Hned zkraje připomíná, že ne každý muž, který je nedobrovolně bez svazku, je chodícím nebezpečím. Jenže incelské online komunity transformují opuštěnost a nespokojenost v toxické postoje tím, že jako na příčinu potíží osamělých hochů a mužů ukazují na ženy, na jejich emancipaci, na feminismus. Jako taková jsou incelská diskusní fóra součástí manosféry a jejich toxické prostředí vede k násilí.
Mechanismu, proč muži v incelských vodách končí, věda věnuje stále víc pozornosti. Začíná však i zkoumat, proč ony komunity muži opouštějí. Právě oním směrem se dívá i studie, kterou vydal magazín Australského kriminologického institutu.
Zpovídala skrze dotazníky samotné incely, skoro polovině bylo mezi pětadvaceti a čtyřiatřiceti lety, asi šestadvacet procent bylo ve věku osmnáct až čtyřiadvacet, zbytek byl starší pětatřiceti. Téměř polovina pracovala, o něco víc než čtvrtina byla nezaměstnaná, zbytek studoval. Jen méně než dvacet procent žilo na venkově nebo odlehlých oblastech.
Studie identifikovala čtyři velké skupiny primárních motivací, proč dotyční incelskou komunitu opustili.
Něco jiného, než potřebovali
Prvním motorem bylo zjištění, že chtějí, potřebují něco jiného, než co diskusní fóra a weby incelů nabízely. Dotyční se trápili tím, že neměli vztah, to ano. Jenže nesouhlasili s násilnými projevy a nepřátelstvím, jak směrem k ženám, tak celé společnosti, které komunita zastávala.
„Jejich názory na ženy… mysleli si, že jim dluží sex jen proto, že existují,“ vypověděl jeden z respondentů. „Nejprve jsem se zapojil kvůli izolaci a osamělosti, cítil jsem jistou blízkost s ostatními, kteří byli v téže situaci. Jenže jsem rychle zaznamenal, že moje názory subkultura negativně ovlivňuje proti ženám,“ líčil další.
S jejich pocity a trably jim navíc subkultura nijak nepomáhala. „Jen to pohánělo nezdravou smyčku deprese,“ přiznal další zpovídaný. Studie cituje i příkrý odsudek: „Nikomu z nich to neprospělo, žili jen v ozvěně, která prostě naplňovala jejich vlastní proroctví.“
Kontakty s okolním světem
Druhý soubor motivací vychází z kontaktů se světem mimo incelskou subkulturu. Ty stereotypy hlásanými subkulturou otřásly. Muži došli k tomu, že za jejich strádání nejsou zodpovědné ženy, ale oni sami nebo jiné faktory. „Začal jsem chápat, že moje osamělost pochází z mé tendence držet se strannou, že to nemá se ženami co dělat,“ vypověděl muž, který v subkultuře strávil deset let.
Opuštění incelské komunity souviselo i se změnou zájmů, muži popisovali, že vyrostli z incelské protifeministické politiky, že přestali být tak fixovaní na sex a vztahy. A poslední sadou motivací byla sexuální zkušenost se ženou. U některých byla velmi instrumentální, někteří totiž vyhledali služby sexuálních pracujících – čistě proto, aby se „vynulovali“ jako incelové a zajistili, že incelská fóra pro něž již nejsou relevantní.
Aby svůj rozchod následně podpořili, sahali muži k mnohým taktikám. Separovali se z incelského online světa, buď radikálně, rušili si účty, nebo postupně. Snažili se být v kontaktu s jinými lidmi, v reálném životě nebo na internetu. Vzali vážně důraz na práci na sobě samých.
Studie se všímá i toho, zda a jak se odchod projevil na jejich postoji k ženám. Většina se nadřazeného postoje zbavila. Někteří z incelského polosvěta odešli, ale náhled na ženy nepřehodnotili. Několik dalších respondentů se apatie k ženám nezbavilo – jen ji rozvedli v obecný nihilismus a negativní postoj ke všem, bez ohledu na gender, s individualistickým já versus celá společnost.
