Naslouchat, pozorovat, naskenovat člověka od hlavy až k patě, pečlivě ho vnímat, poté si vypracovat strategii, plán. A nakonec mu vnuknout myšlenku, aniž by poznal, že to vy jste mu ji našeptal. To je podstata mentalistovy práce. „Je to práce s emocemi, představami, pocity. Je to velice osobní, intimní,“ popisuje Jakub Kroulík.
A dodává, že je třeba rozpoznat, jak a co bude na konkrétního člověka fungovat. Zda ho do cíle spíše dotlačit, nebo mu dát volnost, aby tam došel jakoby sám. „Pro mě je to velký adrenalin, jestli toho, koho mám před sebou, správně odhadnu. Protože v tom není trik, pouze dobrý odhad, cit pro situaci a lidi,“ říká.
Hypnóze podlehne každý. Muži bojují
Stejně racionální základy a postupy má jeho druhý obor, hypnóza. Řadí se k proudu, podle něhož není změněným stavem vědomí, ale sugestivním procesem. Dosud se nepodařilo, ani s moderní přístrojovou technikou, najít žádné znaky, že by byla hypnóza skutečně jiným stavem vědomí. „Mozek funguje běžně, pouze se uskutečňují hypnotické fenomény, například nemůžete mluvit, nevstanete ze židle, zapomenete svoje jméno,“ líčí.
A boří mýtus, podle něhož se hypnóza spojuje se spánkem. „To vzniklo v podstatě omylem. Magnetizér, jak se tehdy říkalo, protože se věřilo, že vše se děje skrze magnetické fluidum, které se předává do média, působil na sedláka, jmenoval se Viktor. A představte si sedláka, který přijde po celodenním pachtění se domů, sedne si do křesla, v teple své světnice… A onen pokus s unaveným sedlákem, který si odchrupuje, ale přesto jaksi reaguje na magnetizérovy sugesce, byl zapsaný do knih. Kvůli tomu se utvořila představa, že to, že je někdo v hypnóze, poznám podle spánku,“ vyložil v Rozstřelu hypnotizér.
Hranice toho, jak se hypnotický stav projevuje, jsou však neostrá. Relaxované svaly v obličeji, skelný výraz v očích, jako by byl člověk v transu… „Ale tento fyziologický projev tam být může, ale u většiny ani nemusí. Přesto člověk může prožívat hypnotické fenomény,“ poznamenává.
A dodává, že podle jeho zkušeností a mínění lze zhypnotizovat každého. I toho, kdo na hypnózu nevěří. „Muži obvykle nesouhlasí, ale jde to,“ usmívá se Jakub Kroulík. A přibližuje dva základní přístupy. První je formální, daná osoba ví, že se jedná o hypnózu a připraví se na to. Neformální přístup jí šanci nedává, nemá možnost se procesu aktivně bránit, sabotovat ho.
„Pokud se setkáte se zkušeným hypnotizérem, nepoznáte to. Můžete si říkat, že se nic neděje, že to nefunguje – až do chvíle, kdy se vás například zeptá, jak se jmenujete. Až potom si uvědomíte, seznáte, že je tam okno. A čím víc se na jméno snažíte vzpomenout, tím víc vám uniká, možná začnete pochybovat, že se nějak jmenujete. Je to překvapující zážitek,“ líčí.
Dodává, že hypnózu lze provést na dálku, ovšem po předchozí osobní přípravě. Hypnotizér si pro médium připraví spouštěč. Signál, slovo, předmět, zvuk. „Na přednášce to ukazuji na modelové situaci, kdy vám pošlu zprávu, vy si ji přečtete. A aniž bych byl na místě, má na vás ta zpráva stejně sugestivní účinek, jako kdybych vám to řekl přímo do očí,“ popisuje.
A manželka oněměla
Své schopnosti nepřenáší do civilního, osobního života, jednou se mu to však povedlo nedopatřením. Připravoval se tehdy, bylo to v roce 2017, na konferenci o vymítání ďábla, kterou v Polsku, kde to je naneštěstí pořád aktivní praktika, pořádal spolek skeptiků Sysifos.
„Chystal jsem si téma o souvislosti exorcismu s hypnózou, protože z mého pohledu je vymítání ďábla v podstatě sugestivní působení, hypnóza, o ďábla se samozřejmě nejedná. Trénoval jsem doma. Zrovna jsem si připravoval monolog, abych dokázal působit na svá média na jevišti, aby měli pocit, že do nich vstoupil ďábel, svázal jim jazyk a nemohou mluvit. A najednou vidím svou ženu, jak na mě zuřivě gestikuluje, že nemůže promluvit. A řekl jsem si, že mi udělala radost. Ale platí: domů to netahat,“ je si jistý Kroulík.
Své znalosti a dovednosti naopak sdílí se spolkem Sysifos, kde ostatně jeho žena, popularizátorka kritického myšlení a skeptička, působí. Účastní se projektu Paranormální výzvy. Ta oslovuje lidi, kteří mají za to, že dovedou něco, co považuje věda za krajně nepravděpodobné, ne-li nemožné. A za přísně vědeckých podmínek se údajné dovednosti pokusem otestují.
„Přenosy myšlenek, astrální cestování, telekineze, levitace, spousta proutkaření, komunikace s mrtvými, rozpoznávání z fotografií, zda zachycená osoba žije, paleta je ohromně široká,“ vypočítává okruh praktik, s nimiž se lidé hlásí.
Jeho role je být bezpečnostní garantem: „Musím rozpoznat, že se do výzvy nepřihlásí někdo jako já,“ říká. Výzva je spojena s odměnou tři miliony korun, které účastník dostane, pokud skutečně předvede schopnost, kterou věda nepovažuje za pravděpodobnou nebo dokonce možnou. A to může lákat nepoctivce, kteří budou chtít její nastavení obejít s pomocí Kroulíkových dovedností. Ty má mentalista a hypnotizér odhalit a pojistit, že výzva skutečně posunuje poznání, neskočí na lep trikům.
