Odřízněte špičku
Důležité je doutník po vyjmutí z pouzdra či humidoru oříznout. Nejpoužívanějším způsobem je ucvaknutí takzvané čepičky speciálním nástrojem, nejlépe dvoubřitou gilotinkou. Řez musí být proveden rychle a precizně, proto je dobré využít tlaku dvou ostří proti sobě.
Budete-li málo důrazní, roztřepený okraj řezu vám bude kouření doutníku velmi znepříjemňovat. Ideální řez vede asi 2 milimetry od konce a odkryje vnitřní listy, avšak nezničí list krycí.
Zapálení je obřad
Zapalování doutníku je malým rituálem. Podle knihy Tajemství doutníku od Josefa Stanislava by se plamen neměl doutníku dotýkat a měl by s patou doutníku svírat úhel 45 stupňů. Nad plamenem doutníkem pomalu otáčejte, abyste dosáhli rovnoměrného zapálení po celém obvodu.
Někteří fajnšmekři doutník před samotným zapálením prohřívají nad plamenem od paty, tedy místa, kde se doutník zapaluje, zhruba do dvou třetin délky doutníku.
Klasické sirky jsou pro poctivé zapálení příliš krátké, dají se nahradit speciálními doutníkovými zápalkami, proužky cedrového dřeva či zapalovači.
Nikdy však nepoužívejte benzinový zapalovač! Zápach benzinu by mohl zkazit celý doutník, stejně jako síra běžných zápalek.
Nespěchejte
Když se podaří doutník správně "nastartovat", necháme ho zhruba minutku odpočinout a pak z něj taháme maximálně jednou za půl minuty. Nesnažíme se z něj "vycucnout" co nejvíce, protože při kouření ďábelským tempem by hořel moc rychle a znehodnotil by se.
Dým má být chladný, ne horký.
Zásadně nešlukujeme, pouze labužnicky poválíme na jazyku a poté kouř vyfoukneme.
Oproti scénám z hollywoodských filmů nejde při kouření doutníku o vytvoření co největšího oblaku dýmu, to by vedlo opět jen k přehřívání doutníku a jeho zničení.
Popel se nechává volně odpadnout do přichystaného popelníku, nesnažte se jej odklepnout jako u cigarety. Variantou pro nedočkavé je krouživé otření doutníku o stěnu popelníku, čímž se docílí přirozenějšího odpadnutí popele. Pokud je doutník kvalitní, popel bude držet pohromadě, zatímco z horších doutníků zůstává vločkovitý šedý odpad.
Doutník se kouří pouze do dvou třetin délky, poslední část je především filtrem doutníku. Když tedy dospějete do závěrečné fáze, doutník odložte do popelníku a nechte ho volně dohořet. Nikdy ho netípejte, vyvarujete se tak nepříjemnému zápachu, který "násilné ukončení života" doutníku doprovází.
Jak doutníky třídíme
1. Podle barvy (Odpovídá odstínu krycího listu, rozlišuje se sedm barev a šedesát odstínů. Platí, že čím světlejší list, tím slabší chuť, čím tmavší, tím je chuť sladší a plnější.)
Claro Claro (Double claro) - nazelenalý list
Claro - list světlé, krémové až hnědé barvy
Colorado claro - list středně až tmavě hnědé barvy
Colorado - načervenale hnědý až hnědý list
Colorado maduro - list tmavě hnědé barvy
Maduro - list velmi tmavě hnědé až černé barvy
Oscuro - nejtmavší černý list
2. Podle tvaru
