Přibylák
Oficiálně příjem. Tady se stáváte vězněm. Odevzdáte civilní oblečení, které vám uschovají, a nafasujete žluté trenky, tepláky, pantofle, povlečení.
Kuchař z Pankráce: "Všechno ti dají podle oka, jedna bota rozpadlá, trenky nemají gumu, tepláky jsou kratší, v pase zase širší. Tak si to s někým musíš vyměnit za cigarety."
Následuje karanténa: rentgen plic, zubař, odběry. Tři dny na cele bez vycházek.
Vězeň z Pankráce: "Klidně tam můžeš sedět s tuberákem. Já tam byl s nějakým doktorem a dědkem, bezdomovcem, co znásilnil malou holku. U záchodu byla utržená plenta, i velkou potřebu bych musel dělat před ostatními, radši jsem to vydržel..."
Podle závažnosti trestu vás následně rozřadí do jedné ze čtyř skupin A, B, C nebo D. Áčko je nejlehčí, déčko nejtěžší (každá skupina se dále dělí na tři "diferenčky" podle toho, jak se chováte. A podle toho se odvíjí kapesné a případné vycházky).
Hierarchie
Odvedou vás na oddělení neboli na "barák". Za samosprávu tu zodpovídá "barákovej", vězeň placený čtyřmi a půl tisíci za to, že dohlíží na pořádek, předvolává vězně k doktorovi nebo k eskortě, sčítá je, hlásí stížnosti, rozdává chleba a patří mu ovladač od televize, který má cenu zlata.
Barákovej si podle svého uvážení vybírá dva pomocníky, všichni tři mají lepší vztahy s bachaři a vychovateli, a tedy větší šanci dostat se na vycházku.
Kuchař z Pankráce: "Prošacují tě, oberou o peníze a cigára a vydají ti hygienu: jednorázové holítko, pěnu v tubě, protože spreje jsou zakázané kvůli bezpečnosti, štětku, mýdlo a jeden hajzlpapír na měsíc. Pak jdeš na cimru."
Každá cimra (cela) má nepsaného velitele, všichni okamžitě vědí, za co sedíte. Kdo má peníze a respekt, může si vzít slabšího nebo finančně závislého nováčka jako "koně", který mu nosí jídlo, uklízí nebo pere a za to dostává cigarety nebo hygienické potřeby, které nemá.
Případně, pokud má kápo telefon, "kůň" mu dělá nosiče a schovává telefon u sebe, za což si smí z majitelova kreditu za odměnu občas zavolat.
Jídlo
Jídlo je odporné a je ho málo. Co však vězeňským kuchařům vytýkat, když ještě v roce 2006 vycházel denní příděl na jednoho odsouzeného na 48 korun?
Kuchař z Pankráce: "Jí se z plastových psích misek, když jsi pak výš, jsou trochu větší a dá se do nich narvat víc jídla. Hlavní jídlo tvoří omáčky s rýží, kolínky nebo bramborami, maso skoro žádné nebo to jsou flaksy a rozemleté žaludky.
Polévka je stejná i víc dní za sebou. Když byla jednou bramboračka, chyběla v ní zelenina, druhý den v ní nebyly ani brambory, třetí den to byla jenom voda zahuštěná moukou."
Při výdeji na celách záleží, jak hluboko kuchař hrábne do várnice. Může zalovit až na dně, ale nemusí, a pak dostanete jen teplou osolenou vodu s jedním kouskem mrkve.
Kuchař ze Všehrd: "Ne, že by porce nevycházely, ale když vydáváš jídlo pro stovky lidí, nemáš čas každou porci vážit. Nesmí se stát, že by se na všechny nedostalo, takže vězni na začátku výdeje to odnášejí a logicky dostávají míň."
Vězeň z Pankráce: "Ale má to řešení. Když ti kuchař podává jídlo, dozorce kouká doprava, že nic nevidí, ty mu šoupneš cigáro a on ti dá lepší porci."
Každý zkušený vězeň ví, že si má už na nástupu zažádat o dietu s výmluvou na žaludeční vředy, špatné zuby nebo cokoliv jiného a automaticky dostává lepší stravu, kterou může s ostatními na cele za něco vyšmelit.
