1 / 34
Začalo to „koupelemi světla a vzduchu“. Následovalo nahé cvičení a fotografování antických póz. A představa, že svlečené tělo může uzdravit nemocnou společnost. Na konci 19. století se v Německu rodila pozoruhodná kultura nahoty. Naháče cesta historií dovedla až k nacistům, obrazu rasově čistého Němce.
Autor: Profimedia.cz
Byl to překotná, uspěchaná doba. Poslední čtvrtina 19. století přinesla Německu obdobím rychlé industrializace a masové vnitřní migrace. Během druhého císařství (1871–1918) opustila své rodiště a přestěhovala se do měst téměř polovina všech Němců.
Autor: Profimedia.cz
Příliv nových obyvatel do městského života vedl mimo jiné ke vzniku rozrůstající se občanské společnosti tvořené různorodými sousedskými spolky, sociálními a politickými subkulturami a hnutími, v nichž se nově příchozí snažili najít si své místo.
Autor: Profimedia.cz
Německá města nebyla na příliv obyvatel připravená a nevyhovující životní podmínky byly považovány za hlavní příčinu krize veřejného zdraví.
Autor: Wilm Burghardt
Část komunit a spolků na tuto situaci reagovala. Velmi výraznou silou společenského dění se stalo tzv. Lebensreform. Hnutí reformy života.
Autor: ČTK
Lebensreform se dá do jisté míry chápat jako móda, trend vynucený okolnostmi. Experimentovalo s nejrůznějšími přístupy, jak fyzicky ozdravit německou společnost.
Autor: Wilm Burghardt
Propagací vegetariánství, abstinence, zřeknutí se nikotinu. Nebo zakládáním sportovních sdružení a zahradních měst.
Autor: Profimedia.cz
Velkou silou uvnitř Lebensreform se stalo to, co švýcarský lékař Arnold Rikli nazýval Lichtluftbäder. „Koupele světla a vzduchu“ měly být účinnou přírodní terapii založenou na nahém opalování. Švýcarský model se rychle stal populárním.
Autor: Profimedia.cz
Výraznou osobností raného německého naturismu byl malíř Karl Diefenbach. Ten chápal nahotu jako nejpřirozenější způsob života. Coby přísně praktikující vegetarián se se svou rodinou odstěhoval do lomu nedaleko Mnichova, kde žili nazí. Pouze v zimě se halili do tunik.
Autor: Profimedia.cz
Diefenbach v roce 1888 stanul před soudem, za pohoršování veřejnosti. Obhajoval se sám a překvapivě dokázal zvrátit verdikt obžaloby. Přesvědčil porotu, aby ho zprostila viny. Velmi výmluvně objasnil před soudem ideály starověkého Řecka, principy harmonie těla a mysli.
Autor: Profimedia.cz
Senzacechtivá německá společnost zprávy z procesu hltala a závěry malíře Diefenbacha oslovily masy. Byla to ta nejlepší reklama naturismu. V městských uměleckých kruzích začaly vznikat společnosti, které se snažily uskutečnit právě tento ideál.
Autor: Profimedia.cz
Na snímku Karl Diefenbach se svým synem, který – v duchu obdivu otce ke starému Řecku – nesl křestní jméno Helios. Právě to, že se spolu vydali nazí do města, vedlo k soudnímu procesu, který Německo probral z letargie.
Autor: Profimedia.cz
Členové spolku Deutsch-Hellas například vyráželi do lesů a fotografovali se navzájem nazí. V pózách antických soch: zahloubaných myslitelů, s vypínajícími se svaly, coby vrhači disků i novodobé ztělesnění řeckých bohyň. Své fotografie a úvahy publikovali v časopise Die Schönheit, tedy Krása.
Autor: Profimedia.cz
Jistým paradoxem bylo, že odběratelů Die Schönheit bylo násobně víc než praktikujících naturistů. Černobílé snímky, které z nahého těla nic neskrývaly, měly navzdory hlubokým myšlenkám a vznešeným, nebeským cílům pornografický potenciál a dvojí morálka německých měšťáků vytvářela silnou poptávku.
Autor: Profimedia.cz
Jedno šlo dohromady s druhým. Myšlenku terapeutické „nahé vzduchové koupele“ silně propagoval například pastor Emanuel Felke. Naturopat Heinrich Pudor zase razil tezi, že Nacktkultur – nahá kultura – pomůže poválečné neurotické a nemocné společnosti zlepšit morálku.
Autor: Profimedia.cz
Pudor byl radikální. Šatstvo považoval za znevážení hodnoty lidského těla, vybízel naháče k útokům na „přestrojené“ obyvatele měst. Odívání se považoval za nemravnost a potupu.
Autor: Profimedia.cz
Na vyšší úroveň posunul německý nudismus až Hugo Höppener. Ten opustil antický ideál a začal čerpat z praněmecké minulosti. Z historických zkazek o statečných germánských kmenech, které urputně bojovaly proti Římanům. Nazí. Jak muži, tak i ženy.
