Na Vánoce nevzpomínal rád. Nejvroucnější přání, které si se svátky ve svých šestnácti letech ještě spojoval, se totiž nevyplnilo. Chtěl, aby jeho matka Sara zůstala naživu. Jenže zrovna 24. prosince 1913 vydechla v horečnatém blouznění naposledy. Kladl si to za vinu.
Ve Filadelfii, kde tehdy coby irští přistěhovalci živořili, totiž bylo vše potřebné pro to, aby se mohla úspěšně uzdravit. Dobří lékaři i medicína proti infekcím, horečkám. Jenže to chtělo mít peníze. A ty v rodině neměli. V těch smutných povánočních dnech se John změnil vnitřně i navenek.
Například začal nesnášet příjmení Diamond. Jeho rodiče, pocházející odkudsi z irského Leitrimu, si ho vyvolili za své na palubě vystěhovaleckého parníku. Mělo pro ně být symbolem nového začátku, bohatství, které v nové zemi dobudou. Místo toho v oné slavné Americe od samého počátku třeli bídu s nouzí. Stačilo počkat, než jeho otec přinese domů další dvě denní výplaty z robotárny, a na léky pro matku by bylo.
Kdyby si je tenkrát vzali sami, třeba silou, mohla ještě žít. Jistě, byla by to krádež, loupež, zločin. Ale jaký je to prohřešek, když loupíte, abyste zachránili život blízké osoby?
Tehdy se John definitivně rozžehnal se zákonem, i s méně či více oficiálními autoritami. Zlomil hůl nad nespravedlivou spravedlností, která ve Spojených státech dělala z Irů třetiřadé občany. Překročil hranice poctivosti, k nimž ho jeho matka nabádala a vedla. Rozhodl se jít vlastní cestou, hrát podle vlastních pravidel. Začal s tím hned, co se s otcem a mladším bratrem přestěhovali do New Yorku.
John Thomas Diamond se okamžitě stal členem pouličního gangu. A brzy mezi raubíři z dvousetčlenné party The Boiler vynikal.
Zloděj, rváč, dezertér. A vyškolený gangster
Nebyl klasický poberta nebo obyčejný rváč. Byl cílevědomý, neústupný. Neobíral na stánku zelináře, rovnou vybíjel výlohy klenotnictví. Nekradl zboží zpod plachet povozů, raději unášel celé povozy. A tam, kde jiní tahali při půtkách z kapes nože, tasil pistoli. Oplétačky se zákonem měl neustále, mezi zadrženými podezřelými byl za jediný rok čtrnáctkrát. Dohromady mu však stát nic nedokázal. Snad proto, že pokud bylo přece jen něco nad jeho síly, utíkal. Rychle. Proto mu také přezdívali Legs – „Nohy“.
Přezdívce však nedostál v roce 1917, kdy byl dopaden ve zlatnictví, do něhož se vloupal. Legenda praví, že policii dal tip přímo někdo z The Boiler, aby se zbavil mocenské konkurence. John Thomas Diamond řečený Legs si tehdy zvolil cestu nejmenšího odporu a místo kriminálu se nechal odvést do armády. Zběhl hned po základním výcviku, jen co jej vyvezli do Francie. Válku pojal jako státem placenou dovolenou v zahraničí. Byl však dopadený a odsouzený za dezerci na tři až pět let ve vojenské věznici Leavenworth. Tady si mezi kapacitami zločinu doplnil vzdělání. A jako muž, který si už dávno vybral, na jaké straně zákona stojí, se v roce 1921 stal osobním strážcem Arnolda Rothsteina.
Ve dvacátých letech minulého století byl Rothstein úplně novým typem zločince. Nebyl to ramenatý gangster, ale spíš chodící mozek kriminálních akcí a kreativní kouzelník finančních operací. První z generace velkých mafiánů, kteří kradli opravdu ve velkém, aby vyzískané peníze čistili skrz legální byznys a investovali do dalšího podnikání. Nebo do rozšiřování vlastního vlivu či beztrestnosti korupcí. Rothstein byl specialista na lichvu, vymáhání výpalného, sázkové kanceláře a zfixlované hazardní hry. To, jak kompletně zmanipuloval světovou baseballovou sérii v roce 1919 a vydělal na tom miliony, z něj udělalo ikonu podsvětí. Však se od něj také učili budoucí šéfové newyorských mafií: Lucky Luciano, Meyer Lansky, Frank Costello.
