Píše se rok 1994 a písečnými dunami běží osamělý muž. Je to italský policista Mauro Prosperi, který se účastní závodu Marathon des Sables, sedmidenního, přes dvě stě kilometrů dlouhého maratonu přes Saharu. Během písečné bouře se však ztratil a teď bloudí nekonečnou písečnou plání. Teplota dosahuje pětačtyřiceti stupňů a do týlu se mu opírá nelítostné slunce. Veškeré nevalné zásoby vody vypil už první den a pouští se musí probíjet bez jídla i pití. V jeho těle začíná zuřit peklo.
Zoufalství bez vody
V lidském těle probíhají tisíce různých reakcí, které na sebe navazují. Čím je teplota těla vyšší, tím rychlejší jsou. Stačí přitom, když se teplota těla odchýlí o pouhé dva stupně od ideálních sedmatřiceti stupňů a nastává vnitřní chaos, při němž začínají obranné mechanismy těla selhávat. Aby tomu tělo předešlo, "měří" teplotu okolního prostředí pomocí termoreceptorů, které signalizují vzestup teploty hypothalamu. Ten rychle upraví činnost potních žláz a krevního oběhu tak, aby nedošlo k přehřátí těla.
Pokud byste se tedy ocitli ve stejné situaci jako Mauro Prosperi, nejprve by vám zčervenala pokožka, protože by se krev snažila odvádět přebytečné teplo od životně důležitých orgánů k povrchu kůže. Začali byste se potit, protože právě odpařováním vody z povrchu těla se tělo ochlazuje dvacetkrát rychleji než za pomoci ochlazování krve. Tato sebezáchovná metoda by však mohla fungovat pouze v případě, že byste měli dostatek tekutin k doplnění. Ty byste ale na poušti, stejně jako Mauro Prosperi, neměli. Vaše tělo by se tak ocitlo v bludném kruhu.
Závratě a křeče
Dvě třetiny lidského těla se skládají z vody, která je tak pro jeho fungování naprosto zásadní. Ledviny ji potřebují k tomu, aby mohly vyplavovat z těla odpadní látky. Plíce s její pomocí zvlhčují vdechovaný vzduch, je nutná i ke správným procesům na buněčné úrovni. Stačí, když tělu chybí pět litrů vody, a už se dostavují závratě a mdloby. Při deficitu deseti litrů nastávají křeče, patnáct chybějících litrů vody pro člověka znamená většinou smrt. Váš výdej vody by však byl ještě znásobený tím, že byste vyvíjeli fyzickou aktivitu (snažili byste se najít pomoc), byli byste ve stresu, nervózní a měli byste strach. A to všechno by vaše pocení a výdej vody umocňovalo.
Zatímco by se snižoval objem vody ve vašem krevním oběhu, stoupala by koncentrace soli v krvi. Dostavily by se první příznaky dehydratace, jako jsou závratě a obrovská únava. V tomto okamžiku se bude vaše tělo ze všech sil snažit zředit krev, a bude proto přesouvat vodu z orgánů, které nejsou v daném okamžiku životně důležité, do krevního oběhu.
Současně omezí výdej vody na maximum, takže ledviny budou vylučovat odpadní látky za použití stále menšího množství vody. To způsobí, že vaše moč získá tmavou barvu a kalný vzhled. Z pochopitelných důvodů vám nebude nic platný trik z některých dobrodružných filmů, kdy hrdina pije vlastní krev, aby uhasil žízeň. Tím by se koncentrace soli v krvi nijak nesnížila a pocit žízně by nezmizel. Částečně by vám pomohlo, kdybyste po malých dávkách pili moč, která by koncentraci soli ve vaší krvi o něco snížila. Jenže toxiny, které obsahuje, by vám zase po čase poškodily ledviny.
Tělo uvržené do chaosu
Problém bude mít také vaše srdce, protože spolu s tím, jak v ní bude klesat objem vody, bude krev stále hustší a hustší. Srdce tak bude muset vyvinout mnohem větší námahu, aby ji dokázalo hnát cévami. Bude proto pumpovat mnohem rychleji. To také, poněkud paradoxně, zachránilo život Mauro Prosperimu, když se čtvrtý den po zbloudění pokusil o sebevraždu. Vidina pomalého umírání pro něj byla natolik nesnesitelná, že si pořezal zápěstí kapesním nožem. Jeho krev však byla příliš hustá a rychle se srážela, takže nevykrvácel a svůj sebevražedný pokus přežil.
Pokud by se vám nedostalo tekutin ani v tomto okamžiku, objem krve by se rapidně zmenšil a navíc by ji hypothalamus, v zoufalé snaze tělo ochladit, hnal k pokožce. Tím by ale začala chybět v životně důležitých orgánech, které následně kolabují. Zavládne obrovský chaos. V této fázi člověk umírá.
Mauro Prosperi ale dokázal neuvěřitelné. Přežil bez vody devět dní, ušel téměř tři sta kilometrů a zhubl přitom o osmnáct kilogramů. Pil svou vlastní moč, žvýkal vlhčené ubrousky, slízával rosu z kamenů a prohlubní. Zabil dva netopýry, malého hada a myš, jejichž krev vysál a maso snědl. Ve vádí, vyschlém řečišti, nalezl kaluž vody. Když ho našli, dělily ho podle lékařů od smrti žízní jen hodiny.
