Useknutý malíček bude její minulost prozrazovat do konce jejího života.
„Nejdřív nohy,“ suše shrnula šokovanému redaktorovi listu The Guardian – abychom se vrátili k titulku. Popisovala mu, jak si se svou malinkou postavou zvládala vydobýt respekt a reputaci jako efektivní a obávaná násilnice. „Musíte ho srazit kusem dřeva, tyčí, klackem, pálkou.“
Tak to při bitkách prý dělala vždy. Když byl člen konkurenčního gangu na zemi, pustila se do práce.
OBRAZEM: Camorra, její lovci a oběti. Fota připomínají drsné osmdesátky |
Narodila se v roce 1966 v prefektuře Aiči, v úřednické rodině velmi striktního otce. Bitím trestal potomky za vše, za špatné známky, nejdrobnější přestupky. Bitím bambusovou tyčí, posíláním na mráz. Jeho přísná ruka ji vyháněla nejprve do fantazie, a jedním z oněch výletů směřoval do světa jakuzy, prostřednictvím filmů a komiksů mang, která dělala mocná mafie sama o sobě, její zločinné spolky v nich vystupovaly jako ti, kdo chrání slabé.
Poté z domova odcházela pryč doslova, do ulic, parků, nádraží. Chodila za školu, kouřila. Ve svých pamětech později vzpomínala, že v partě našla docela novou životní polohu: volnost a svobodu. Stále častěji spala v opuštěných autech, pod chrámovými střechami. Na kůži jí vplula první tetování, přijala křestní jméno Mako, od oné doby jiné nezná. Znamená „ďáblova dcera“.
Mako Nišimura: stará žena bez malíčku |
Ještě před sedmnácti lety věku přišel první pobyt v nápravném zařízení. Nenapravil ji. Po propuštění přešla do vyšší ligy, stala se členkou motorkářského gangu, a to již byl kompletní vstup do světa rvaček a života mimo zákon. Drogy, násilí, pasáctví.
Nemělo u toho zůstat.
Jednoho dne roku 1986, bylo devatenáct, se dověděla, že je její těhotná kamarádka v nesnázích. Popadla baseballovou pálku a vyrazila, našla ji na ulici obstoupenou pěti gaunery. Poslala ji pryč a na hochy nastoupila. Když se z místa poroučela ona, leželi všichni v krvavých loužích. Ďáblova dcerka.
Jejího počinu si jakuza nemohla nevšimnout.
