Premium

Získejte všechny články
jen za 99 Kč/měsíc

Henry Beecher mučil pro CIA, poté horoval za lékařskou etiku

Proslavil se pionýrským protestem proti neetickým pokusům na lidech. Jenže v předchozí, zakrývané etapě svého života drastické experimenty sám vedl. Pro CIA a ve spolupráci s někdejšími nacistickými sadisty. Henry Beecher byl velmi rozporuplný muž.

Henry K. Beecher vešel do dějin jako odpůrce neetických lékařských praktik. Dohnalo jej svědomí za hrůznosti, které sám páchal? | foto: Massachusetts General Hospital

Narodil se v roce 1904 v Kansasu. Jméno Harry Unangst si po dosažení plnoletosti změnil na Henry Knowles Beecher podle svého oblíbeného kazatele z 19. století. V roce 1926 dokončil bakalářská studia fyzikální chemie na státní univerzitě a zamířil ze svého rodného státu na harvardskou medicínu.

Patřil mezi špičkové studenty. Čtyři léta pobíral stipendium za vynikající prospěch, publikoval své první studie v odborných časopisech, převzal Warrenovu cenu za nejlepší dizertaci. Není divu, že se o něj poté doslova poprala nemocnice v Massachusetts. Nakonec se ho v ní ujal jeho bývalý profesor a skvělý chirurg Edward Churchill. Jenže Beecher míří ještě výše. V roce 1935 cestuje do Dánska, kde nastoupí v laboratoři Augusta Krogha, laureáta Nobelovy ceny. Už dávno bylo zřejmé, že Beecher je velmi nadaný lékař.

Čtrnáct stran o síle zemětřesení

Profiluje se jako anesteziolog a profesně je mocně přitahován k fenoménu placeba. Chce ho podrobovat mnoha pokusům. Zjišťuje totiž, že mozek si s námi často hraje, a rád by toho v medicínské praxi využil. Zářnou dráhu vědce a lékaře mu ovšem zkalí příchod druhé světové války.

Jistě, se svou reputací ji mohl strávit v zázemí, jenže Beecher dal přednost válečné vřavě. Jen na osobní přímluvu svého bývalého profesora je přeřazen k sanitě, jinak by se bitevními poli severní Afriky a Itálie probíjel jako pěšák. Jako doktor zachraňuje životy na operačním sále.

Po válce se jeho stopa ztrácí v Evropě, aby se v šedesátých letech znovu vrátil do Spojených států. Nastupuje na profesorské místo na Harvardu, předsedá mnoha odborným spolkům. V roce 1966 pak publikuje text, jímž shodil bombu. Text, o který se bude zajímat i americký Kongres. Nese název Etika a klinický výzkum.

Má pouhých čtrnáct stran a je anonymním souhrnem dvaadvaceti medicínských experimentů na lidech realizovaných ve Spojených státech. Z oněch stránek mrazí. Je nekonkrétní, ale neuveřejněná jména a názvy institucí není zase tak těžké dohledat. Na jedné straně tu stojí proslavené lékařské fakulty, univerzitní a soukromé nemocnice, průmyslové kapacity, vojenské výzkumné ústavy a vládní instituce. A na druhé? Pacienti, nemocní lidé, mentálně postižení, školou povinné děti, vězni, vojáci, veteráni či důchodci. Ti všichni se často nevědomky účastnili pokusů a experimentů, které v lepším případě představovaly hazard s jejich zdravím.

„Můj původní katalog čítal s padesátkou takových studií, ale vybral jsem jen ty nejvýraznější,“ píše Beecher. „Ty, ve kterých nelze hovořit o snaze pomáhat lidem, ty, kde stojí etika výzkumu ostře v rozporu s etikou péče o nemocné.“

Lidé jako pokusní králíci

Příkladů pochybení je dost. Záhadná očkování, při kterých se člověk nedozví, jaká látka a proč mu je vlastně podávána. Nedobrovolné podávání léků, jejichž účinky zatím nejsou známé nebo jde o látky ve vývoji. Testování alternativních způsobů léčby, k nimž nedali pacienti svolení, případně nekompromisní možnost volby mezi „dosud neotestovanou alternativou léčby nebo vůbec žádnou léčbou“.

„Ve všech těchto vědeckých pracích, kde šlo o životy stovek lidí, je přitom patrná snaha neinformovat pacienty o možných rizicích, protože by se tím brzdil pokrok,“ dodává Beecher.