S těmi všemi přišel Legs Diamond, v roli poučeného pěšáka mezi prvoligovými zločinci, do osobního kontaktu. A zažil další hořké prozření. Na světě zločinu ho zprvu fascinovala ona hra bez pravidel. Volnost a svoboda možností, které byly zpřístupněny dostatečně drzým a odvážným. Jenže s prací pro Rothsteina se pojila spousta nepřekročitelných pravidel, které nakonec směl vždy překročit jen sám Rothstein.
Například stavěl na tom, že jeho gangsteři nesmí dávat najevo okázalým způsobem své bohatství. Sám se však veřejnosti pyšnil svým majetkem. Zdůrazňoval zásady cti zločinecké branže, ale přitom ustavičně podrážel nebo likvidoval obchodní partnery. Zakazoval členům své organizace podnikání s drogami, ale skrytě bohatl na prodeji heroinu.
Pan Nedotknutelný. Harlemského mafiána musel dostat do vězení prezident Prodával drogy, vydával příkazy k vraždám, podplácel policisty, vysmíval se úřadům, dělal nafoukaná gesta. A poté udával své druhy i své ženy. Zbytek života strávil Nicky Barnes pod jinou identitou jako tuctový starý muž. Jeho životní veletoč nemohl být větší. Býval drogovým lordem, všemocným vládcem Harlemu. Druhou část života strávil jako prodavač v supermarketu. Mezitím napráskal své kumpány, manželku i milenky. Za nevěru, drancování svého impéria. Nicky Barnes toho nikdy nelitoval. Protože změnil identitu, o jeho smrti v roce 2012 se média dověděla až teď. |
Legs Diamond, muž pro špinavou práci, to všechno viděl. A pochopil, že autority světa zločinu jsou stejně prohnilé a pokrytecké jako svět lidí žijících podle pravidel civilizované společnosti. Rozhodl se tedy, že se udělá sám pro sebe.
Na volné noze
Výpověď pojal stylově. Svému šéfovi přebral obří zakázku heroinu a prodal ji. Kapitál investoval do nákupu vybavení, zbraní, lidí. Ve Spojených státech tehdy vrcholila tuhá prohibice, zákaz výroby, dovozu, prodeje a konzumace alkoholu. Pro zločince to byl učiněný zlatý důl.
Legs Diamond však nehodlal být v tom pomyslném dole za prostého kopáče. Přeskočil riskantní fáze dodavatelského řetězce, pašování přes hranice, a začal se svými lidmi přepadat náklaďáky plné lihu až poté, co dorazily do tajných skladů ve městě. Nakradené zboží obratem prodal žíznivému trhu. Pochopitelně, nadělal si tím spoustu nepřátel. Ale komu si půjdou okradení pašeráci stěžovat? Policii jistě ne.
Účty měl skládat v říjnu 1924, kdy na něj během čekání na manhattanské křižovatce někdo zahájil palbu z brokovnice. Odnesl to pár škrábanci. „Asi si mě ti pánové s někým spletli, jsem trochu podobný starostovi,“ říká tehdy Legs. O rok později jej pak při jednání s dodavatelem překvapila trojice střelců. Schytal dvě kulky do pravého boku. Po měsíci v nemocnici Bellevue byl však zase jako rybička. Spekuluje se o tom, že možná ani nebyl obětí, spíš spolupachatelem, který se vlastním postřelením chytře vyhnul obvinění. Pohotově totiž přebral obchody zločince, který při přestřelce zastřelený byl.