Rozkrádání
Nejvíc se rozkrádá v kuchyni. Přístup do skladu má jen civilní kuchař "provianťák", od kterého přejímá maso vězeňský kuchař. Ten si však nemůže při příjmu zvážit, jestli dostal tolik surovin, kolik dostat má. Většinou musí počítat s tím, že si civilní provianťák něco ulil, a tak musí na porcích preventivně šetřit. A i on si chce pochopitelně urvat něco pro sebe...
Kuchař z Pankráce: "Když přivezli točeňák do gulášovky, položil ho provianťák na stůl a začal krájet: ‚Tohle si vezmu já, tohle je pro vás, tohle si objednali kluci z jednoho baráku – a tohle zbylo.‘ Takže vycházely dvě kostičky salámu na vězně. Občas se stalo, že bylo málo polívky, tak se ředila teplou vodou a podobně."
V kuchyni se vaří nejen pro odsouzené (na "ústavku"), ale i pro zaměstnance věznice (na "závodku"). Pro "závodku" se denně vyvářejí mnohem lepší jídla, takže pokud pracujete v kuchyni, můžete se najíst výrazně kvalitněji, pokud vás při ujídání nenachytá civilní provianťák.
Kuchař z Pankráce: "Jednou jsme dělali pro závodní kuchyni řízky, jenže jsme je rozkradli víc než normálně, chyběly nám asi dva a hrozil průser.
Naštěstí pár bachařů svou porci nedojedlo, tak jsme několik nakousaných řízků vyndali z barelu na odpad, hodilo se to do trojobalu, osmažilo a poslalo dál."
Nakradené maso nebo vajíčka můžete tajně pronést na celu, ale nejdřív musíte lup během směny v kuchyni schovat před provianťákem - na záchodě, v civilní části na výdejně, v květináči nebo nejlépe v bachařských šatnách.
Odsouzený ze Všehrd: "Součástí věznice je prasečák, o který se staralo pár vězňů a kam se odvážely zbytky z kuchyně, kterými se krmila prasata.
Jeden kluk měl na starosti vyvážení odpadků ke kontejneru, podle rozkazu tam měl odpad nechat, ale protože byl agilní, tak to navíc vysypal. A na dně barelu našel deseticentimetrovou vrstvu masa zabalenou v několika igelitových pytlících. Patrně si to tam ulil někdo z civilních zaměstnanců."
Pronášení
Nakradené jídlo z kuchyně pronesete na celu třeba v pytlíku od svačiny. Pokud cestou narazíte na dobrého bachaře, nezajímá se, co v pytlíku máte.
Pokud ho sáček přece jen zajímá, v nejhorším vám ho sebere. Ale málokdy současně zkontroluje, co máte v kapsách nebo v trenýrkách.
Bachaře si můžete pomaličku získávat třeba tím, že mu dáváte lepší porce nebo mu šoupnete jogurt navíc, to si vás pak oblíbí, můžete se s ním dohodnout a za nějaký čas vám klidně pomůže pronést nakradené věci až na oddělení.
Když se časem otrkáte, můžete mu říct, že byste rádi kafe z automatu nebo plechovku coly. A takhle to jde dál přes alkohol třeba až po úplatek za pronesení telefonu.
Telefony se do věznice pašují i jinak. Stačí se domluvit s někým zvenku, aby vám hodil zásilku přes zeď přesně ve smluvený čas na určeném místě.
Každý vězeň ví, kde jsou kamery a který zabírají úhel. A i kdyby si toho na kameře někdo všiml, než na místo doběhne hlídka, telefon je dávno dobře zašitý.
Podobně jako telefony se přes zeď do vězení běžně přehazují plastové lahve s alkoholem nebo drogy. Ty se dovnitř házejí v tenisových míčcích, vy drogy vyberete a zpátky můžete v tenisáku přes zeď hodit peníze.
