Je to poprvé, co se kalendář tak výrazně propojil s hudbou, podle svého tvůrce to však bylo prolnutí docela přirozené. Vyrostlo vlastně z jeho osobnosti. „Být na turné je to, co jsem dělal posledních pětačtyřicet let, takže ona myšlenka byla docela samozřejmá,“ líčil zpěvák, který se již dvacet let věnuje též fotografii, při online představení kalendáře.
Prohlédněte si kalendář Pirelli 2022 |
A dodal, že si nejprve dokonce pomyslel, že některé z předchozích vydání ikonického kalendáře již po onom konceptu sáhlo. Tak lákavé a očividné mu téma hudební tour přišlo. Seznal však, že to je v historii kalendáře, která se začala psát v roce 1964 a čítá osmačtyřicet vydání, průkopnický nápad. Pionýrský a silný, protože téma fotografovi nabízí výrazné momenty.
Pohled klíčovou dírkou. Do návykového zážitku
„Jako fotograf nehledáte ‚normální‘, všední věci. Chcete, aby byl obraz pozoruhodný, výjimečný,“ líčil Adams. A muzikantská turné takových silných momentů, situací, scén nabízejí spoustu. Obsáhnout je všechny nešlo, dokonce ani tak úctyhodným počtem fotografií, které si do kalendáře našly cestu. Adams proto z muzikantských putování vybral aspekty, které napovídají a promlouvají zkratkou, metaforou.
Dražba kalendáře Pirelli Vydání pro rok 2022 se pyšní i velmi působivým zpracováním, v imitaci obalu na dlouhohrající desku se skrývá více než sedmdesát fotografií na více než 160 stranách. Kalendář je uměleckým objektem. Každoročně se již tradičně draží na iDNES.cz, letos se aukce koná ve středu 8. prosince. Za dvacetiletou historii aukcí se vybralo přes čtyři miliony korun, jejich příjemcem je Masarykův onkologický ústav v Brně. Na jeho konto poputuje výtěžek i z letošní dražby. Ústav je použije na aplikační křesla pro chemoterapii pro nový stacionář, který se má otevřít v březnu příštího roku. Jedno stojí 170 tisíc korun, stacionář je potřebuje čtyři. |
„Hudebníci například vidí jen velmi zřídka čelní stranu budovy, kde vystupují, chodí do ní zadem, vidíme dveře na pódium, zákulisí, suterén… Procházíte od dveří na jeviště ke dveřím do auta, poté ke dveřím do hotelu, dveřím do vlaku, do autobusu… Je to hromada dveří, ale též spousta cestování,“ popisuje, skrze jaké scény a okamžiky fenomén hudebních šňůr na fotografiích v kalendáři přibližuje.
Jeho stránky nás vlastně provádějí, chronologicky, muzikantským životem na turné. Zpěváci a zpěvačky, které do kalendáře uvedl, jsou zachyceni v odlišných denních momentech. „Někteří se probouzejí, jiní se připravují na show, někteří jsou v zákulisí, další odpočívají po vystoupení. Je to vlastně klíčová dírka, kterou se dá nahlédnout do oné zkušenosti,“ přibližuje Adams. A poznamenává, že to je velmi plastická, mnohovrstevnatá zkušenost: „Je v ní hodně krásna, některé její části jsou sexy, ale jiné jsou rovněž docela temné a zvláštní.“
A nezastírá, že fenomén hudebních turné je návykový. Na jedné straně na nich umělec touží po klidu domova, jenže když ho má, prahne naopak po turné. „Je to návykové, jakmile to máte za sebou, jdete do toho znovu a znovu,“ přiznává.
„Být na turné je jako bizarní sen. A miluju to,“ potvrzuje St. Vincent. „Stupňuje se to, eskaluje a stává se to určitým stimulantem,“ přitakává Iggy Pop.
Jak chutná turné
Příběh Adamsova kalendáře je přitom křivolaký. Firma Pirelli jej k němu vyzvala již pro vydání na rok 2021, tehdy však zasáhl covid, kvůli němuž se linie kalendářů dočkala mezery – rok 2021 se musel obejít bez kalendáře. Letošní léto však již zpěváky a zpěvačky Bryan Adams před svůj objektiv pozvat mohl. A kalendář nafotil velmi hbitě, během tří dnů, ve slavné losangeleské hudební hale Palace Theatre a hollywoodském hotelu Chateau Marmont a poté v hotelu Scalinatella na Capri.
Umělců a umělkyň bylo deset, jejich soupis zahrnuje Cher, Iggyho Popa, neschází Grimes, Jennifer Hudsonová, Normani, Rita Ora, Boham Phoenix, Saweetie, St. Vincent a Kali Uchis. Adams jim přitom nechal velkou svobodu. Ačkoli měl svou představu, kdo z nich by měl doprovázet ten který okamžik života na turné, nechal prý poslední slovo na nich samotných. To proto, aby bylo jisté, že se se scénou sžijí, identifikují, vezmou ji za svou.
St. Vincent a Normani se tedy našli ve scénách zachycujících hotelová rána, Saweetie a Kali pózují v hotelové lobby. Kali Uchis odpočívá v bazénu, Grimes a Normani zastihl fotograf při příjezdu na vystoupení, Cher a Jeniffer Hudsonovou navštívil v zákulisí i na pódiu. Iggy Pop a Bohan se nechali přistihnout po show v šatně, Rita Ora nechala fotografa vklouznout do koupelny, kde po koncertu relaxuje ve vaně. St. Vincent a Saweetie poté svými fotkami připomínají, že turné znamená nekonečné cestování, ráno již čekají v hotelu na další přesun.
