Stalo se roku 1445. „Spontánní lidový monarchismus nalezl pozoruhodný výraz v aféře takzvaného stadického krále, ve skutečnosti rolníka Jakuba,“ popisuje historik Petr Čornej ve Velkých dějinách zemí Koruny české.
„Usadil se v provizorní chýšce u pole, z něhož byl podle pověsti povolán k vládě Přemysl Oráč. Samozvaný panovník, jenž si říkal na základě ohlasu rytířské kultury král Artuš, vzbudil senzaci, takže kolem sebe shromáždil prý až dva tisíce zvědavců. Ti negramotnému Kubovi obstarali tělesnou stráž, rádce i písaře.“
Posléze skončil Kuba jako živá kuriozita či šašek u staroměstského purkmistra Pešíka z Kunvaldu.