Ty vězni mít nesmějí, ale v kriminálech samozřejmě jsou, nejčastěji se pronášejí během návštěv, třeba v časopisech. Peníze se následně používají na uplácení bachařů, třeba jen na to, abyste se mohli sprchovat každý den (běžně je to dovoleno jen dvakrát týdně).
Přes návštěvy (dvakrát hodina a půl za měsíc) můžete do věznice pronést i banální věci. Příklad: když jdete na návštěvu, odcházíte z cely s krabičkou, do které strčíte jednu cigaretu, ale na celu se po návštěvě vracíte s plnou krabičkou.
Vězeň z Pankráce: "Výborně se dá v base kšeftovat s hodinkami. Když přijdou v balíku, bachaři je zapíšou, aby se s nimi nekšeftovalo. Ale když jdeš na návštěvu bez hodinek a z návštěvy odcházíš s hodinkami, nikoho to nezajímá."
Drogy
Gram pervitinu nebo jakékoliv jiné drogy ve věznici prodáte zhruba za desetinásobek ceny, za jakou se prodává na ulici.
Fetující vězni nemají stříkačky, a tak se našlehávají buď plnícím perem nebo používají tenkou náplň do propisovačky, jejíž hrot vyčistí, nabrousí a jako píst používají párátko nebo špejli.
Vězeň z Ruzyně: "Feťáci sice musí chodit na kontrolní odběry, ale obcházejí to třeba tak, že si před odběrem nechají od někoho ze spoluvězňů namočit do tuby od zubní pasty. Tuhle moč na odběru odevzdají a jsou čistí."
Z nakradeného cukru a brambor z kuchyně se pálí nekvalitní alkohol, stále oblíbené jsou "magoráky", deset i víc pytlíčků černého čaje vylouhovaných v malém hrníčku.
Odsouzený ze Všehrd: "Jedna z metod, jak se dovnitř pašoval alkohol, byla velmi rafinovaná. Ti, kdo jezdili na práci mimo areál, fasovali mlíko v igelitových sáčcích. Mlíko vylili, nalili dovnitř slivovici, zatavili naříznutou hranu a večer se vrátili do basy s tím, že mlíko nevypili a že si ho berou na celu."
Hygiena
Věci si můžete nechat vyprat v prádelně, ale když tam pošlete pěkné novější tričko, skoro stoprocentně se vám vrátí jiné, menší nebo potrhané.
Kuchař z Pankráce: "Na každém baráku je k dispozici pračka, každá cela má jeden den vyhrazený pro sebe. Ta pračka jede nonstop, během jednoho roku prožije svůj životní cyklus pětkrát.
Dokonce jsme si dávali budíka třeba na čtyři ráno, abychom si stihli vyprat, protože když má sousední cela dopráno, můžeš si tam dát svoje prádlo ty. Na vedlejším oddělení se jim pračka rozbila a žádnou neměli, přitom ve skladu pračky byly.
Vězni tak museli prát v ruce nebo se dohodli s někým na vycházce, aby jim vzali balík s prádlem k nim na oddělení.
Platilo nařízení, že na výkonu trestu nesmíme používat froté ručníky, ale věděli jsme, že na předvýstupním oddělení je mají, tak jsme si je odtamtud nechali poslat za cigára.
Jenže jednou přišel bachař, uviděl ručníky na sušáku, zabavil je a poslal zpátky. Ovšem kluci z předvýstupky ručníky poznali, věděli, s kým je vyšmelili, a řekli nám: ‚Pošlete nějaký konzervy a dostanete ručníky zpátky.´"
Kšeftování
Oficiální peníze, které si vyděláte nebo které vám do vězení pošlou příbuzní zvenku, se takzvaně "zakontují". Jednou týdně můžete tisíc korun utratit ve vězeňské kantýně, ta je však zhruba dvojnásobně předražená než běžné koloniály. Mezi vězni se proto šmelí, a to ve velkém.
Když vám někdo pomůže něco propašovat dovnitř, zpravidla mu dáte deseti- až dvacetiprocentní spropitné. Například z propašovaného kartonu cigaret dostanete jednu krabičku.