Kolegové, lékaři a profesoři, ztratili hlavu. Mají Beechera proklínat, nebo velebit? Kousl totiž do zatraceně hořkého ovoce a jedou v tom vlastně všichni. Že byla nevědomým pacientům podána při transfuzi krev obsahující rakovinné buňky? Nic se přece nestalo. Šlo jen o to vyzkoušet, jestli se rakovina může šířit i tímto způsobem, tvrdili autoři pokusu. Nebyla to však dílčí pochybení, ale systémové a široce rozšířené chování, do kterého spadal výzkum, výroba i federální lékařská komora.

Muž práva a pořádku

Výtahy z Beecherova článku už brzy přetiskují i běžné tiskoviny, lidé tleskají hrdinovi, jenž se nebál promluvit. „Od druhé světové války jdou peníze do medicínského výzkumu strmě vzhůru,“ říká pak v Kongresu Beecher. „Národní institut pro zdraví pracoval v roce 1945 ve výzkumu s částkou 701 800 dolarů, v roce 1965 to už bylo 436 600 000. To je 624krát více. Zkoumáme více, častěji a zkoumáme na lidech. A teď jde o to, jakým způsobem se to bude dít. Já doufám, že morálně přípustným. “ Američané mu naslouchají, protože chtějí svým andělům v bílých pláštích zase důvěřovat.

Ostatně, pánové Harkness a Lederer, píšící v roce 2001 pro Světovou zdravotnickou organizaci, vyhodnotí Beecherův článek jako „nejvlivnější odborný text, který kdy byl o experimentech zahrnující lidské subjekty uveřejněn“. Jeho rešerše o etice medicínského výzkumu dá vzniknout 554 dalším podobným studiím.

Výsledek? Kvůli Beecherovi se přepisují regule Národního zdravotního institutu i Úřadu pro správu potravin a léčiv. Vzniká zcela nová směrnice o tom, jak informovat pacienty o zákrocích, která v mírně pozměněné podobě platí ve Spojených státech dodnes.

Beecher dostává čestné doktoráty, tituly, gratulace. Jmenují ho čestným členem amerického Úřadu pro lidská práva. Podle fakultních lékařů ze Severokarolínské univerzity byl Beecher „tou nejvýznamnější osobností na poli nových výzkumných technik a medicínské etiky“. A na harvardské medicíně se dodnes dává nejlepším studentům, kteří výjimečně dokonale obstáli na poli lékařské etiky, Beecherova cena.

Jenže celá věc má vadu na kráse. A není to malá piha.

Chybějící léta v Evropě byla plná mučení

Problém spočívá v oněch „chybějících letech“, které Beecher strávil v Evropě a které jsme přeskočili i v úvodu našeho článku. Během nich ho totiž aktivně zaměstnávala americká armáda a posléze i přímo Ústřední zpravodajská služba (CIA). Jeho prvním klientem se stal německý vojenský lékař Walter Schreiber, brigádní generál lékařské služby Wehrmachtu. Měl si s ním jen povídat a vytěžit z něj co nejvíc informací o válečné přípravě biologických zbraní v Třetí říši.

Jak správně mučit

V roce 1963 vyšel první manuál CIA, který se soustředí na výslechy a kontrašpionáž a velmi důkladně se věnuje technikám nátlaku, vedení výslechu, mučení. Jeho název KUBARK je akronymem „donucovacích prostředků užívaných při vyslýchání odolných zdrojů“. Pracuje s termíny „strach ze strachu“ nebo „smyslová deprivace“ a nechybí v něm ani kapitoly o izolaci, elektrických šocích, bití.

Samozřejmě v něm narazíme i na velmi podrobné kapitoly věnující se užití drog a omamných látek při výsleších. Jejich autorem je s největší pravděpodobností právě Henry K. Beecher. Příručka byla až v roce 1983 nahrazena novým manuálem s názvem „Vytěžení informační hodnoty lidských zdrojů“.

Beecherova odbornost a znalosti zjevně otevřely Schreiberovo srdce, ten pak ještě po letech vzpomínal na „příjemnou výměnu myšlenek a názorů s inteligentním a spolupracujícím doktorem“.

Časem však přibývalo pohovorů o odborných tématech s jinými klienty, které zdaleka tak příjemné nebyly. Většina z nich se odehrávala v zajateckém táboře Camp King v Taunusu na předměstí Oberuselu, kde končili nejrůznější nacističtí pohlaváři. O jejich praktické zkušenosti měli Američané eminentní zájem.

Vyhlazovací válka, provoz koncentračních táborů, spektrum využitelnosti bojových plynů proti civilnímu obyvatelstvu. Nebylo téma, které by chytrý a vzdělaný Beecher neřešil. Zvláštní důraz se kladl na využitelnost zpráv o pokusech na lidech, prováděných v koncentračním táboře Dachau. Jeho zápisky komentující tyto hrůzné experimenty jsou součástí jeho pozůstalosti v harvardské knihovně.