Autor: Profimedia.cz
Jak léta plynula, přešel Höppener k výzvám na vytvoření nové disciplinované německé „nahé kultury“, založené na čistém rasovém původu germánských válečníků. To už přirozeně rezonovalo s názory těch, kdo potíže německé společnosti spojovali s rasovou degenerací.
Autor: Profimedia.cz
Po první světové válce se epicentrem naháčů stalo z Berlína snadno dostupné jezero Motzener See.
Autor: Profimedia.cz
Na východním břehu se scházely měšťanské nudistické skupiny vyznávající Pudorovy názory. Jižně od nich se nacházela zóna Freisonnland, kterou založil Fedor Fuchs jako prostor vyhrazený pro nahý sport. A o kus dál stálo Birkenheide, zřízené Charly Strässerem. Areál lidí mladých duchem. Mladých a nahých.
Autor: Profimedia.cz
Chlapci a dívky z bohatých berlínských rodin, kteří se scházeli v Birkenheide, aby nazí plavali a hráli míčové hry, neměli nic než opovržení pro upjatý vegetariánský moralismus a „koupele světla a vzduchu“ měšťáckých skupin dále podél břehu jezera.
Autor: Profimedia.cz
Také měli jen málo společného s rychle rostoucí Ligou svobodných mužů, nudistickou skupinou založenou Adolfem Kochem, která se scházela na severovýchodním břehu Motzener See. Společenské a názorové rozdíly platily i mezi naháči.
Autor: Profimedia.cz
Pro „oblečené“ byla celá německá nudistická scéna, Freikörperkultur, nečitelná. Nijak ji nezasáhlo, když 3. března 1933 vydal Hermann Göring zvláštní dekret, kterým zrušil všechny „spolky nahé kultury“.
Autor: Profimedia.cz
Mládež z Hitlerjugend byla vyslána, aby ničila areály nudistických klubů a nahlašovala veškerá porušení dekretu. Göring, tehdejší pruský ministr vnitra, označil nudismus za „jedno z největších nebezpečí pro německou morálku, protože otupuje přirozený pocit studu u žen a ničí úctu mužů k ženám“.
Autor: Profimedia.cz
Na straně nahých hnutí však stála i další silná jména. Například bývalý armádní důstojník a autor bestsellerů o cvičení Hans Surén. Ten propojoval nudismus s nacionálně-socialistickým militarismem a výcvikem. Propagoval nahotu jako způsob, jak se zbavit civilizační změkčilosti a připravit tělo na boj.
Autor: Profimedia.cz
Surén měl na starosti tělesnou přípravu v německé armádě, kde zavedl takové novinky jako házení klád a nahé přespolní běhy. V roce 1924 vydal knihu Člověk a slunce (Man and the Sun), v níž popsal přínosy gymnastického režimu, mystické odměny nahoty a výhody natírání celého těla olejem.
Autor: ČTK
Tu knihu vydá v roce 1936 znovu. S názvem Člověk a slunce: árijsko-olympijský duch. Už byla doplněna o nejrůznější rasistické dodatky a v nacistických kruzích měl značný úspěch. Chválil ji i Rudolf Hess, prý za to, že je v souladu s nacistickým myšlením.
Autor: Profimedia.cz
Walter Darré, ministr zemědělství a hlavní ideolog konceptu Blut und Boden – Krev a půda, spatřoval v návratu k přírodě a nahotě možnost, jak „duchovně regenerovat“ německé rolnictvo. A slabost pro nahotu měli i Heinrich Himmler a Reinhard Heydrich.
Autor: ČTK
Nacisté viděli v disciplinované nahotě ideální prostředek pro biologické posílení identity. Ideologie nacismu byla sice striktně puritánská, pokud šlo o sexualitu – pokud ovšem nemělo být nahé tělo objektem touhy, ale symbolem zdraví a čistoty, rázem se soudy obrátily.
Autor: Profimedia.cz
Klíčové bylo, že „nahotu jako nástroj“ už nenabízeli německé veřejnosti levičáci a liberálové, komunistická dělnická hnutí, zhýralí měšťáci a fanatičtí pastorové.
Autor: Profimedia.cz
Ta samá nahota, které se teď však stala součástí kultu árijské estetiky, byla prospěšná.
Autor: Profimedia.cz
V roce 1942 zavedl Heinrich Himmler nařízením oficiální povolení nahého koupání. Nařízení znamenalo, že lidé nemuseli vstupovat do klubů ani chodit do zvláštního ohrazeného prostoru, aby mohli být venku nazí.
Autor: Profimedia.cz
Od poslední čtvrtiny 19. století působilo v Německu mnoho zvěstovatelů „nahé víry“.
Autor: Getty Images
O definitivní zakořenění celoněmecké Freikörperkultur se však zasadili až původně tolik puritánští nacisté.
Autor: Profimedia.cz
