Už ve dvanácti mi psali, že mě zabijí, říká youtuber Jan Macák aka MenT

Legendární český youtuber baví a inspiruje na českém internetu už více než patnáct let. Pracovitý rodák z Pardubic začal vydělávat svou videotvorbou už na základní škole. „V deváté třídě jsem už měl průměrný český plat,“ usmívá se 27letý Jan Macák alias MenT, kandidát na cenu Esquire Man 2024.

Podle předchozích vět by to mohlo vypadat, že k rozhovoru nastoupil sebevědomý a sebestředný zbohatlík, ale Macák působí stále tak trochu jako školák – milý, skromný, mluví vždy zcela na rovinu. „Základem úspěchu je autentičnost. Jak si na něco hrajete, lidé to poznají,“ říká.

Začal natáčet počítačové hry, postupně přešel k lifestylu a vybudoval kolem sebe funkční produkční tým. A zpomalit rozhodně neplánuje. Stále sbírá nové a nové fanoušky.

Jak jste se dostal k natáčení videí?
Odmala jsem chtěl být moderátor, herec nebo pracovat v médiích. Neměl jsem k tomu žádné vedení, takže jsem si našel jinou cestu, začal jsem nahrávat úseky počítačových her na internet. Nejdřív na Stream, v roce 2009 jsem přešel na YouTube. Ten sice existuje od roku 2006, ale z počátku na něm byly jen hudební videoklipy.

PRO HONZU MACÁKA A DALŠÍ HVĚZDY NOMINOVANÉ V ANKETĚ ESQUIRE MAN HLASUJTE ZDE

Jak jste se posunul dál?
Hry jsem nahrával několik let, aniž bych ukázal obličej. Ale komunita, které se kolem utvořila, chtěla vidět, kdo za nahrávkami stojí. Takže jsem vytvořil video, kde jsem odhalil obličej a postupně jsem začal dělat lifestylovou tvorbu z reálného života. Natáčím svůj život, své zájmy, co dělám s kamarády apod. Tato tvorba je dnes pro mě tím hlavním, hry už dělám pouze okrajově na vedlejší kanál. A mám například i kanál o autech.

Kamarádi jsou nedílnou součástí vašich videí. Jak se znáte dlouho? Jste jako rodina.
Nejčastěji jsou tam Tomáš a Rady. Tomáše znám už ze školy a Radyho jsem poznal při hraní her. Stejně jako většinu dalších. Hráli jsme spolu jako malí na počítači, teď spolu pracujeme a natáčíme. Na internetu jsem poznal strašně moc skvělých a šikovných lidí.

Jan Macák alias MenT

český youtuber a influencer

27 let

@MenT

Kde jste se narodil?
Všude říkám, že jsem se narodil v Pardubicích, ale není to pravda. Narodil jsem se v Opočně. Ale jel jsem se tam jen narodit a potom hned zpátky do Pardubic. A nikdy potom jsem už v Opočně nebyl. Prarodiče tam, myslím, měli nějaké známé v nemocnici.

Co dělali vaši rodiče?
Oba dělají v obchodu. Táta v nadnárodní firmě dodávající olej a maziva, máme dělá ve farmaceutických firmách.

Čím jste chtěl být jako malý?
Herec nebo moderátor. Odmala jsem chtěl bavit lidi. Do rodiny jsem tím nikdy nezapadal, táta i děda mají vystudovanou chemii na vysoké škole.

Vás rodiče netlačili na vysokou?
Povedlo se mi jim vysvětlit, že to pro mě nemá význam. Že potřebuju dělat svou práci. Nastoupil jsem dálkově na pražskou Metropolitní univerzitu, ale vydržel jsem tam jen semestr.

Měl jsem samozřejmě z odchodu strach, táta chtěl, abych studoval. Máma to pochopila a babička ještě několik let žila v tom, že školu mám jen pozastavenou. Nakonec jsem jí slíbil, že až půjdu do důchodu, vystuduju univerzitu třetího věku.