V Američany spravovaném táboře Camp King ovšem končila i vyšší sorta vězňů. Byly to osoby osoby podezřelé ze špionáže pro Sovětský svaz. A s těmi si pánové z CIA už nepovídali přímo ve výslechových místnostech tábora, ale v bunkrech a sklepeních domů ve frankfurtském Kronbergu. Toto přísně tajné výslechové zařízení, zvané eufemickým kódovým označením Villa Valdhof, bylo místem, kde se z lidí stávaly trosky. A výtečně přitom posloužil Beecher osobně. Právě tady si mohl v praxi vyzkoušet účinek nejrůznějších psychedelických látek a chemických substancí na živém materiálu.

Na jedné lodi s gestapem

Beecher byl osobně přítomen stovkám výslechů, podával zadrženým osobám vysoké dávky mezkalinu, testoval „drogy pravdy“. Podle amerického historika Alfreda W. McCoye došlo během těchto pokusů k řadě úmrtí. Ne vždy je měla na svědomí Beecherova medicína, leckdy byly na vině výslechové postupy tvrdých hochů ze CIA vedených kapitánem Malcolmem Hiltym.

Beecher se zapletl Walterem Hoffmanem, Švýcarem testujícím účinky LSD na lidech, stejně jako s bývalými zaměstnanci gestapa nebo s Kurtem Blomem, který v hitlerovském Německu razil cestu státních pokusů na lidech a řízené eutanazie. „Za těch deset let šílených pokusů na často nevinných lidech, jimž podával psychotropní látky, se myslím hodně zhluboka napil z otrávené studny pramene Dachau,“ říká McCoy.

Výslechy zdrogovaných vězňů a brutalita dozorců vadily i americkému generálovi Guy B. Denitovi, pod něhož spadaly štábní nemocnice a který se s Beecherem osobně znal. „Byly to absolutně nehumánní výslechy dvojitých agentů a sovětských narušitelů, ale i lidí, kteří byli z těchto činů jen podezřelí,“ říkal Denit. „Beecher šel v těchto pokusech dalece nad rámec praktického využití medicíny, kombinace jím aplikovaných drog bylo čiré mučení a teror. Nejhorší na tom bylo, že Beecher byl dobře obeznámen s Norimberským kodexem a Ženevskou úmluvou. Přesně věděl, co dělá, i to, že v tom není nic lidského.“

Beecher si v posledních letech evropského pobytu vybíral speciálně takové spolupracovníky, jimž nevadilo, co se ve výslechových bunkrech CIA děje. Sadisté, po nichž sahal, měli zkušenosti. „Podívat se na seznam jeho nových kolegů, to bylo jako otevřít seznam osob, které vedly pokusy na lidech pod SS doktorem Kurtem Plötnerem v Dachau. Ta samá jména, ti samí lidé,“ líčil Denit.

Do Spojených států se Beecher vrátil v roce 1963. Svůj protest proti neetickým experimentům publikoval o tři roky později. Podle neuro-anesteziologa George A. Mashoura z Lékařského centra v Ann Arbor nebyl onen myšlenkový skok překvapivý. „Může se zdát paradoxní, že Beecher obhajoval etické zacházení s lidskými subjekty, když byl zapojen do hluboce neetické vládní práce s halucinogeny. Já soudím, že mnohem přesvědčivější je hypotéza, že se do obhajoby etiky pustil právě kvůli tomu, co měl na svědomí.“

Nejčtenější

Sexy, démonická. Herečka silných postav Eva Greenová slaví 45 let

„Tak krásná, až je to nemravné,“ řekl o ní režisér Bertolucci. V mnoha rolích onomu hodnocení jako by přitakávala, jsou plné nahoty, sexu. Jenže její postavy jsou mnohem složitější, hypnotické,...

Anna 007: neúspěšná špionka, která vydělala na svém vyzrazení

Říká se jí Špionka 90–60–90 či Agent Glamour, odkazy na její sex-appeal ji ale nevystihují kompletně. Oč beznadějnější byla Anna Chapmanová špionkou, tím zdatnější celebritou a podnikatelkou totiž...

Další varování: sezení potichu ničí mozek. Protilátka však existuje

Nutí nás k němu práce, ale dopřáváme si ho i doma, u televize, notebooku. Prosedíme dlouhé hodiny. Doufáme, že následky onoho nuceného i dobrovolného hřešení odčiníme cvičením. Jenže to neplatí,...

