„Kdo vlastně inspiroval mou práci? Z čeho při ní čerpám?“ Na začátku úvah, jak kalendář pro příští rok vystavět, stály otázky, které se dívaly zpátky. Emma Summertonová se nejprve rozhodla, jak vysvětlovala při uvedení kalendáře v síni sídla firmy Pirelli v milánské čtvrti Bicocca, ohlédnout dozadu. Připomněla, že ji v její tvorbě mnohdy vedly ženy, které fotila. Svou silou, originalitou, výrazem, osobností.
Tomuto tématu se rozhodla svůj kalendář věnovat. Chtěla každou modelku, kterou pozve před objektiv, představit i s jejím příběhem. Chtěla, aby dílo odpovídalo na otázky: „Jaká žena na mých fotografiích je? Odkud vychází a kam směřuje? Co ji pohání? Jak v tomto světě vidí sama sebe?“ První jména ji prý napadla docela brzy, chtěla však celý kalendář propojit jednotným tématem. Našla ho, vydání pro rok 2023 se rozhodla pojmenovat „Milostné dopisy múze“.
Čtrnáct modelek, které nežijí jen modelingem
Každá ze čtrnácti modelek, které se nakonec na její soupisku dostaly, pro ni múzou je. „Vracím se však k etymologickým kořenům slova ‚múza‘. Původně totiž múza představovala zdroj, nejen inspiraci. Ztělesňovala samotné nadání, schopnost,“ líčí Summertonová.
Před objektiv pozvala modelky, jejichž život a aktivity pózování před fotoaparátem a chození po přehlídkovém molu přesahují. Kalendář do fotografií modelky vtahuje podle reality, svých rolí se jako múzy chápou s ohledem na to, čemu se kromě modelingu věnují ve skutečnosti.
Jako první prý Summertonové přišla na mysl Guinevere van Seenusová. Přirozeně, protože si v modelingu našla cestu i na opačnou stranu, její snímky otiskují světové magazíny. V kalendáři vystupuje jako Fotografka. Hned po ní do portfolia kalendáře Summertonová zařadila Sashu Pivovarovou, stala se Malířkou. To proto, že tvoří expresionistické obrazy, vystavuje a dočkává se uznalých recenzí. I další múzy se nabízely vlastně docela samy.
Líbí se vám styl kalendáře Pirelli pro rok 2023?
Kalendář otevřel dveře Lauren Wasserové. Zosobňuje Sportovkyni, ještě před modelingem se totiž naplno věnovala basketbalu a běhu. Summertonová ji však vykresluje dokonce v bojovnických konturách, a i to víc než sedí. Wasserová musela zápasit s vážnou nemocí, syndromem toxického šoku, který ji nakonec připravil o obě nohy od kolenou dolů. Nenechala se zlomit, ani depresemi, ani posttraumatickou poruchou. „Rozhodla jsem se to vše brát jako výzvu. Nikdy jinak, i když mi bylo nejhůř,“ uvedla pro Xman.cz v Miláně. A bojuje dál, vede kampaně proti používání nebezpečných plastů, právě ty, v menstruačním tamponu, totiž její nemoc zavinily.
Jako Techno-vědkyni kalendář zvěčňuje Karlie Klossovou, Emily Ratajkowski je Spisovatelkou, Cara Delvingne Umělkyní, Bella Hadidová Vílou. Lila Mossová vstoupila do postavy Věštkyně, Adwoa Aboahová do Královny, Kaya Wilkinsová do Hudebnice. Do Vypravěčky se vpisuje Precious Lee, Ashley Grahamová se našla v Aktivistce, Adut Akechová se představuje jako Lovkyně snů, He Cong jako Žena – mudrc.
Meč patří Lauren Wasserové do rukou zcela právem. Atletka a bojovnice dovedla vyhrát nad chorobou i amputací obou nohou. Modelingu i sportu se věnuje dál.
Všechny ženy do svých postav promítly své vlastní zájmy, aktivity, vášně, Summertonová je ovšem podtrhuje, posunuje, snově s nimi manipuluje. „Hranice mezi rolí, kterou modelky hrají, a tím, čím jsou ve skutečnosti, není na mých snímcích jasně definovaná. Všechno se mísí dohromady, aby byly výsledkem fotografie, které opěvují magický realismus,“ líčí Summertonová.
