Hlavní inspirací byly autorce studie Anně Lee Albrightové dva obrazy impresionistického malíře J. M. W. Turnera. První z nich nazvaný Apullia in Search of Apullus, z roku 1814, zachycuje scénu z epické básně Proměny římského umělce Publia Ovidia Nasa. Druhý s názvem Déšť, pára a rychlost z roku 1844 zobrazuje železnici.
První nešetří detaily, objekty i lidé na něm mají ostré kontury. Druhý je zamlžený, hranice jeho jednotlivých prvků se slévají. Proč onen rozdíl? ptala se Albrightová sama sebe.
Její studie, která vyšla v magazínu Proceedings of the National Academy of Sciences, tvrdí, že zná odpověď. Platí prý pro impresionismus obecně. Jeho autoři prostě malovali svět prostoupený emisemi bující průmyslové výroby. Zachycovali města plná smogu, který pohled na detail rušil a bral objektům ostré linie.
Záznam znečišťování ovzduší
K ruce si vědkyně vzala šedesát Turnerových děl, která zobrazují Londýn z let 1796 až 1850, a osmatřicet obrazů velkého jména impresionismu, Claude Moneta, ta vznikla v Paříži a Londýně mezi roky 1864 až 1901. A protože Albrightová měla hypotézu, kterou chtěla otestovat, obrátila se na klimatologa Petera Huyberse z Harvardovy univerzity, jenž se specializuje na rekonstrukce úrovně znečištění v historii, kdy je společnost ještě nedokázala měřit, líčí server Science News.
Čínské jeskynní porno obrazy vznikly před čtyřmi tisíci lety. A překvapí |
Zajímalo je, jestli oba malíři prostě jen realisticky, mnohem realističtěji, než bychom do jejich impresionistického stylu řekli, nezachytili příběh obou svých velkoměst. Jejich život, nejen jeho výjevy, ale též to, jak se průmyslový rozvoj podepisoval na jejich vzezření. Na tom, jak je viděli obyvatelé. Jak v nich viděli kolem sebe.
Nejprve autoři s pomocí matematického modelu analyzovali míru kontrastu a detailu všech obrazů. Poté výsledky porovnali s množstvími emisí oxidu siřičitého, ta stanovili podle prodeje a spalování uhlí v obou metropolích. Právě když reaguje oxid siřičitý s molekulami v atmosféře, vzniká aerosol, mlhovina.
Co porovnání přineslo? Velmi zjednodušeně, nadneseně a cíleně provokativně a ikonoklasticky řečeno odhalilo, že umění obou malířů bylo diktováno smogem a mlhou. Studie proto vlastně tvrdí, že impresionismus byl odrazem reality, že nakonec byl docela realistickým zachycením měst. Kontrasty a detaily na obrazech obou mistrů totiž postupem doby mizely – a emise oxidu siřičitého rostly. Díla smog pouze zachytila.
Analýza však vyjevila rozpor, Monetovy pařížské malby z let 1864 až 1872 vykazovaly větší kontrast než Turnerova díla z Londýna dvacet let předtím. I pro to však má studie vysvětlení, ve Francii postupovala industrializace mnohem pomaleji. Znečištění ovzduší v tamní metropoli dosáhlo kolem roku 1870 stejné úrovně, jaká byla v Londýně realitou již na samém počátku devatenáctého století.
Zrádná moderna. Obraz visel 77 let vzhůru nohama. Asi, jistota není |
Obdobný vývoj stylu obou malířů nelze vysvětlit náhodou, soudí oba autoři studie, vychází z postupujícího znečištění ovzduší. Před rokem 1830 byla viditelnost na Turnerových obrazech v průměru 25 kilometrů. Po onom roce se jeho díla pyšnila viditelností kolem deseti kilometrů. Když navštívil Londýn Monet kolem roku 1900, aby namaloval například obraz Charing Cross Bridge, je podle studie výsledkem viditelnost méně než pět kilometrů. Obdobné znečištění je dnes ve městech jako Peking, Dillí, Mexico City.
Studie však nezůstala pouze u Monetových a Turnerových děl. Aby svá zjištění ověřili, analyzovali autoři dalších osmnáct maleb jiných impresionistů z Londýna a Paříže, včetně obrazů Camille Pissara a Berthe Morisota, doplňuje server Phys. Souvislost se potvrdila. S tím, jak rostlo znečištění vzduchu v metropolích, z obrazů mizel kontrast i detaily. A i v tomto případě měla díla z Anglie náskok.
Smog? Invence?
Podle Albrightové a Huyberse vysvětluje smog jednašedesát procent rozdílu v kontrastu na impresionistických malbách. „Je-li okolní prostředí obdobné, budou i odlišní malíři malovat obdobným způsobem,“ soudí. Dál však jít nechtějí. „Nechceme překročit únosnou míru a říci: A hele, umíme vysvětlit celý impresionismus,“ říká Albrightová.
Přesto se autoři odvažují tvrdit, že „impresionistické malby zachycují přirozený jev, nejsou produktem představivosti, fúze, abstrakce“. To však podle jejich soudu, uvádí server Lethbridge News, nijak nesnižuje jejich význam: „Naopak to osvětluje spojení mezi okolním prostředím a uměním.“
I to však stačilo na pobouřené reakce. Podle kritika umění Sebastiana Smeeho totiž autoři studie „zaměňují vnitřní tvůrčí volby s externími stimuly“. Monet nebyl nahrávací zařízení, které by jen zaznamenávalo okolní svět, zdůrazňuje. „Byl to malíř, který vycházel z dlouhé tradice,“ dodává.
Smee nezastírá, že spojení mezi impresionistickou tvorbou a smogem existuje. Upozorňuje dokonce, že se o něm ví již dlouho. Nemělo by se však podle jeho slov přeceňovat. Jak pak vysvětlit například Monetovy slavné lekníny, jejichž kontury splývají s okolní vodou a které jako by se na hladině vznášely za závojem, když je umělec namaloval na venkově, v přírodě kilometry daleko od Paříže?