Jak vznikají vaše videa? Kde hledáte motivaci, nápady?
Teď jsem měl trochu zvláštní tvůrčí období, protože minulý rok jsme koupili dům, který jsme zrekonstruovali na kreativní prostor. Máme v něm kanceláře, studia a sklad. Vzhledem k tomu jsem nedělal studiové formáty, ale kompletně autentický obsah ze zákulisí svého života, ze stěhování a ze stavby. Jinak čerpám inspiraci všude kolem sebe, rád vyhledávám věci, které nejsou běžné. Snažím se neopírat o mainstream a jen neduplikovat zahraniční videa.

To je dost obecná odpověď, dá se to říct konkrétněji?
Ona to je dost široká otázka. Máme hlavní tvorbu a potom máme studiové formáty, kterým říkáme „sidequesty“, což je podle názvosloví počítačových her. Máme celou jejich sérii. Tam jsou videa, kterými se bavíme. Plníme boční misi.

Ukázat lidem reálný svět

Patříte mezi nejsledovanější české youtubery. Co je nejdůležitější pro úspěch?
Autenticita. Pro úspěch na sociálních sítích je zásadní. Existuje spousta lidí, kteří dávají jen absolutně vyžehlená videa a fotky. Za mě je to hrozný přežitek, takoví lidé jsou tuctoví a jsou jich miliony. Mně se líbí, když je tvůrce svůj, jde mimo hlavní proud a ukazuje reálný svět.

Takže se nebojíte ukázat lidem žádnou část svého života?
Autenticita neznamená, že sdílíte úplně všechno. Ale že to, co sdílíte, je reálné, skutečné a uvěřitelné. Neselektujete krásné věci, které vznikají jen proto, aby byly natočeny.

Jste profesionální youtuber. Ale nebylo to tak vždy. Kdy nastal zlom? Kdy se stalo natáčení videí vaším povoláním?
To je těžké říct. První peníze mi začaly chodit v sedmé třídě na základní škole. Po dvou letech natáčení herních videí. V deváté třídě už jsem, myslím, měl z videí průměrný český plat.

Už jste nemusel ani chodit dál do školy.
Ale šel jsem. Na střední jsem studoval média a marketingovou komunikaci, odmaturoval jsem, ale v té době se to začalo lámat. YouTube začal být hodně kompetitivní, já byl nejmladší z větších českých tvůrců a všichni ostatní to už měli jako full time práci. Jen já při tom studoval. Potřeboval jsem mít na natáčení víc času, abych pro sebe i lidi kolem vydělal dost peněz. Takže jsem si pronajal kancelář, nabídl to jako přivýdělek kamarádům a šel do toho v osmnácti naplno.

Kluci mi pomáhají s kanálem, vedle toho si dělají vlastní věci, pracujeme takhle už deset let. Dnes už přemýšlíme hodně podobně. Když děláme videa, už se nemusíme bavit o tom, jak mají vypadat, máme hned jasnou představu. V našem „content house“ má každý svůj kreativní prostor, vzájemně se to propojuje a dává smysl.

Máte nějaký cíl? Metu, které byste chtěl dosáhnout?
Z hlediska práce se do budoucna potřebuju víc zaměřit na merch, na produkty spojené s mým kanálem. V posledních letech jsem jednou za rok prodal nějakou kolekci, ale to je dost málo. Poté bych se chtěl víc věnovat svému automobilovému kanálu, na který jsem neměl moc času.

Jak jste se vlastně dostal k autům?
Hrozně rád si kupuju a prodávám auta. Snažím se to dělat tak, abych na nich vydělal, nebo alespoň nic neztratil. A beru to spíš z uživatelského pohledu – mám nová auta i například staré mercedesy, bavoráky na driftování a natáčím s nimi videa. Jak je opravujeme, jak se o ně staráme a tak podobně.

Zapomněl, že letí na dovolenou

Jaký je vrchol vaší dosavadní kariéry?
Právě to, že můžu pracovat se svými kamarády, které znám odmala. Že můžeme pokračovat v tom, co jsme dělali, když jsme byli malí. Tohle je nejvíc, proč mě je to velký dar.

Co považujete za svou nejlepší vlastnost?
Nevím. (dlouho přemýšlí) Spíš bych mohl říct své špatné vlastnosti.

