Svět kapitálu a odborů byl v Americe tvrdý. Říše organizovaného zločinu přirozeně též. Jimmy Hoffa byl ztělesněním toho všeho. Druhý nejmocnější muž Ameriky, řekl o něm Bobby Kennedy. Hoffovo zmizení před padesáti lety zůstalo výhružným otazníkem nad jeho dráhou, ale i společností a politikou. Dodnes se nevyjasnilo.
Autor: Getty Images
Samozřejmě však nebylo zapomenuto. Stalo se zdrojem mnoha spekulací. Zatím poslední přinesl autor Scott Burnstein. Hoffovo tělo podle něj skončilo v mlýnku na párky staré továrny Detroit Sausage Company. Zabít ho měla nechat mafiánská rodina tohoto muže, Jacka Tocca.
Autor: commons.wikimedia.org, Creative Commons
Hoffovo zmizení inspirovalo bezpočet knih, filmů, zaměstnává armády profesionálních i amatérských investigativců. Právem! Je to dechberoucí příběh. Takřka filmový
Autor: ČTK
Příběh hrdiny pracující třídy. Tím Hoffa zůstává pro odborový svaz Teamsters, řidičů dálkových náklaďáků. Působil v něm od třicátých let, po čtrnáct let, od roku 1957 do roku 1971, ho vedl.
Autor: Getty Images
Jenže je to též příběh muže, který se v drsném souboji se zaměstnavateli zapletl s mafií. Tady je na snímku se svým právním zástupcem Williamem Bufalinem (druhý zleva), mužem z jedné z nejmocnějších mafiánských rodin severovýchodu.
Autor: Getty Images
Hoffovou odborářskou drahou procházejí postavy jako Santo Trafficante, na fotce. Jeden z nejmocnějších mafiánských šéfů Spojených států, vládl operacím na Floridě a Kubě.
Autor: Getty Images
Hoffovy odbory spolupracovaly i s Carlosem Marcellem (na fotce uprostřed), šéfem italsko-americké mafie v New Orleans. I jemu půjčovaly tuny dolarů na podnikání.
Autor: Getty Images
Jenže Hoffa se s mafií zapletl méně, než se zdůrazňuje. Jeho dráha a moc byla postavena především na pracovitosti, kompetenci, urputnosti, sloní paměti. A realismu, brutálním realismu.
Autor: ČTK
Narodil se v roce 1913. Svět práce, mezd, pracovních podmínek musel vnímat odmala. Když mu bylo sedm, zemřel jeho otec na problémy s plicemi. Způsobily je pracovní podmínky v dole, kde pracoval.
Autor: Profimedia.cz
Ve svých jedenácti se Jimmy s matkou a sourozenci stěhuje do Detroitu. O tři roky později musí opustit školu. Nikdo netuší, že se o chlapci jednou budou točit filmy, jako například ten, kde ho ztvárnil Jak Nicholson.
Autor: Getty Images
V manuálních zaměstnáních se v éře Velké deprese seznamuje se světem a zákony džungle. Pro obyčejného pracujícího je každý den výzvou přežití, shrnul to později. Svou první stávku vedl ještě jako teenager.
Autor: Getty Images
V roce 1933 ho jako placeného organizátora najímá svaz Teamsters. Dva roky obchází stanoviště nákladních vozů, budí odpočívající řidiče, neúnavně agituje. Získává nové členy.
Autor: Profimedia.cz
A vede stávky a další boje. Jsou tvrdé, krvavé. Během prvního roku mně museli šestkrát sešívat hlavu, nejméně dvacetkrát mě zmlátili stávkokazi anebo policajti, vzpomínal. Takto vypadal střet mezi policií a Teamsters v Minneapolis v roce 1934.
Autor: Getty Images
A takto konfrontace mezi stávkujícími řidiči a stávkokazi v roce 1935
Autor: Getty Images
Při jedné stávce byl během čtyřiadvacet hodin osmnáctkrát zatčený, na fotce je policejní fotka z roku 1939. Bitky podstupoval i s rváči najímanými zaměstnavateli a se členy konkurenčních odborů.
Autor: commons.wikimedia.org, Creative Commons
Garáže, překladiště, parkoviště byly v podstatě válečnou zónou. Takto se policie chystala na minnesotské stávkující řidiče v roce 1934.
Autor: commons.wikimedia.org, Getty Images
A Hoffa bojoval, na detroitský způsob. Nesázel na apely, petice, volby o založení odborů. Jeho vzkaz šéfům byl prostý: „Uznejte odbory, nebo vám vyhodíme kamiony do vzduchu.“ A dělá to, někdy se rozhoří i domy zaměstnavatelů. Na fotce zatýkají Hoffu v roce 1940.
Autor: commons.wikimedia.org, Getty Images
Tu taktiku si však tak docela pracující nevymysleli, jejich vlastní majetek již býval obětí bomb, které na ně házeli násilníci najímaní šéfy. Fungovalo to i takto, obráceně.
Autor: Getty Images
Nesázel však jen na energii a urputnost. Pečlivě studoval trasy přepravních společností, logistiku, řetězce. O byznysu věděl mnohdy víc než samy dopravní společnosti. Stávkové boje cílil i na jejich klienty, firmy, jejichž zboží se přepravovalo.
Autor: Getty Images
Vítězil, odbory centralizoval, postupně se jeho odborům povedlo standardizovat pracovní podmínky i mzdy. Paradoxně ho za to uznávali i zaměstnavatelé, do chaotického sektoru to vneslo řád, i když přirozeně ne harmonii
Autor: Getty Images
Taky to vybudovalo odborové impérium, největší odbory na světě. Někdejší roztříštěné, konzervativní, úzkoprsé odbory zahrnuly všechny profese, jichž se „výrobní linka“ dopravců dotkla. Pracující z konzerváren, skladů, prádelen, obchodů, pekáren, pivovarů...