Kuchař z Pankráce: "Já jsem šmelil se šťávou, to byl zlatý důl. Když si v kuchyni z desetilitrového kanystru denně uliješ deci nebo dvě, máš litr týdně, což má cenu čtyř krabiček cigaret."
Na výkonu trestu jsou zakázané diskmany, rádia a empétrojky, ale lidé ve vazbě je mít můžou. Kšeftuje se s nimi přes kuchaře, kteří rozvážejí jídlo. Dají vám echo, někdo z vazby nabízí empétrojku a chce za to karton cigaret, obchod zprostředkují během výdeje jídla a část cigaret si nechají jako provizi.
Uplatit lze i obsluhu kantýny.
Kuchař z Pankráce: "Seznámí se s ní třeba úklidáři, kteří chodí po areálu a uklízejí, co lidi vyhodí z okna. Přitom jí pomůžou natahat zboží od brány ke kantýně, slovo dá slovo, a ona jim za prachy přinese zvenčí, co si řeknou."
Vyšmelit si můžete i lepší postel na cimře, na kterou není tolik vidět od dveří. Za bednu cigaret vám vězeňský údržbář (samozřejmě pod záminkou, že se na cele musí něco opravit) zprovozní zástrčku.
Když mu dáte další karton, spojí vám žárovku s objímkou a kabelem a máte lampičku, které jsou jinak zakázané, abyste si mohli po nocích číst. Přes den ji musíte schovat, nejlépe do společného botníku pro případ, kdyby si bachaři vzpomněli, že už dlouho nedělali velký "filcung", aby nemohli dokázat, že lampička patří právě vám.
Zrovna tak můžete vyšmelit "šapitó", improvizovaný závěs z prostěradel, kterým obepnete spodní část patrové postele, abyste při nočním čtení nesvítili spoluvězňům do obličeje.
Vychytávky
Zvlášť na vazbě, kde je režim přísnější, si můžete pobyt různě zpříjemňovat. Večeře bývají studené, takže když nafasujete klobásu, přisunete si pod lustr postel, odšroubujete kryt, vymyjete ho, naskládáte klobásy dovnitř a zašroubujete ho zpátky pod lampu.
Pak si vezmete knížku a po dvaceti stránkách se na cele začne linout libá vůně. Odšroubujete kryt a máte klobásku jako od stánku.
Sice nemáte nůž, protože na vazbě se jí pouze lžící, ale stačí, když ji pár hodin brousíte o zeď a je ostrá tak, že s ní můžete krájet chleba.
Když si ji nechcete ničit, stačí počkat, až se budou k večeři fasovat sardinky. Víčko si necháte a nabrousíte stejným způsobem.
Protože se ale tyto vylepšováky při filcungu zabavují, schováte ho do matrace nebo za rodinnou fotografii. A i když vám na to přijdou, za týden se zase fasují sardinky...
Podrazy
Musíte počítat s tím, že mezi vězni je spousta práskačů, ačkoliv se tváří jako kamarádi. Důvěrnější vztahy vznikají mezi dvojicemi nebo trojicemi, které spolu dřív kradly nebo seděly v jiném vězení; ty většinou drží spolu a co vědí ony, nikomu neřeknou.
Když někoho při filcungu načapou, že má ve své skříňce schovaný telefon, většinou je to plánovaný zásah na udání spoluvězně. Načapaný vězeň nejspíš brzy udá někoho jiného, protože mu vedení věznice za úspěšný tip trest odmaže.
Dochází i k podrazům. Pokud je někdo na cele neoblíbený a spoluvězni se ho chtějí zbavit, jednoduše mu telefon tajně schovají do jeho skříňky a vzápětí ho udají.
Kuchař z Pankráce: "Jednoho vězně jsme fakt nesnášeli, a tak jsme se dohodli s civilním provianťákem z kuchyně, aby nám sehnal klíče od jeho skříňky.
Během směny jsme mu tam podstrčili prachy a maso, byli jsme s provianťákem dohodnutí, že nám skříňky po směně jakoby zkontroluje. Jenže ten vězeň do své skříňky neplánovaně pro něco šel, a když ty prachy našel, tak je vyházel.
