Její autoři z univerzity v Nagasaki se do ní pustili na základě velmi prostých a srozumitelných východisek. Zaprvé, hudební preference jednotlivců jsou velmi pestré. Jenže proč vlastně? zeptali se. Může za to kulturní prostředí, osobnostní zázemí? Možná. Nejsou však ve hře i jiné, například fyziologické faktory? Vždyť i naše osobnostní rysy jsou ovlivňovány naší fyziologií. Například hladinou testosteronu.
Proto se rozhodli prozkoumat, zda nevysledují souvislost mezi porcí tohoto hormonu, kterou nám příroda dopřála, a naším vnímáním sofistikovaných hudebních žánrů. A byl to podle jejich soudu pionýrský počin, premiérový krok na neprobádaný terén. „Podle našich nejlepších znalostí je to první demonstrace spojení mezi biologickou predispozicí a hudebními preferencemi,“ tvrdí Hirokazu Doi a Kazuyuki Shihonara ve své studii z magazínu Personality and Individual Differences.
Protože to byl opravdu první krok do nových krajin, zahrnovala studie malý počet účastníků, sedmatřicet mužů a devětatřicet žen. Výzkumníci jim nejprve změřili hladiny testosteronu a poté jim pouštěli pětadvacetivteřinové hudební útržky. Z hudebního spektra přitom vybírali podle pěti kritérií, jak je vytýčil ve své studii z roku 2011 neurovědec Daniel Levitin. Pokrývat měly nenáročnou hudbu, tam patřila country a písničkářství, intenzivní jako například metal, sofistikovanou, tedy jazz, avantgardu a klasiku, současnou, jako je rap či funk, a jemnou hudbu na relax. Každý z respondentů měl ukázku ohodnotit buď „Velmi se mi líbí“, nebo „Vůbec se mi nelíbí“.
Vědci však nechtěli sázet jen na hormony. Položili si i otázku, zda hudební vkus nemůže souviset s psychologickými rysy dotyčných. Přesvědčivou linku spojující muzikální preference a osobnostní typy seřazené do takzvané Velké pětky však nenalezli. Jinými slovy, metal může mít rád melancholik cholerik i flegmatik.
Míra testosteronu se však do hudebního světa promítá. „Hlavním zjištěním byla negativní souvislost mezi hladinou testosteronu a preferencí sofistikované hudby včetně klasické, jazzu a avantgardy u mužů,“ vynášejí podle serveru classicfm.com verdikt vědci. A odvažují se i nadnést hypotézu, proč to tak je. Zatímco se vysoká hladina testosteronu pojí s dominancí a rebelským či antisociálním chováním, je „sofistikovaná hudba“ možná prostě málo agresivní.