Autor: Getty Images
Chtělo to hodně chytrosti a tvrdosti. A realismu, jak jsme už řekli. Na pracovištích válčili nejen šéfové a pracující, ale též konkurenční odbory (fotka je z boje Teamsters v roce 1937 v Los Angeles, který poslal do nemocnice tři členy rivalských odborů CIO). A mafie. Hoffovy odbory Teamsters to musely akceptovat. A akceptovaly.
Autor: Getty Images
První formální aliance mezi Teamster a mafií vznikla však až v roce 1947. Aby se tehdy odbory rozšířily do všech detroitských barů, daly vedení své pobočky Williamu Bufalinovi, na snímku.
Autor: Getty Images
To byl institucionální most k mnoha mafiánským strukturám po celé Americe. Například k Moe Dalitzovi, to je tento pán. Známý byl také jako Mr. Las Vegas, to on byl skutečným tvůrcem města hazardu.
Autor: Getty Images
Jenže pokrytectví stranou. Hoffovy odbory si s mafií zadaly prostě proto, že byla všude a byla akceptovanou realitou. Zadali si s ní politici, úřady, policie, soudy, šéfové, konkurenční odbory. Všichni.
Autor: Getty Images
Ale každý se oním spolčením snažil kriminalizovat každého. Hoffu a Teamsters si vyhlédl Bob Kennedy (na fotce zpovídá se svým bratrem JFK Hoffu na senátním slyšení): vydal se doslova na hon. Bitva mezi Kennedym a Hoffou se táhla od roku 1957 do roku 1964.
Autor: Getty Images
Byla přehledná. Na jedné straně městský liberál, civilizovaný, zohledňující veřejný zájem, muž modernity – to byl Kennedy.
Autor: ČTK
Na druhé straně osobnost, kterou třídní boje naučily nemít iluze. Muž s vizí, ale naučený hrubosti. Moderní, sociální stát je benefit, ale nikdy, nikdy na něj nemůžeme spoléhat. Pracující se musejí zaopatřit vždycky sami. Jakkoli, tak jako to vždy dělali zaměstnavatelé, státní úředníci, politici. To byl Hoffa.
Autor: Getty Images
A pracoval na tom, přímou akcí i postranním donucováním. Z přehlíženého sektoru o nízkých příjmech udělaly jeho odbory pro statisíce práci s velmi dobrými mzdami a bohatými penzijními fondy.
Autor: Getty Images
A s ušpiněnýma rukama. V roce 1967 šel do vězení za zločinné spolčení a trestné činy spojené se zneužívání odborových penzijních fondů. Na třináct let. Na snímku čeká na nástup do věznice.
Autor: Getty Images
Odseděl si necelých pět. Odbory Teamsters mezitím vedl tento muž, Frank Fitzsimmons (na fotce z roku 1966 jsou ještě spojenci).
Autor: ČTK
Jenže po propuštění našel Hoffa svoje pozice podkopané. O návrat k moci musel bojovat. Proti byl například Anthony Provenzano, caporegime v newyorské mafiánské rodině Genovese. Kdysi Hoffu podporoval, z oné doby je tato jeho fotka s Hoffou, ale otočil.
Autor: ČTK
Dramatického finále Hoffovy dráhy a života se účastnili ještě bratři Tony a Vito Giacalone (na snímku starší muži v popředí), velké postavy detroitské mafie. Snažili se hrát roli zprostředkovatelů.
Autor: Profimedia.cz
Na čtyřech schůzkách se s ním snažili sjednat mírovou schůzku s Provenzanem. Jezdili za Hoffou i sem, do jeho domku v Lake Orion.
Autor: Getty Images
Nakonec se měla odehrát 30. července 1975, ve dvě odpoledne, tady, v podniku Machus Red Fox. Hoffa na dostaveníčko s Provenzanem a Tonym Giacalonem odjel, nejprve manželce a pak odborovému kolegovi z telefonní budky hlásil, že je na místě sám.
Autor: ČTK
Jeho tělo se nikdy nenašlo. Ve spojitosti s tím, co se s Hoffou onoho dne stalo, nebyl nikdo odsouzen. Alibi měli oba Giacalonové i Provenzano (na fotce právě reportérům ve svém luxusním sídle líčí, že není mafián, ale řidič náklaďáků a odborář).
Autor: Getty Images
Viděli ho tam svědci, jeden ho prý poté spatřil v kaštanovém voze se třemi dalšími muži. Pak se po nezdolném odborovém vůdci, který se nevyhnul vkročení do podsvětí, slehla zem. Jeho pontiac, na fotce, zůstal u podniku.
Autor: Getty Images
Nejsilněji v policejních spisech defilovala jména mafiánů Thomase Andretty, Salvatore a Gabriela Briguglia, Chukieho O’Brienna. A rovněž tohoto muže, mafiána Russella Bufalina. Na nikoho však justice nedosáhla.
Autor: ČTK
Davy publicistů, spisovatelů, amatérských nadšenců, výpovědi mafiánů, svědectví ze smrtelné postel však stále tu a tam vyvrhnou svůdné stopy a prvky událostí z onoho červencového odpoledne 1975. Například Michael Franzese, na snímku, někdejší hlava rodiny Colombo, v roce 2019 tvrdil, že Hoffu zavraždila mafie, jindy uvedl, že pachatele zná, jindy zase, že vše jednou řekne.
Autor: commons.wikimedia.org, ČTK
Nikdy se nic nenašlo, nepotvrdilo. Ani tady v Michiganu, kde hledala na základě udání Hoffovo tělo policie v roce 2012.
Autor: Profimedia.cz
