Plačící nemluvňata v koších odnášeli za nocí daleko do hor, aby je předali němým ovčákům. Anebo dítka ještě neodrostlá plenkám předávali řádovým sestrám, které složily slib naprostého mlčení. Někdy se na výchově takových zabavených nebo unesených dětí měli podílet poustevníci, kteří si vyřízli jazyk.
Na ony děti v nejzranitelnější části jejich vývoje nečekala laskavá slova. Nečekala na ně žádná slova. Jen naprosté ticho.
Důrazně žádal a později přikazoval pod hrozbou trestu smrti: „Aby pěstounky a ošetřovatelky v žádném případě s dětmi nežvatlaly a nemluvily. Zkrátka se obešly bez tleskání rukama, bez gest, radostných výrazů a projevů blahosklonnosti.“