V roce 1929 otevřel přímo na Broadwayi luxusní podnik. Jmenoval se Hotsy Totsy Club a na rohu 54. a 55. ulice skrytě nabízel všemožná zapovězená potěšení – děvčata, hazard, drogy i alkohol. Výpalné však ono výnosné hnízdečko neplatilo nikomu. A možná právě proto se tu dusného večera 14. července zastavili dva vyhlášení rváči bratři Cassidyovi. Pokud podnik nezačne platit za klid, chtějí dělat problémy. Legs Diamond to s nimi vyřešil jinak. Před padesátkou hostů je rozstřílel na maděru.
Bylo jasné, že za to půjde před soud a pak nejspíš na dlouho do chládku. Jenže co to? Nikdo z hostů ani personálu si nic nepamatuje. Tři korunní svědkové obžaloby – barman, číšník a šatnářka zmizeli ještě před procesem a nikdo už o nich nikdy neslyšel. A nakonec tu byla ještě podplacená porota. Soudní sál opustil jako vítěz. Legs tehdy dosáhl kariérního vrcholu.
Milovala moc a publicitu. Panenka byla první kmotrou neapolské mafie Tak Pupettu zachytila fotografie pořízená při soutěži krásy, kterou ovládla. Aby pomstila svého mafiánského muže, popravila na ulici jeho mafiánského vraha. U publika neapolského soudu za to sklízela ovace, protože vraždila pro čest a odplatu. Někdejší regionální královna krásy Assunta Maresca se stala Madam Camorrou. Uměla pracovat s publicitou, milovala mafiánskou moc i tu mediální. Zemřela 29. prosince 2021. |
Porazil konkurenty, zastrašil je a zesměšnil. Ukázal jim, kdo je tu silnější. Vysmál se i spravedlnosti. Ostatně, newyorský soudce Joseph Force Crater, který mu prý vyhlásil osobní válku, krátce po procesu beze stopy zmizel, za mrtvého byl oficiálně prohlášen o devět let později.
Slavnější než Al Capone
Legs si tím vysloužil nebývalou pozornost médií. Pro New York a celé východní pobřeží se stal gangsterem číslo 2, hned po Al Caponovi. Možná bude jeho nástupcem? Capone pochopitelně zuřil, nesnesl pochyby o tom, že právě on, jedině on je králem zločinu, hlavní hvězdou. Oficiálně asi kvůli zkříženým obchodním zájmům, ukradeným náklaďákům s kanadskou whiskey, ale neoficiálně čistě ze své paranoidní ješitnosti poslal na Legse své zabijáky. Skončí mrtví, zatímco lehce poraněný Legs znovu unikne smrti.
Stane se ještě populárnějším. Aby ne, je pohledný, dává se vidět na veřejnosti, točí se kolem něj krásné ženy. Obléká se elegantně, je prý výtečným tanečníkem. Naplno si užívá bohatství. Veřejnost jej za jeho velkoústá prohlášení miluje, muži zákona i zločinu ho nenávidí.
Diamond dál setrvale porušuje všechna nepsaná pravidla, stále přepadá vozy konkurentů pašující lihoviny do metropole. Bez ohledu na nějaká ustálená teritoria expandoval z Manhattanu do Harlemu. Podnikal v každé branži, včetně tvrdých drog. Seznam jeho nepřátel byl proto skoro bez konce. „Vážně tu není někdo, kdo by ho dokázal odkopnout tak, aby se nevrátil znovu?“ tázal se tehdy svých mužů další obávaný gangster Dutch Schulz.
V květnu 1930 leží Legs znovu v nemocnici, prý jej jen poranilo několik broků ve tváři. Údajně zranění při lovu na vysokou. Pravděpodobněji však přežil další pokus o atentát. Během jeho osobní nepřítomnosti v ulicích však jeho byznys utrpěl první velkou ztrátu. Federální agenti totiž objevili „soukromý pivovar“ na Bruyn Avenue v Kingstonu.
