za to nanejvýš vděčná,“ podtrhla.
Zdůraznila, že nemá za to, že dosáhla toho být lepší člověk. „Mám však lepší vědomí o tom, co znamená být člověk, a neochvějnou zvídavost a okouzlení. Mám sebedůvěru,“ shrnula.
„Snad ne naposledy. Doufám!“ Irina Shayková si angažmá v kalendáři Pirelli vážila.
Modelka Irina Shayk se prý o svém angažmá pro kalendář Pirelli dověděla na cestě z Turecka do New Yorku. „Čekala jsem na to dvacet let!“ smála se. Na pražské představení kalendáře vnesla něco rošťáctví. „Je to moje první účinkování v kalendáři Pirelli, ale snad ne poslední. To tam napište, aby to bylo slyšet,“ hlásila se o další slovo. Kalendářem se podle ní hlásí o slovo diverzita, zvýraznění ženské síly a toho, co ženy dosáhly.
Oslnivá tradice a znamení doby
Sølve Sundsbø se proslavil svými pracemi pro značky Gucci, Hermes, Louis Vuitton, Bulgari, magazíny The New York Times Magazine, Vogue Italia, i-D, Harper´s Bazaar Italia. Je jednačtyřicátým fotografem, jemuž se dostalo cti vložit do kalendáře svůj rukopis. Celkem vyšlo od roku 1964 do roku 2026, s několika přestávkami, dvaapadesát kalendářů.
Kalendář Pirelli je neprodejný, je tradičně určen společenské elitě, významným zákazníkům, slavným osobnostem i hlavám států. Mezi jinými ho dostávají i královské rodiny Velké Británie a Španělska.
Kalendář na trh vstoupil jako klasický pin-up produkt, postupně však vyzrával – a především reflektoval duch doby. Poslední roky byly ve znamení invence na rovině obsahu, formy a zejména poselství.
Kalendář pro rok 2025 měl v rukou fotograf Ethan James Green., Vrátil ho na pláž, všechnu pozornost upřel k postavám modelek a modelů, k jejich smyslnosti, sexualitě. Dokázal však dohlédnout dál, k osobitosti, volnosti. V dílu defilují například Simone Ashley, Hunter Schaferová, Elodie nebo Vincent Cassel.
Vydání pro rok 2024 přineslo supermodelku Naomi Campbellovou v roli královny času. Fotograf Princ Gyasi do něj vetkl hned několik prvků, jimiž je jeho tvorba nesena. Fascinaci výraznými, plnými barvami a působivými, ostrými kontrasty, boření hranice mezi fotografií a malbou, nezbytnost poselství, vizionářství, oddanost Africe, speciálně své rodné Ghaně, víru, že lidský úděl se dá zlepšovat.
Rokem 2023 provázel kalendář s Emily Ratajkowski, Lauren Wasserovou, Sashou Pivavorovou. Jeho autorka Emma Summertonová v něm vzdává hold ženě – můze.
Edice kalendáře pro rok 2022 nesla rukopis rockera Bryana Adamse. Před objektiv pozval Iggyho Poppa, Cher a muzikantku St. Vincent. Rok 2021 se musel kvůli podmínkám během pandemie obejít bez kalendáře, firma Pirelli místo něj věnovala sto tisíc eur na boj s koronavirem.
Kalendář pro rok 2020 se inspiroval shakespearovským námětem Julie a Romea. Fotograf Paolo Roversi v ní sděluje, že hrdinka romantického dramatu se ukrývá v každé ženě, a zachycuje celou paletu jejích poloh – nejen křehkost, ale i tvrdost, nejen naivitu, ale i cílevědomost, ambice, odhodlání. V rozsáhlém díle o 132 stranách se představily britské herečky Emma Watsonová, Claire Foy a Mia Gothová, americké herečky Yara Shahidi, Kristen Stewartová a Indya Moore, čínská zpěvačka Chris Lee, španělská hudebnice Rosalía i fotografova dcera, francouzsko-italská umělkyně Stella Roversi.
Edice pro rok 2019 uvedla na kalendářové listy vyvedené v úchvatných barevných kompozicích snímky Alberta Watsona. Jeho kalendář s očividnými kinematografickými prvky byl věnován tématu ženských snů a do jejich příběhů uvedl například modelku Gigi Hadidovou nebo herečku Julii Garnerovou, ale též modelku Laetitii Castu nebo tanečníka Sergeje Polunina.
Výrazně ční v kalendářové historii dílo fotografa Tima Walkera pro rok 2018 – groteskní, výpravné, surrealistické zpracování Alenky v říši divů s Naomi Campbellovou, Duckie Thotovou, Whoopi Goldbergovou.
Kalendář provázející rokem 2017 nesl rukopis již zemřelého fotografa Petra Lindbergha, skládal hold přirozené ženské kráse a skvěly se v něm intimní, i když neodhalené snímky hereček, mezi nimiž nechyběla Uma Thurmanová, Helen Mirrenová, Nicole Kidmanová či Penélope Cruzová.
Rokem 2016 provázely revoluční fotografie Annie Leibovitzové, která vsadila na snímky silných žen, vzpírajících se patriarchální nadvládě. Kalendář pro rok 2015 fotografa Stevena Meisela zobrazoval ženu jako erotickou ikonu a nesl se ve znamení fetišismu. Vydání pro rok 2014 se vracelo k „trezorovým“ fotografiím Helmuta Newtona z roku 1985.
Předchozí vydání lákala do exotických, poutavých destinací. Edice pro rok 2013 vsadila na magické Rio de Janeiro, kam zavedla i českou modelku Petru Němcovou, kalendář pro rok 2012 oslavoval ženskou krásu na pozadí Korsiky. V kalendáři pro rok 2011 přenesl Karl Lagerfeld modelky do starého Řecka, aby je situoval do starých bájí.
V roce 2010 se Terry Richardson vrátil k 60. a 70. létům minulého století a jejich ikonickým snímkům modelek na panensky čistých plážích, v kalendáři rok předtím složil Peter Beard hold poušti Kalahari a deltě řeky Okawango v Africe. V roce 2008 našel fotograf Patrick Demarchelier inspiraci v uličkách plných nevěstinců a pomíjivé lásky v pověstné Francouzské čtvrti v Šanghaji.
