Pamatujete si, kdy jste poprvé ochutnal whisky?
Ne, protože to byla nějaká klasická barová značka, na kterou obratem zapomenete. Skutečně dobrou whisky jsem ochutnal až v roce 2008 na návštěvě Skotska. Když tam přijedete, buď se tam už nikdy nevrátíte, nebo vás navždy chytne za srdce. Když jsem se prošel Edinburghem, měl jsem pocit, jako bych tam patřil odjakživa. Prostě jsem to věděl – lépe to popsat neumím. My ze středu Evropy máme slovanský základ s příměsí germánské a keltské krve. Že by část mé DNA patřila do Skotska?
Láska na první pohled?
I na první doušek! Ke Skotsku kromě architektury, přírody a historie neodmyslitelně patří i whisky, která mne hned od začátku chytla za srdce. Asi znáte film Statečné srdce s Melem Gibsonem, který pojednává o skotském středověkém hrdinovi Williamu Wallaceovi. Viděl jsem ho někdy v polovině 90. let, ale tehdy mi ještě nebylo 18, proto jsem whisky ochutnat nemohl.
Chuť se vyladí mezi třetím a šestým panákem
Martin Kovář (39)
|
Češi jsou národ pivařů, občas si dáme víno, rum nebo vodku. V čem je whisky jiná?
Přirovnejme to k hudbě, kterou můžete poslouchat jen tak na pozadí při práci, nebo můžete jít na koncert. Beethovenova Devátá je zážitek! Se skotskou jednosladovou (single malt) whisky je to podobné. Znáte příběh konkrétní palírny i lahve, pohráváte si se skleničkou, čicháte vůni, vychutnáváte… Prostě výjimečný okamžik.
Není pak člověk alkoholik?
Co to je alkoholik? Whisky si dopřávám tak jednou za měsíc a chci si to pořádně užít. Stejně jako koncert. Na rozdíl od řady jiných druhů alkoholu v sobě má whisky brzdu. Optimální chuť se vám vyladí tak mezi třetím až šestým panákem. Víc nemá cenu. Když se opijete, je vám už skoro jedno, co pijete. Zážitek zmizí. Slyšel jsem, že whisky si nejlépe užijete ve dvou – vy a lahev. Naštěstí to není pravda. K pití potřebujete parťáky, ideálně dva nebo tři, kteří mají stejný koníček. Když si dáte lahev ve čtyřech, budete příjemně veselí, ale ne moc opilí.
Whisky sbíráte. Proč?
V dětství jsem sbíral pivní tácky nebo angličáky. V dospělosti jsem prostě jen přešel na ušlechtilé pití. Kdykoli se vypravím do Skotska, přivezu si jednu nebo dvě lahve z nějaké limitované edice, která se v Česku nedostane. Kromě whisky miluju i knížky, takže mám velkou knihovnu. Střídá se v ní literatura a lahve, na které se rád dívám.
Kolik jich doma máte?
Asi 500. Může se to zdát hodně, ale whisky sbírám už dlouho, i když ne systematicky.
Knihy čtete, a tedy i otevíráte. Ale co lahve? To by byl totiž paradox: ochutnáváním a pitím byste si sbírku ničil.
Máte pravdu, stalo se mi to několikrát. Večer mi přišlo jako dobrý nápad nějakou lahev otevřít, ale ráno jsem si to už nemyslel. Největším rizikem sbírky ušlechtilého alkoholu je sám sběratel. Lahve si můžete pojistit proti krádeži nebo proti požáru, ale ne sám proti sobě.
Na co bych se měl soustředit v chuti?
Jako u každého jiného pití nebo jídla je základním měřítkem chutná–nechutná. U jednosladových whisky je navíc dobré zmapovat si celou chuťovou škálu. Skotsko se dělí do pěti oblastí, ve kterých je 128 palíren. Každá oblast má charakteristickou chuť. Někde je whisky olejnatá, jinde se mihne závan mořské vody, ucítíte med, vřes… Postupně si tak ujasníte, co vám nejvíc chutná, a zacílíte se na to. Tohle mne baví asi nejvíc. Říká se, že ve whisky lze rozlišit až 300 chuťových tónů. Osobně je všechny nerozliším, ale ta pestrost je nádherná.
Co chutná jednomu, nemusí chutnat druhému.