Tak jsme mu škodili dál: močili jsme mu do postele, zkratovali jsme mu rádio, vyhazovali jsme mu z okna zapalovače a cigára...
Když mu po pár dnech došlo, že to všechno nejsou náhody, vystartoval po jednom spoluvězni, vyhrožoval, chtěl vyvolat bitku, ale nikdo si ho nevšímal. Když se pak uklidnil a šel si vyčistit zuby, vyhodili jsme mu z okna pantofle."
Násilí a krádeže
Skoro každý se ve vězení dostane s někým do konfliktu, ale v áčkových a béčkových věznicích to končí nejčastěji jen nějakou tou fackou. Každý si bitku rozmyslí, zvlášť když chce být předčasně propuštěn na "půlku", nebo chce dostat vycházku na Vánoce.
Horší je to v těžších zařízeních mezi céčkaři, o věznici na Borech se například říká, že tam opravdu vládnou gangy.
Když už se vám skutečně něco stane a vychovatel vás vidí potlučeného, spoléhá spíš na to, že si vězni problémy mezi sebou vyřeší.
Kuchař ze Všehrd: "I kdyby se vám ale vychovatelé chtěli věnovat, jak by měli, nemůžou, protože na každého vězně vypisují tolik papírů, že nemají na vlastní práci čas."
Ve všech kriminálech se neustále krade. Mazáci vás oberou zpravidla hned v prvních hodinách po nástupu na celu. Zajímají je nejen peníze, ale i vaše hodinky, oblečení a hygienické potřeby.
Základ je vyšmelit co nejdřív zámeček na skříňku, ale musíte počítat s tím, že nejste první, kdo ho měl, a ostatní určitě dobře znají jeho vady, nebo od něj mají rezervní klíče.
Odsouzený ze Všehrd: "Stalo se mi to už na přibyláku. Zatímco celé oddělení šlo na oběd, já se rychle vracel, protože jsem si zapomněl lžíci. Vejdu na celu a vidím, jak nám dva frejeři z jiného baráku vybírají skříňky. Už tam měli hromadu nejmíň z pěti skříněk."
Homosexualita
Zkazky a vtipy o mýdle ve sprchách jsou zřejmě nadsazenější, než to v kriminálech ve skutečnosti chodí. Nikdo z těch, se kterými jsem mluvil, si nevzpomíná, že by byli svědky vynuceného sexu. Na každém oddělení se naopak najde ochotný homosexuál, který rád vyhoví heterosexuálům.
Kuchař z Pankráce: "Zažil jsem, že když byla vycházka, během střídání na nástupním oddělení si jednoho takového vězni půjčili k sobě na celu a po vycházce ho zase vrátili dolů. Šel dobrovolně."
Pokud nejste na vazbě, masturbovat se prý dá v práci nebo na společném záchodě (na celách jsou jen umyvadla). Na záchodech se s tím spíš počítá, v kbelíku tam nejspíš najdete pár erotických časopisů...
Práce
Říká se, že když ve vězení nepracujete, odcházíte bez dluhů. Když pracujete, platíte si stravu, strhávají se vám případné pohledávky, alimenty a soudní výlohy.
Jako kapesné dostáváte zhruba deset procent toho, co si vyděláte.
Pokud tedy máte za měsíc práce obvyklé čtyři tisíce, dostanete na ruku tři stovky. Pro srovnání, vězeň, který se na cele válí a nepracuje, dostane stovku.
Závěr
Protože jste ve vězení, musíte počítat s tím, že spousta spoluvězňů lže. Nevěřte nikomu. Asi nejlépe atmosféru ilustruje následující názor.
Kuchař z Pankráce: "Jeden se vytahuje víc než druhý, kolik má na svobodě milionů a jak to po propuštění rozjedou, ale všichni lžou. Neustále říkají, že na svobodě nic není problém, ale pak se tě zeptají, jestli nemáš cigáro.
Když s nimi řešíš, za co sedí, všichni tvrdí, že jsou nevinní. Každý říká, že to udělal někdo jiný a on že šel jenom náhodou kolem.
A všichni si vyměňují kontakty, až budou na svobodě, jak něco spáchají..."