Aukce: kalendář s múzami dražte na iDNES.czJako každý rok se bude kalendář dražit na iDNES.cz, výtěžek z aukce pod záštitou Nadace Agrofert půjde na Masarykův onkologický ústav. Dražba kalendáře Pirelli se na iDNES.cz koná ve středu 7. prosince. |
Protože si však ženy do svých postav odnášejí svá reálná já, vypovídá přístup Summertonové i jich samotných o trendu, který mění náhled na modelky a jejich roli.
Modelka jako aktérka, krása jako sebedůvěra
Fotograf nebo fotografka totiž přestávají být jediným aktivním prvkem tvůrčího procesu. Ustupují z pozice výlučného aktéra, jehož rozhodování dominuje a který modelku diriguje jako svůj objekt. Modelka se tedy posunuje z pasivní role a stává se účastnicí. Kdo tento trend s otevřeností, větší komunikativností fotografů a fotografek, nebo spíš emancipaci a rozvoj modelek, začal? „Ženy se jistě méně obávají ozvat, vstupovat do děje,“ odpověděla na otázku Xman.cz v Milánu Summertonová, „ale něco se mění všeobecně. Společenské uvědomění se posouvá.“ Dodala, že stereotyp je nudný, proto tento vývoj.
Precious Lee doplnila, že osobnost ikonických modelek předchozích ér do fotografií i procesu jejich tvorby vstupovala i dříve. „Když se díváte na velké modelky, Cindy (Crawfordovou), Naomi (Campbellovou), na fotografiích všech z nich je vidět osobnost. Ale dřív se o tom moc nemluvilo a nebylo to tak výrazné. Dnes se vás na začátku spolupráce fotograf ptá: Jaké jsou vaše vášně?“ shrnula Precious Lee pro Xman.cz.
Ashley Grahamová se do Aktivistky vetkla naprosto příznačně. Usiluje o větší pestrost módního průmyslu. A o to, aby se ženy i dívky přestaly stydět za svá těla.
Guinevere van Seenusová souhlasila: „Pro modelky – ikony, pro ty, které čnějí nad ostatní výtečné modelky, vždy platilo, že musejí mít něco víc. Unikátnost, ducha. Být krásná neznamená být ikonou. Je důležité se rozvíjet, věnovat se tanci, herectví, umění,“ vyjádřila náhled, který rozhodně překračuje konvenční povědomí o modelce. A rovněž o kráse.
Protože Summertonová do svého kalendáře pozvala jako múzy modelky, které se navíc věnují mnoha aktivitám v celé řadě oblastí, od technického vývoje přes psaní knih po hudbu, naznačila, že postava modelky pouhou podmínku krásy překračuje. Navíc, dá se krása zredukovat na předem definovaná kritéria tělesných proporcí? Múzy z kalendáře ono pojetí nesdílejí. Co tedy poté krása je? „Sebedůvěra, individualita, být sama sebou,“ míní Ashley Grahamová. Další hlasy dodávaly, že nositelkou krásy je osobitost.
Podle těchto kontur se módní průmysl mění, soudí Wasserová, postupně se posunuje. „Jenže nedostatečně a pomalu,“ nebyla spokojená Grahamová. V Milánu však sršela energií: „Jsem optimistkou, limitem jsou až nebesa.“
Do světa fotky jsem se propašovala lstí, říká autorka kalendáře Pirelli Trochu zvláštní, sexy, lehce neústupná, mírně šílená. Taková prý byla jako mladá dívka. I tyto vlastnosti se teď jistě vpisují do její tvorby. I proto je její módní fotografie ovlivněná jejími soukromými hrátkami s polaroidovými autoportréty. „Fotografie znamená komunikaci a svobodu,“ říká Emma Summertonová. Umělkyně, která tvořila kalendář Pirelli 2023. |
Všechny tyto úvahy nezněly při představení kalendáře Emmy Summertonové náhodou. Její přístup separaci mezi fotografkou, dirigentkou, a modelkou, objektem, rozhodně nedodržuje, Summertonová vždy zdůrazňuje, že její fotografie jsou výsledkem konverzace jí, týmu i modelky. Fotografie pro kalendář se staly pódiem, na němž se může předvést širší svět každé ze čtrnácti žen, její aktivita, poselství a hodnoty. „Svoboda tvorby, volby a uměleckého rozhodování je u kalendáře Pirelli ve srovnání s mnoha jinými projekty nevídaná,“ shrnula Guinevere van Seenusová.