Nahá kůže na tyči drží, oblečení by klouzalo, říká trenérka pole dance

Je performerka, ale především trenérka úspěšných českých reprezentantek v pole dance, které vozí medaile z nejprestižnějších světových akcí. Lektorka Vladimíra Langová z pardubického Intimate Pole...

Jak se rozcházíme. Studie odhalila strategie ukončování vztahů

Většina jich není na celý život. Ke konci vztahů může vést spousta důvodů – a rozchod může mít mnoho podob. Včetně zlobných, nenávistných, poznamenaných vydíráním, výhrůžkami, jimž se chceme vyhnout....

Další varování: sezení potichu ničí mozek. Protilátka však existuje

Nutí nás k němu práce, ale dopřáváme si ho i doma, u televize, notebooku. Prosedíme dlouhé hodiny. Doufáme, že následky onoho nuceného i dobrovolného hřešení odčiníme cvičením. Jenže to neplatí,...

11. července 2025

Nahá kůže na tyči drží, oblečení by klouzalo, říká trenérka pole dance

Je performerka, ale především trenérka úspěšných českých reprezentantek v pole dance, které vozí medaile z nejprestižnějších světových akcí. Lektorka Vladimíra Langová z pardubického Intimate Pole...

10. července 2025

Anna 007: neúspěšná špionka, která vydělala na svém vyzrazení

Říká se jí Špionka 90–60–90 či Agent Glamour, odkazy na její sex-appeal ji ale nevystihují kompletně. Oč beznadějnější byla Anna Chapmanová špionkou, tím zdatnější celebritou a podnikatelkou totiž...

9. července 2025  10:50

Grilovačka? Homo erectus na ohni nepekl. Konzervoval jím velké úlovky

Premium

Oheň znal, ale nevařil na něm. Strategie našeho předchůdce homo erectus byla mnohem hospodárnější. Udržovat oheň bylo pro jeho tlupy velmi náročné, vyplatilo se mu, jen když měl velkou kořist....

9. července 2025

Prý na něj mám dobrý vliv, říká žena, která si telefonuje s vrahy a točí jejich zpovědi

Premium

Televizní reportérka, spisovatelka a dokumentaristka Martina Eretová stojí za úspěšným projektem Ve službě: Za mřížemi a dokumentární sérii Bez lítosti, ve které navštěvuje české věznice a vede...

8. července 2025

Jak se rozcházíme. Studie odhalila strategie ukončování vztahů

Většina jich není na celý život. Ke konci vztahů může vést spousta důvodů – a rozchod může mít mnoho podob. Včetně zlobných, nenávistných, poznamenaných vydíráním, výhrůžkami, jimž se chceme vyhnout....

7. července 2025

Jsem jen prostý mnich, nemám zázračnou moc. Dalajláma slaví devadesátiny

Premium

Je velkým zastáncem míru a dobra, dalo by se říct, že vlastně ničím jiným nežije. Jako dítě byl označen za reinkarnaci bývalého duchovního vůdce Tibetu, ale už mnoho let žije ve vyhnanství. Právě...

6. července 2025

Naši předkové na posmrtný život nevěřili, záhrobí jsme jim vnutili my, říká archeolog

Premium

Z prubířských kamenů nám v 21. století zůstala jen metafora, ale ještě ve středověku ověřovaly pravost stříbra nebo zlata při obchodních transakcích. Proč jsou jich tisíce ve středověkých hrobech...

6. července 2025

Co chybí českým hospodám? Vůle, výdrž, vstřícnost a láska k řemeslu, říká expert

Premium

Marek Holer se svou firmou pomáhá léčit neduhy gastronomie. Zkušený konzultant a provozovatel hotelů a restaurací říká, že obsluhu netvoří naučené fráze, ale opravdová chuť pečovat o lidi. Kdo je v...

6. července 2025

Manželé lákali kupce na vybájené poklady. Sběratel skončil zastřelený v kukuřici

Premium

Byli manželé. Měli dluhy a na životech lidí, které si vytipovali jako potenciální oběti svých zločinů, jim absolutně nezáleželo. V páru měla navrch ona – manipulátorka, která po zadržení neváhala...

5. července 2025

Sexy, démonická. Herečka silných postav Eva Greenová slaví 45 let

„Tak krásná, až je to nemravné,“ řekl o ní režisér Bertolucci. V mnoha rolích onomu hodnocení jako by přitakávala, jsou plné nahoty, sexu. Jenže její postavy jsou mnohem složitější, hypnotické,...

5. července 2025
Nastavte si velikost písma, podle vašich preferencí.