V kalendáři se nakonec objevil i sám Adams. Před objektivem pózoval i on. Byla v tom ryzí improvizace. „Prostě nám scházel jeden člověk,“ vysvětlil na tiskové konferenci z hotelu, kde je v karanténě kvůli covidu. „Jsem OK, za pár dní budu úplně v pořádku,“ odpověděl přitom na dotaz o svém zdravotním stavu.
Motiv kalendáře firma Pirelli nadšeně uvítala, jak podotkl její výkonný ředitel Marco Tronchetti Provera, protože téma cestování samozřejmě souzní s jejím byznysem. Má však podle něj též souvislost s tím, jak se společnost bude postupně vracet do normálního fungování a do pohybu po pandemii. Rok 2022 je přitom pro Pirelli výjimečným, firma totiž oslaví 150 let své existence.
Kalendář i píseň
Nakonec Bryan Adams při práci na kalendáři využil obě své profese, složil k němu totiž píseň, nese tentýž název On The Road. „Napsal jsem ji během jediného dne, těsně před focením v Los Angeles,“ řekl na virtuální tiskové konferenci, kde též zazněla.
A přidal historku z jedné ze svých koncertních šňůr. Měl vystupovat v Madison Square Garden, zdržel se však a jako natruc nemohl chytit žádný taxík, vydal se proto na místo metrem. Ve vagónu zjistil, že je plný jeho fanoušků, kteří jedou právě na jeho vystoupení a kteří po něm samozřejmě udiveně pokukují. Jeden z nich nakonec, po výstupu neodolal a zeptal se: „Hele, chlape, jsi to vážně ty?“
Adams prý přitakal a konverzace využil k tomu, aby se jej zeptal, jakým schodištěm se do haly vlastně dostane, a nechal se na místo svého koncertu svým fanouškem doprovodit.
Kalendář jako otisk ducha doby
První edice kalendáře vyšla v roce 1964. Fotografem byl Robert Freeman, který se proslavil portrétními snímky skupiny Beatles. Kompletních 46 vydání nese rukopis celkem 36 prestižních fotografů, devět z nich dostalo šanci vytvořit hned po dvou ročnících. Kalendář Pirelli je tradičně určen společenské elitě, významným zákazníkům, slavným osobnostem i hlavám států. Mezi jinými ho dostávají i královské rodiny Velké Británie a Španělska.
Kalendář na trh vstoupil jako klasický pin-up produkt, postupně však vyzrával – a především reflektoval duch doby. Poslední roky byly ve znamení invence na rovině obsahu, formy a zejména poselství.
Jeho poslední edice, pro rok 2020, se inspirovala shakespearovským námětem Julie a Romea. Fotograf Paolo Roversi v ní sděluje, že hrdinka romantického dramatu se ukrývá v každé ženě, a zachycuje celou paletu jejích poloh – nejen křehkost, ale i tvrdost, nejen naivitu, ale i cílevědomost, ambice, odhodlání. V rozsáhlém díle o 132 stranách se představily britské herečky Emma Watsonová, Claire Foy a Mia Gothová, americké herečky Yara Shahidi, Kristen Stewartová a Indya Moore, čínská zpěvačka Chris Lee, španělská hudebnice Rosalía i fotografova dcera, francouzsko-italská umělkyně Stella Roversi.
Edice pro rok 2019 uvedla na kalendářové listy vyvedené v úchvatných barevných kompozicích snímky Alberta Watsona. Jeho kalendář s očividnými kinematografickými prvky byl věnován tématu ženských snů a do jejich příběhů uvedl například modelku Gigi Hadidovou nebo herečku Julii Garnerovou, ale též modelku Laetitii Castu nebo tanečníka Sergeje Polunina.
Výrazně ční v kalendářové historii dílo fotografa Tima Walkera pro rok 2018 – groteskní, výpravné, surrealistické zpracování Alenky v říši divů s Naomi Campbellovou, Duckie Thotovou, Whoopi Goldbergovou.
Kalendář provázející rokem 2017 nesl rukopis již zemřelého fotografa Petra Lindbergha, skládal hold přirozené ženské kráse a skvěly se v něm intimní, i když neodhalené snímky hereček, mezi nimiž nechyběla Uma Thurmanová, Helen Mirrenová, Nicole Kidmanová či Penélope Cruzová.
Rokem 2016 provázely revoluční fotografie Annie Leibovitzové, která vsadila na snímky silných žen, vzpírajících se patriarchální nadvládě. Kalendář pro rok 2015 fotografa Stevena Meisela zobrazoval ženu jako erotickou ikonu a nesl se ve znamení fetišismu. Vydání pro rok 2014 se vracelo k „trezorovým“ fotografiím Helmuta Newtona z roku 1985.
Předchozí vydání lákala do exotických, poutavých destinací. Edice pro rok 2013 vsadila na magické Rio de Janeiro, kam zavedla i českou modelku Petru Němcovou, kalendář pro rok 2012 oslavoval ženskou krásu na pozadí Korsiky. V kalendáři pro rok 2011 přenesl Karl Lagerfeld modelky do starého Řecka, aby je situoval do starých bájí.
V roce 2010 se Terry Richardson vrátil k 60. a 70. létům minulého století a jejich ikonickým snímkům modelek na panensky čistých plážích, v kalendáři rok předtím složil Peter Beard hold poušti Kalahari a deltě řeky Okawango v Africe. V roce 2008 našel fotograf Patrick Demarchelier inspiraci v uličkách plných nevěstinců a pomíjivé lásky v pověstné Francouzské čtvrti v Šanghaji.