Ano, díky bohu! Každý jsme jiný, a právě proto je svět tak pestrý a zajímavý. Ale chuť se vyvíjí s množstvím vypitých lahví. Když jsem před lety začínal, chutnaly mi whisky stařené v sudech po sherry. Jsou takové líbivější. Dneska mám raději whisky, které jsou na první ochutnání komplikovanější a méně proniknutelné. To taky vysvětluje, proč řadě lidí chutná irská whisky. Je za slušnou cenu, není špatná, ale když ji pijete dlouho, už je to trochu nuda. Na rozdíl od skotské whisky je totiž ta irská dělaná na první plán, jako nekomplikované pití.
Jste členem klubu 12 mužů od Týna. O co jde?
O jeden z našich nejstarších whisky klubů. Pravidelně jezdíme do Skotska, kde si vždycky koupíme sud whisky a necháme si ho stařit. V portfoliu klubu už máme několik desítek sudů a obsah některých z nich se nám docela hezky zhodnotil. Na etiketách máme svoje jména. Ano, jsou to parádičky, ale dělá nám to radost. V Česku je velká skupina skotofilů, pro které na zámku Sychrov pořádáme Skotské hry. Letos bude už 21. ročník.
Muži jsou vlastně pořád malí kluci. Jen jejich hračky se mění.
Přesně tak, jsme hračičkové! Psychiatr Sigmund Freud prý říkal, že muži jsou šťastní, když si v dospělosti plní dětské sny.
K pramenům whisky: vědci odkryli středověkou skotskou palírnu Tajemství skrývaly romantické ruiny opatství Lindores ve skotském regionu Fife. Tamní útočiště mnichů bylo s whisky spojeno již dokumentem krále Jakuba IV. Skotského z roku 1494. Nyní však archeologové nalezli zbytky palírny, k níž se lejstro vztahuje. Podle vědců byla možná nejstarší výrobnou whisky na světě. |
Whisky se pálí i jinde než ve Skotsku. Co si o ní myslíte?
Umějí to třeba Japonci nebo Indové, ale i kvalita české whisky rychle roste. Výbornou dělá třeba Jelínek, Svach… Přece jen ale nemáme tradici pěti století.
Jak si whisky správně vychutnat?
Pro degustaci jednosladové (single malt) je ideální tulipánovitá sklenička, ve které se nejlépe rozvinou chutě a vůně. Skotové používají kultovní křišťálové sklo Glencairn. Neurazí ani klasická rovná whiskovka, ale z ní už to prostě není jako poslech symfonie.
A co obligátní led?
Jednosladovka se pije bez něj, při pokojové teplotě. Ale pozor, 17–18 °C, což je pokoj skotského hradu. V Česku se tyhle věci v posledních letech velmi zlepšily. Máme tu stále dokonalejší kávovou, čajovou, rumovou i whiskovou kulturu.
Zajímavá ivestice, i když s nižší likviditou
Whisky má i investiční potenciál – zhodnocuje se v čase. Jak se určuje cena?
Většinou je dána vzácností, tedy omezeným počtem lahví. Hlavně ji ale určuje poptávka daná dražbou na aukcích. Sběratelské whisky jsou nejčastěji limitované edice, ve kterých je jen pár desítek nebo stovek kusů. Alkohol patří mezi alternativní investice, stejně jako třeba starožitnosti, umění nebo poštovní známky. Investují sem lidé, kteří mají vyřešené finance a hledají něco pro zábavu. Máte zaplacenou střechu nad hlavou? Zbývají vám peníze? Pak mohou být alternativní investice zajímavým zpestřením.
V téhle oblasti se jistě dá nejen vydělat, ale i prodělat...
Ano, to je riziko investic do většiny fyzických věcí. Existuje riziko falzifikátů, takže musíte kupovat jen z prověřených zdrojů. Nevýhodou alternativních investic je i nižší likvidita, tedy zpeněžitelnost. V daný okamžik může být obtížné výhodně prodat. Když si pořídíte obraz, autoveterána nebo třeba archivní alkohol, časem na tom určitě vyděláte, ale může to trvat. Je třeba se na to dívat dlouhodobě, i proto nejde o nástroj pro zhodnocení celoživotních úspor. Ve skotských palírnách nabízejí limitované edice, které jsou vždy něčím zajímavé a neopakovatelné. Byly třeba vypáleny ke královskému výročí nebo stařeny v sudech po vzácných vínech, které se už nedají sehnat. Za těmi příběhy je samozřejmě i snaha o zvýšení ceny, marketing Skotové prostě umějí.
Nedostupnost ve stylu svatého grálu?
