Společenský a politický status ona móda dokládala na konci šestnáctého a začátku sedmnáctého století. Zveličený, okázalý, přepadající kuželovitý břich dnes působí možná přehnaně, přepjatě, snad až furiantsky i komicky, tehdy však byl symbolickým odkazem na mužskou sílu a hrdost. Podle jedné verze ostatně upomínal na klenuté břicho vznešeného ptáka – páva, podle jiné vycházel z části rytířského brnění.
Břich jako lusk. Se sexuálním podtextem
Byl to extrémní druh dubletu, tedy přiléhavého kabátce, který držel pevný tvar, nosil se přes košili, dosahoval pouze po boky. Byl charakteristický svou spodní částí, byla tvarovaná do hruškovitého tvaru, tvořila kýl, který prodlužoval linii hrudníku.
Seznamte se - husí břich, renesanční módní hit |
Podle muzea MET vycházel z náprsního krunýře, který se do módních dějin napříč Evropou zapsal ze všech součástí brnění nejvýrazněji, spolu s helmou. Od roku 1530 se podle muzejního eseje protahoval, jeho někdejší středověký hřeben se posunoval níž, až se nakonec dospělo k husímu břichu.
Podle historičky Victorie Bartelsové, cituje ji Cambridgeská univerzita, tak husí břich zastoupil jiný dosti bizarní prvek pánské módy, vycpaný poklopec (psali jsme o něm zde). Vlastně ho pohltil. Husí břich byl, popisuje autorka, druh dubletu, jehož základem byla dovedná vycpávka, kterou se dosáhlo kuželovitého vzhledu, který připomínal „plodný hrachový lusk, zralý na sklizení“. Opravdu, moment plodnosti byl u husího břichu stejně důležitý jako u vycpaného poklopce, oba prvky nesly silné sexuální konotace, odkazovaly na mužství, potenci, soudí Bartelsová.
„Hrachový lusk byl výmluvným sexuálním symbolem, odkazoval na genitálie. Hrachové pole bylo navíc běžným místem pro muchlování se. A vylupování lusků byl eufemismus pro sexuální akt,“ líčí Bartelsová. Stejně tak vyjadřoval hrachový lusk motiv zásnub, manželství plodnosti.
Význam, důvody, kontext husího břichu musíme odvozovat a interpretovat, ohledně jeho technického provedení však můžeme mít docela jasno. Dochovala se spousta popisů. Vycpávky tvořily koňské žíně, vlněná příze, lněná vlákna, popisují odborníci na dějiny módy Phylis Tortora a Keith Eubank.
Vycpávce se v Anglii a Německu říkalo „bombast“, právě z něho mimochodem vzešlo dnešní přídavné jméno „bombastický“. Původní význam slova se posunul jen trochu – aby dnes označoval „slovní vatu, vycpávku, slohovou nabubřelost“.
„Bombast byl pro mužské i ženské odívání šestnáctého století absolutně nezbytný,“ uvádí přitom autorský kolektiv knihy Móda, odívání a kultura Sarah Hermsenová a Sara a Tom Pendergastovi. „Bombast byla forma vycpávky z bavlny, vlny, koňských žíní, nebo dokonce i pilin,“ líčí a doplňují, že vycpávková záliba se neomezovala pouze na husí břich, tvarovala se i ramena, hrudník, živůtky, pánské punčochy.
Jisté je i to, že husí břich byl znamením bohatství, moci. Kabátec ve tvaru V, se zvětšenou, nafouklou spodní částí, se stal vyžadovanou módou diplomatů a významných činovníků královských dvorů Francie, Španělska, Anglie i Itálie, zdůrazňuje server Stronghold Nation.
Drsným chlapům patří růžová. Dřív to byla barva boje a síly |
Jenže bezvýhradné vážnosti vycpaný břich nepožíval.
Terč posměváčků i moralistů
Vycpaný břich vážil dvě až tři kila, psal například dobový kritik Philip Stubbes v roce 1583 a ctitelům jeho módy se vysmíval, jejich neforemné a obtěžkané postavy se prý nemohou volně hýbat, protože jim hrozí, že se svalí, sesunou k zemi. Server Fashion History poznamenává, že kritici onen módní prvek, který nenáviděli, často zveličovali, nepřátel a posměváčků však měl dost.
Text z osmdesátých let šestnáctého století si tropí žerty z toho, že vycpaný poklopec ustoupil módě, která je ještě monstróznější, z břichu si dělá v básničce z roku 1580 zlomyslnou legraci cambridgeský učenec Gabriel Harvey. Básník Robert Hayman v rýmovačce Dvě nemravné módy prorokuje, že husí břich je spolu s poklopcem něčím, co se do módy již nikdy nevrátí.
Příliš dlouhý život husí břich opravdu neměl, ustupovat z výsluní začal zkraje sedmnáctého století. Rozhodně to však neznamenalo, že by to byl konec vycpávkových prvků jako takových. Pouze se přesunuly, byly rovnoměrněji aplikovány výše na tělo.