Emma Summertonová se stala pátou ženou, která kalendáři Pirelli vtiskla svůj rukopis. Její „Milostné dopisy múze“, prostoupené květinovými motivy a zvířaty, jsou devětačtyřicátým ročníkem kalendáře.
Kalendář jako otisk ducha doby
První edice kalendáře vyšla v roce 1964. Fotografem byl Robert Freeman, který se proslavil portrétními snímky skupiny Beatles. Kompletních 46 vydání nese rukopis celkem 36 prestižních fotografů, devět z nich dostalo šanci vytvořit hned po dvou ročnících. Kalendář Pirelli je tradičně určen společenské elitě, významným zákazníkům, slavným osobnostem i hlavám států. Mezi jinými ho dostávají i královské rodiny Velké Británie a Španělska.
Kalendář na trh vstoupil jako klasický pin-up produkt, postupně však vyzrával – a především reflektoval duch doby. Poslední roky byly ve znamení invence na rovině obsahu, formy a zejména poselství.
Poslední edice kalendáře nese rukopis rockera Bryana Adamse. Před objektiv pozval Iggyho Poppa, Cher a muzikantku St. Vincent. Rok 2021 se musel kvůli podmínkám během pandemie obejít bez kalendáře, firma Pirelli místo něj věnovala sto tisíc eur na boj s koronavirem.
Kalendář pro rok 2020 se inspiroval shakespearovským námětem Julie a Romea. Fotograf Paolo Roversi v ní sděluje, že hrdinka romantického dramatu se ukrývá v každé ženě, a zachycuje celou paletu jejích poloh – nejen křehkost, ale i tvrdost, nejen naivitu, ale i cílevědomost, ambice, odhodlání. V rozsáhlém díle o 132 stranách se představily britské herečky Emma Watsonová, Claire Foy a Mia Gothová, americké herečky Yara Shahidi, Kristen Stewartová a Indya Moore, čínská zpěvačka Chris Lee, španělská hudebnice Rosalía i fotografova dcera, francouzsko-italská umělkyně Stella Roversi.
Edice pro rok 2019 uvedla na kalendářové listy vyvedené v úchvatných barevných kompozicích snímky Alberta Watsona. Jeho kalendář s očividnými kinematografickými prvky byl věnován tématu ženských snů a do jejich příběhů uvedl například modelku Gigi Hadidovou nebo herečku Julii Garnerovou, ale též modelku Laetitii Castu nebo tanečníka Sergeje Polunina.
Výrazně ční v kalendářové historii dílo fotografa Tima Walkera pro rok 2018 – groteskní, výpravné, surrealistické zpracování Alenky v říši divů s Naomi Campbellovou, Duckie Thotovou, Whoopi Goldbergovou.
Kalendář provázející rokem 2017 nesl rukopis již zemřelého fotografa Petra Lindbergha, skládal hold přirozené ženské kráse a skvěly se v něm intimní, i když neodhalené snímky hereček, mezi nimiž nechyběla Uma Thurmanová, Helen Mirrenová, Nicole Kidmanová či Penélope Cruzová.
Rokem 2016 provázely revoluční fotografie Annie Leibovitzové, která vsadila na snímky silných žen, vzpírajících se patriarchální nadvládě. Kalendář pro rok 2015 fotografa Stevena Meisela zobrazoval ženu jako erotickou ikonu a nesl se ve znamení fetišismu. Vydání pro rok 2014 se vracelo k „trezorovým“ fotografiím Helmuta Newtona z roku 1985.
Předchozí vydání lákala do exotických, poutavých destinací. Edice pro rok 2013 vsadila na magické Rio de Janeiro, kam zavedla i českou modelku Petru Němcovou, kalendář pro rok 2012 oslavoval ženskou krásu na pozadí Korsiky. V kalendáři pro rok 2011 přenesl Karl Lagerfeld modelky do starého Řecka, aby je situoval do starých bájí.
V roce 2010 se Terry Richardson vrátil k 60. a 70. létům minulého století a jejich ikonickým snímkům modelek na panensky čistých plážích, v kalendáři rok předtím složil Peter Beard hold poušti Kalahari a deltě řeky Okawango v Africe. V roce 2008 našel fotograf Patrick Demarchelier inspiraci v uličkách plných nevěstinců a pomíjivé lásky v pověstné Francouzské čtvrti v Šanghaji.