Ty příběhy jsou pravdivé, protože koncem 80. let minulého století se ve Skotsku hodně palíren zavíralo. Sehnat některé whisky je proto skoro nemožné – další už prostě nikdo nikdy nevyrobí. Když se vám to ale podaří, cena v čase krásně roste. Whisky zakládané za premiérky Margaret Thatcher, před rokem 1990, prostě už buď nejsou, nebo jich zůstalo velmi málo. Většina se už vypila a z těch, které jsou dosud v sudech, se platí takzvaná andělská daň. Skotové tak říkají odparu – ze sudu asi dvě procenta ročně zmizí. Po třiceti letech tedy přijdete o třetinu obsahu. Což samozřejmě stále zvyšuje cenu.
Kdybyste tedy vydržel čekat dost dlouho, lahve z vaší sbírky by zůstaly jediné ve vesmíru. A tedy i nejdražší.
Hypoteticky ano. Je třeba dodat, že jakmile se whisky nalahvuje, dál nezraje. Její cena ale i tak stále roste, což souvisí se stále se zvyšujícím množstvím peněz na světě. Banky jich tisknou pořád víc, takže je všechno stále dražší. Nejen nemovitosti nebo dluhopisy, ale i špičkové pití. Produkce palíren nebo plocha vinic je dána technologicky, nezvětšíte ji. Investiční alkohol je tedy omezenou komoditou, zatímco zájemců o jeho koupi pořád přibývá. Pokud něčeho existuje třeba jen 50 lahví, nemůže to být levné.
Existuje nějaký investiční fond specializující se jen na whisky?
Vím jen o jednom ve Skandinávii, ale startovné je 125 000 eur, takže to není na běžné investice. I náš fond Wine Management se zaměřuje hlavně na víno, whisky máme jen jako přídavek. Investiční whisky je totiž na trhu málo, zatímco vína je poměrně dost. Peníze se do něj proto umisťují snáz.
Dobrá neinvestiční lahev začíná mezi tisícem a dvěma tisíci korun
Peníze se dají uložit do banky, umění do galerie. Jak se ukládá investiční alkohol?
Do velkého potravinářského skladu. Whisky zraje v sudech, když ji stočíte do lahví, její chuť se už prakticky nemění. V portfoliu ale máme i víno, a to je živý organismus. Zraje, takže potřebuje stálou teplotu, vlhkost a klid.
Máte sklad zabezpečený, aby vám ho někdo nevypil?
Ochranka je tam 24 hodin denně a klíče má jen pár lidí. Jsou to takřka abstinenti, u alkoholu za skoro čtvrt miliardy to jinak nejde.
Jakou nejdražší whisky bychom ve skladu našli?
Lahev 72leté whisky Macallan má hodnotu asi 3,5 milionu korun. Nemůže se však měřit s asi nejdražší whisky na světě. Loni v srpnu byla lahev 55leté japonské Yamazaki vydražena v přepočtu za víc než 17 milionů korun.
Jedna lahev?!
Ano, je to nepředstavitelné, ale na světě jsou dolaroví multimilionáři, kteří na to mají.
Zkouším si představit člověka, který by si nalil panáka.
Některé luxusní hotely rozlévají po panácích padesátileté whisky. Cena jde do desítek tisíc korun. Pokud týdně vyděláváte milion eur, je vám to jedno. Ale to už je jiný svět.
A kdybychom se vrátili k běžným smrtelníkům?
Třeba lahev osmnáctileté whisky Highland Park před deseti nebo dvanácti lety stála asi 1 600 až 1 800 korun, dnes stojí 3 000 korun. Není to klasická investiční whisky, ale dobré pití. Kdybyste podobnou whisky koupil jako třicetiletou, bude každých deset let minimálně dvakrát dražší. Zajímavý efekt měl americký fantasy seriál Hra o trůny. Skotské palírny s jeho inspirací vydaly limitované edice nazvané po jednotlivých rodech. Targaryenové, Arryani, Baratheonové… Před deseti lety se dala lahev koupit asi za 1 500 korun, od té doby se ta whisky hezky zhodnotila.
A co whisky prostě jen na pití?
Pod tisíc korun za lahev je těžké najít dobrou značku, ale v rozmezí tisíc až dva tisíce korun už většinou koupíte slušný poměr cena/výkon. I tahle whisky se časem zhodnotí, tedy pokud ji člověk nevypije. Když si takovou lahev koupíte každého čtvrt roku, časem si můžete vybudovat slušné portfolio. Nad dva tisíce korun je třeba jít po limitovaných edicích. Mám syna, kterému kromě pravidelného spoření na studium každý rok kupuju lahev whisky. Zatím je ještě dítě, ale buduju mu vlastní sbírku. Až dospěje, předám mu ji. V nejhorším to jednou vypije s kamarády.