Bylo to důmyslně vedené zařízení, uzavřený a úředníky zapečetěný pivovar přenesl výrobní zařízení do vedlejší haly, aby v jejích sklepeních pokračoval ve vaření piva. Tekutý produkt odtud mířil půl kilometru dlouhým potrubím, osazeným v kanalizaci, do dalšího skladu. Tam fungovala stáčírna. Vyšetřovatelé zajistili na tři tisíce sudů s pivem a 41 tisíc naplněných lahví. Zajistili značnou hotovost, zbraně a desítku dělníků. Stopy až k Legsovi nevedly, ale zásah jej viditelně zabolel.
I štěstí se jednou unaví
V srpnu 1930 vyrazil Legs na dovolenou do Evropy. Cesta po lázeňských domech Francie a Německa však nebyla výpravou za lahodnou minerální vodou, jak tvrdil novinářům. Jel si zajistit nové zdroje a cesty pro přepravu alkoholu a drog. Jako celebritu zločinu ho však po pár dnech či hodinách soudně vypověděli z většiny navštívených zemí. Byl to problém, protože si na zprostředkovatelské výdaje vypůjčil od obchodních partnerů v New Yorku nemalý obnos. Oněch 200 tisíc dolarů, v přepočtu na koruny a s inflací by to dnes bylo 86,5 milionu, tedy nikomu nevrátil. A proto jej v říjnu onoho roku navštívili v pokoji Hotelu Monticello dva zabijáci. Vypálili do něj pět ran.
Zkrvavený Legs, ještě v pyžamu, si dal dva panáky skotské a zavolal si pomoc. Znovu přežil. Reputace nezranitelného a nezničitelného gangstera jeho slávu násobí. Směrem k bezradné policii pak ještě prohlásí: „To je snad nějaký národní sport, střílet na mě? Jsem něco jako hliněný holub na střelnici?“
Jsem jen podnikatel a sloužím lidem, hájil se gangster Al Capone Toužil po tom, aby byl vnímám jako úspěšný Američan. I proto nosil ty nejlepší obleky a snažil se o ty nejpřátelštější vztahy s tiskem. Je ikonou světa mafie a symbolem americké prohibice. Byl médii milovanou celebritou, dovedl k dokonalosti politickou korupci, opěvoval americký kapitalismus a sociální charitou si získával jako filantrop sympatie prostých obyvatel Chicaga. Zemřel právě před 65 lety a jmenoval se Al Capone. |
Z kraje roku 1931 se kaucí vysmekl z dalších obvinění, aby rovnou od soudu „vyrazil na venkov“. Do městečka Cairo, na předměstí New Yorku. Místní podnik zásoboval nelegálními lihovinami, ale nechtěli mu za ně platit. Neprohlédl, že to byla léčka. Čekali tu na něj střelci, kteří ho a jeho bodyguardy zasypali sprškou střel. Pochopitelně, Legs to schytal, dostal tři rány. A pochopitelně, že znovu přežil.
Jenže to už se příslovečné štěstí vyčerpalo. V srpnu 1931 stanul Legs znovu před soudem. A protože na dodání přesvědčivě usvědčujících důkazů proti nezničitelnému Legsovi spolupracovalo s policií skrz informátory celé newyorské zločinecké podsvětí, vypadalo to pro něj bledě. Hrozila mu nejméně čtyři léta za pašování alkoholu. Proti rozsudku se odvolal, dával dohromady tým špičkových právníků.
Nepřátele děsilo, že by znovu mohl uniknout, proto si výsledek trochu pojistili. Když 18. prosince 1931 navštívil svou stálou milenku Kiki, zastavili se tam i najatí zabijáci. Tentokrát vrazi nic neponechali náhodě, vpálili mu z těsné blízkosti do hlavy tři rány.
Tím legenda nesmrtelného gangstera, který se nepodřizoval žádným pravidlům, končí. Vykonavatelé vraždy ani ti, kdo si ji objednali, nebyli nikdy odhaleni. Policie to s vyšetřováním tehdy nepřeháněla, New York, ať už zákona dbalí občané, nebo lidé z podsvětí, si totiž oddechl. Čtyřiatřicetiletý gangster Legs byl pro všechny až příliš nestravitelným soustem.
