"Přijďte v pondělí v 8 hodin ráno. A před odběrem tři dny sexuální abstinence!" varuje do telefonu sestra motolského Centra reprodukční medicíny.
Abych se mohl stát dárcem spermií, musím být aspoň středoškolák do 35 let a nesmím mít žádnou genetickou vadu ani infekční chorobu. Pokud projdu sítem, můžu si prý vydělat deset tisíc za odevzdanou várku.
čtěte Spermie se stávají nedostatkovým zbožím
Když v pondělí ráno dorazím, hned za dveřmi čeká fronta. U informačního pultíku posedává desítka mlčících žen. Kolik jich asi čeká na to nejlepší ze mě? Tahle? Nebo támhleta?
Mám se na recepci ohlásit, ale neumím si jaksi představit, že řeknu: "Dobrý den, jsem tady, abych zjistil, zda můžu být dárcem spermií. Kam mám pokračovat?"
Dilema.
Po chvilce váhání, zda to mám recepční pošeptat, nebo čekat, jestli fronta nezmizí, rezignuji a vetřu se do nejbližších dveří. Mám štěstí, jsem na správné adrese. Asistentka u počítače chce kartu pojištěnce, adresu a telefonní číslo.
Její kolegyně se pousměje, na průhledný kelímek s víčkem fixou napíše mé příjmení, podá mi ho a připojí klíč.
"Můžete jít do odběrové místnosti. Poslední dveře vpravo. A zamkněte se!"
Zamknu se, odložím si na věšák. Odběrová místnost je rudě vymalovaná čekárna dva krát metr a půl, s toaletou. Dvě židličky, televizor s DVD v uzamčené vitríně. A hromádka ohmataných pornočasopisů. Zkouším jimi listovat, ale nic.
Z chodby slyším hlasy sestřiček a pacientek, je půl deváté ráno, vskutku ideální podmínky pro dosažení erekce.
A čas utíká, pět minut, deset... Co si asi říkají sestřičky – jéé, co tam tak dlouho vyvádí?
Po čtvrthodině usilovných vzpomínek na nejlepší ženy mého života – konečně úspěch.
Obsedantně se ujistím, že je zamčeno, párminutová práce. A na konci největší strach: ať je toho dost, a hlavně se trefit do kelímku.
Než odemknu a vyjdu na chodbu, schovám zbaběle kelímek do kapsy, proplížím se jako konfident k ordinaci, kde ho "tajně" předám sestře.
Zítra si mám zavolat, jak dopadly testy, a pak případně přijít na odběry krve. A ještě vyplnit dotazník o rodinných dispozicích.
"Kolik lidí se tím živí?" ptám se. Paní doktorka mě zaskočí. Za poslední půlrok tu prý byli dva.
No, nedivím se.
