Začněme však doloženým výčtem, který potvrzuje, že hostiny s horami masa opravdu existovaly. Na hodech anglosaského krále Ineho z Wessexu, vládl v letech 688 až 726, se na stolech skvěly obří porce hovězího, skopového, drůbežího, též lososa a úhoře, něco málo chlebových vek, též sýr, med, světlé anglické pivo ale, vypočítává dobový záznam. Autoři výzkumu dokonce propočítali, že jen z masa mimo ryb do sebe každý z účastníků dostal přes 4 100 kalorií.
Milovníci představ opulentních, trochu hrubiánsky nezřízených středověkých žranic tedy výzkum o jejich působivé představy neokrádá. Přináší soupisku dalších deseti obdobných hostin, o nichž se dochovaly záznamy. Jejich složení bylo prakticky stejné, obrovské množství masa, pivo, i když nikoli v nějak nadměrném množství, střídmě chleba, žádná zelenina.
Jenže zpráva Univerzity v Cambridge vysvětluje, že takové hodování bylo naprosto výjimečné. A že se i při něm na stolech servírovala zelenina, byla však tak běžnou součástí života dolní i horní společnosti, že ji dobové záznamy vůbec nezmiňují.
Páni i poddaní sdíleli prosté jídlo i hody
Prvním krokem výzkumu byla analýza celkem 2 023 koster z pátého až jedenáctého století. Patřily lidem pestrého socioekonomického původu, jejich hroby byly odlišně orientované, obsahovaly rozličné předměty, kostry v nich byly v různých pozicích. Práce bioarchaeoložky Sam Leggetové z Univerzity v Cambridgi a Univerzity v Edinburghu odhalila, že mezi společenským statusem pohřbených a tím, co odhalila chemická analýza kostí o jejich jídelníčku, nebyla žádná souvztažnost.
Jinak řečeno, bohatí jedli totéž, co chudí. Jejich kosti nenesly stopy stravy bohatší na proteiny. Vědkyně nenašla žádný doklad, že by vládci jedli vydatné porce masa, a tedy vysoké dávky zvířecího proteinu. „Pokud by to tak bylo, nalezli bychom v kostech izotopické důkazy nadměrné konzumace proteinu a známky nemocí, jako je dna. Jenže nic takového jsme neshledali,“ cituje Leggetovou server The Smithsonian.
„Izotopické doklady naznačují, že běžný jídelníček byl v oné době napříč společenskými skupinami obdobnější, než bychom věřili,“ dodává v listu Independent. Skládal se podle ní z obilovin, hustých polévek, malého množství sýra a masa.
Masové hody se přesto konaly. Jen u kosterní analýzy se totiž výzkum nezastavil, její výsledky zaujaly historika Toma Lamberta z Univerzity v Cambridge, který nato spolu s Legettovou zkoumal písemné záznamy o panovnických hodech oné doby. Opravdu je nalezli a dokumenty skutečně potvrdily, že se honosily úctyhodným množstvím masa.
O skladbě hodů krále Ineho z Wessexu se dochoval písemný záznam.
Jenže pozor, byly to výjimky, zřídkavé gastronomické události. A účastnilo se jich velké množství lidí, na hostině krále Ineho z úvodu článku se jich sešly tři stovky. To je podle vědců dokladem, že rozhodně nebyly pouze pro úzkou elitu, scházeli se na nich vládnoucí i poddaní. Králové i venkované. „A to má velké politické implikace,“ dodává na serveru BBC Lambert. Takové ojedinělé hody byly formou, jak podporovat integraci středověké společnosti.
„Široce sdílený náhled dosud byl, že mezi elitami a rolníky existovala velká společenská propast. Ale jejich jídelníček byl tentýž. Ukazuje se, že ve všední dny jedli povětšinou chléb a dušenou zeleninu. A jednou za čas se spolu sešli na pěkné hostině nebo rožnění,“ uvedl Lambert pro list The Sun. Dodal, že to vlastně byla raná forma flexitariánství.
Ojedinělý dar, ne běžná daň
Dušené maso podle Babyloňanů. Vědci oživili čtyři tisíce let starý recept  Nejsou příliš konkrétní a detailní, ale svědčí o tom, že už babylonskému starověku záleželo na pestrých, sofistikovaných chutích. Kuchaři oné doby je míchali, používali koření, bylinky. Starobabylonské recepty, které vědci přeložili a použili v kuchyni, vedou k překvapivě důvtipným pokrmům. |
Autorský tým však mění i pohled na staroanglický institut zvaný „feorm“, o němž se dosud mělo za to, že byl vlastně daní v podobě potravy, kterou venkované odevzdávali nejprve králům, jako byl Raedwald, východoanglický panovník z raného sedmého století. Tato potrava tvořila základ vladařského jídelníčku, snad s podporou výtěžku z farem samotného krále. Později, jak se království rozšiřovala, vystačila daň i pro širší elitu.
Jenže Lambertovy pečlivější studie záznamů o „feorm“, včetně posledních vůlí aristokratických rodů, naznačují, že to nebyla primitivní daň. Onen termín spíš odkazoval na konkrétní události, oslavy, které rolníci pro krále pořádali. Na nich se podle autorů opravdu pod širým nebem opékaly celé krávy a hromadně rožnily zástupy kuřat.
Podle vědců je rozdíl mezi daní a takovýmto pozváním na venkovské obžerství velmi zásadní. V případě daně by mezi rolníky a panovníkem nebyl bezprostřední, konkrétní osobní vztah. V případě společného hodování však ano, panovník a jeho elita svou účastí vlastně dával rolníkům najevo respekt. Společenský vztah a dynamika byla velmi odlišná.
„Vidíme, jak králové cestují na velké hody s rožněním a opékáním, které pro ně pořádají svobodní rolníci, kteří vlastní své pozemky a někdy i otroky, kteří pro ně pracují. Snese to srovnání s večeřemi při moderních prezidentských kampaních ve Spojených státech. Byla to klíčová forma politického angažmá,“ soudí na serveru Phys.org Lambert.
Zjištění by podle odborníků mohlo mít dalekosáhlé dopady na středověká studia a anglické politické dějiny, na pohled na počátky anglických království, pozemkovou politiku a proces, který vedl k podřízení kdysi svobodných rolníků.