Například?
Nedokážu dělat nic, co mě nebaví, ztratím hned pozornost. Ale je to vlastně i dobrá vlastnost, díky tomu dělám autentické věci. A někdy jsem moc flegmatický, některé věci neřeším. Jak jsem na internetu odmala, jsem trochu otupělý. Když vám je dvanáct a někteří lidé vám píšou, že vás zabijí, vypořádáte se s tím tak, že to neberete vážně. A hrozně zapomínám, co si nenapíšu, to nevím. Stává se mi, že mám být u mámy na oběd, ale potom někomu slíbím, že za ním přiletím do Albánie. Máma mi volá a já jsem v Albánii...

Takže si zapisujete i své soukromé věci?
Musím. Vše ze svého osobního života si píšu do pracovního kalendáře, aby lidé z agentury, kteří se o mě starají, věděli, kdy mám čas. Mně se třeba stalo, že na mě několik lidí čekalo na natáčení, které jsem jim o den dřív slíbil, a já byl už ve Španělsku. Zapomněl jsem, že letím na dovolenou. Ve škole jsem měl neustále pětky za zapomínání. To je moje špatná vlastnost. A také to, že nad vším strašně moc přemýšlím, představuju si tři kroky dopředu a zbytečně si přehrávám všechny možnosti, které se můžou stát. I u absolutně jednoduchých věcí.

Esquire Man dotazník

Co je pro vás v životě nejdůležitější?
Najít vnitřní klid a štěstí. Doma i v práci. Najít si místo, kam vnitřně patříte.

Za co se vyplatí připlatit?
Za místenku ve vlaku. Když nechcete celou cestu stát. A také za jídlo. Za maso, které vyrostlo v dobrých podmínkách, za zeleninu, která není plná chemie.

Takže sháníte biopotraviny?
Nevím, jestli sháním, ale například mám slepice. Jak jsem koupil kreativní prostor, odjel jsem na den pryč, kluci natřeli a zrenovovali starý kurník a koupili mi šest slepic. Takže mám domácí vajíčka. A máme skleník s domácí zeleninou. Svůj prostor jsme stavěli proto, abychom prospívali po fyzické i duševní stránce. To je takový další sidequest.

Jaká je poslední rada, kterou jste někomu dal?
Dával jsem hodně nevyžádaných rad dělníkům na stavbě, kteří nám přestavují barák. A zároveň tam natáčíme. Je tam Oleg, dělník z Ukrajiny, který se stal součástí našich daily blogů, děláme s ním vždy nějakou srandu. Teď jsme ho vzali na náš event, kde bylo nějakých šest set lidí a všichni začali skandovat jeho jméno: „Oleg, Oleg.“ Byl z toho hrozně zmatený. Dělá tady spoustu let po stavbách a najednou se stal internetovou celebritou. Ale nakonec se tam fotil a dával podpisy.

Je něco, čeho se bojíte?
Sám sebe.

V jakém smyslu?
Kam až moje tvorba může dojít... Jinak žádné prvoplánové fobie nemám. Ale vlastně ano, bojím se špatných záchodů! Byl jsem začátkem roku v Bangladéši a největší strach jsem měl z toalet. Protože mám rád na záchodě komfort. Letěl jsem tam, protože tam mám přes charitativní organizaci adoptovanou holčičku, jel jsem se na ni podívat a něco tam samozřejmě natočit. Naložili nás v hlavním městě Dháce do auta a vezli osm hodin přes celou Bangladéš někam k indickým hranicím. Zastavili jsme na benzince a v životě jsem nezažil nic podobného jako záchody na bangladéšské benzince. Nejde to ani popsat... Záchod byl oddělený a vedly z něj pět deset metrů pryč hnědé stopy. A puch se linul ještě o něco dál.

Po čem na konci dne nejvíc toužíte?
Po kvalitním spánku.

Jak byste definoval muže 21. století?
Pro někoho to můžu být já, pro jiného dvoumetrový vousatý chlap v dřevorubecké košili a pro dalšího někdo úplně jiný... Každý, kdo se cítí jako muž 21. století, jím může být.