Pavel Opočenský: Musel jsem si zjednat respekt
Patřil mezi nejznámější vězně. Sochař Pavel Opočenský strávil tři roky ve věznici Všehrdy.
Kolikrát jste se za mřížemi dostal s někým do konfliktu?
Bylo tam pár skinů, kteří si na mě vyskakovali. Jednoho jsem poslal do hajzlu hned, druhému domluva nestačila, tak jsem si na něj počkal, vzal jsem ho pod krkem, praštil jsem s ním o zeď a tvářil jsem se, že to myslím vážně. Pak už byl klid. Jinak jsem se konfliktům důsledně vyhýbal. Jako známý člověk jsem byl příliš na očích a nic by mi neprošlo, takže jsem musel být dvakrát opatrnější než ostatní.
Jak vás spoluvězni přivítali?
Ze začátku na mě pořvávali z oken sprosťárny, ale nic vážného. Staří praktici, recidivisti, si mysleli, že jsem z toho prostředí vystrašený, a asi i to, že jsem finančně zajištěný, takže na mě zkoušeli, že mi za pár tisíc budou dělat ochranku. Když jsem je o to ani za týden nepožádal, asi jim došlo, že na to neskočím. Když jdete do kriminálu s flastrem, jako jsem měl já, musíte si rychle zjednat respekt. Což se mi povedlo.
Mezi vězni bývají negramotní primitivové. Měl jste taktiku, jak s nimi vycházet?
Mám rád dobré filmy, ale televize byla na kulturce jedna, takže když běžel třeba Filmový klub na ČT2, musel jsem se za tyto filmy lobbovat. Naučil jsem se důmyslným argumentům, jak ostatní vyprovokovat, aby se chtěli dívat taky, takže jsem jim nasliboval, že tam budou erotické scény, a když tam nic takového nebylo, nadával jsem naoko, že ti hajzlové v televizi to vystřihli. Samozřejmě jim časem došlo, že jsem lhal, ale do té doby jsem viděl pár dobrých filmů.
Všehrdy jsou spíš mírný kriminál. Jak se vám tam žilo?
Za ty tři roky se kvalita života pomalu zhoršovala. Když jsem přišel na áčkový barák, kde byly cely plné obrázků a květin, měl jste tam aspoň trochu soukromí. Ze dne na den, bez zjevného důvodu, jednou přišlo nařízení rostliny vyhodit. Přijel valník, na který se muselo všechno naházet, nesměli jsme se na nic ptát. Po čase jsme museli vyhodit obrázky, tak to šlo pořád dál. Když jsem odcházel, vypadaly cely jako holobyty. Ani na nočním stolku jsme nesměli nic mít.
Jak se k vám chovali bachaři?
Osm z deseti z nich jsou slušní lidé, kteří neubližují. Problémová je sorta starších, co zažili minulý režim, ty baví buzerovat. Hlavně s vedoucí výkonu trestu, šéfkou celého vnitřního provozu, byl problém.
Nějaký příklad?
Ivo Svobodovi, potrestanému exministru financí, který dělal knihovníka, provedla kontrolu těsně předtím, než měl být přeřazen do lepší věznice v Odolově. Pár knížek mu chybělo, ale on za to nemohl, lidi si je brali domů jako suvenýry nebo si z nich dělali papírky na cigarety. Dala mu na odchod flastr, aby ho hned na začátku v Odolově musel mazat. Lidská sviňárna.
Stalo se něco podobného i vám?
Vraceli jsme se autem z vycházky, ale rozbila se nám spojka a přijeli jsme o tři minuty později. Pět minut po limitu se vyhlašuje celostátní pátrání, přesto mě ještě ty dvě minuty nechali stát na příjmu, abych měl jistý průser. Šéfka výkonu trestu tehdy bojovala, abych dostal flastr, což byl problém, protože jsem chtěl za pár týdnů žádat o propuštění na půlku. Naštěstí ředitel věznice viděl, že mám do té doby perfektní chování, řekl mi, ať si dávám majzla, a nechal to být. Za to si ho vážím.