V jednom rozhovoru jste řekl, že paměť je nástroj úspěchu a moci. Věděli to už římští senátoři, kteří fascinovali lidi několikahodinovými proslovy zpaměti. Podle vás to bylo ale jenom tím, že vyvinuli jednu z nejgeniálnějších paměťových technik vůbec. Popište nám ji.
Jedná se o paměťovou cestu, římští senátoři jí tenkrát říkali metoda paměťových paláců. Jde o to, že si vytvoříme cestu, na jejíž body si ukládáme jednotlivé informace. Na kurzu začínáme s pár body většinou na vlastním těle. Vytvoříme si deset záchytných bodů, jako jsou palec, koleno, genitálie, pupek, prsa a tak dál. Já pak nadiktuji deset věcí, třeba položek nákupního seznamu, které si na jednotlivé body pomyslně navěsíme.
Využíváme zde právě zmíněné asociace a fantazijním způsobem spojujeme body na těle s věcmi, které potřebujeme koupit. Lidé si tak třeba představí, jak si na palec na noze napíchnou bochník chleba, koleno omyjí jarem – jde o to, využít co nejvíce naši imaginaci. Všichni pak bezchybně zopakují deset věcí v přesném pořadí, klidně i pozpátku. Ale to je jen začátek, můžeme si vytvořit i stobodovou paměťovou cestu třeba v okolí svého bydliště a uložit na ni paragrafy občanského zákoníku. Funguje to na prakticky neomezené množství informací.
Když dětem dáte každých deset vteřin na TikToku dopamin, co by měl učitel celou vyučovací hodinu dělat, aby je zabavil? Svléknutí donaha by nestačilo.