Milovník absintu a lehkých žen. Toulouse-Lautrec byl králem bohémů

aktualizováno 
Téměř celý dospělý život strávil na pařížském Montmartru. Se svými kumpány vymetal jeden podnik za druhým, pil od rána do rána a mezitím maloval stovky skvělých obrazů. Kralovaly jim ženy. Henry de Toulouse-Lautrec je ztvárňoval nahé, oblečené, v nevěstinci, v posteli, u skleničky i při sexu. Od jeho smrti uplynulo 115 let.

S prostitutkami se cítil spřízněný, jako aristokrat degradovaný „skřetí“ podobou do světa červených luceren se Toulouse-Lautrec viděl na stejné lodi jako morálně špatné ženy. | foto: Profimedia.cz

Pocházel z šlechtického rodu, ale osud si s ním nepěkně pohrál. Kombinace vrozené vady a dětského zranění z něj udělala podivné stvoření s mužským tělem a krátkýma nohama, jeho výška dosahovala pouhých 150 centimetrů a jeho chůze připomínala nemotorné kolébání tučňáka.

Už od doby dospívání trpěl komplexem méněcennosti, který společně s geniálním malířským talentem zásadně ovlivnil celý jeho životní příběh. Jenže též ze syna starého šlechtického rodu udělal jednoho z největších a nejslavnějších outsiderů slavné a velebené pařížské Belle Epoque.

Fotogalerie

A muže svérázného humoru. Jednou se v Paříži připletl do jakési hádky dvou žen, zda pes může být ošklivý a současně čistokrevný. „Mně to nemusíte povídat, já to dobře znám,“ utrousil prý tehdy.

Hrůza ze samoty

Už v šestnácti letech maloval zdařilé studie jezdců na koních, ve dvaceti objevil své hlavní životní téma – portréty, hlavně žen, které brzy získají magicky uhrančivou podobu. Opouští svou rodinu a stěhuje se do Paříže, kde se stává studentem slavné školy portrétů mistra Leona Bonnata.

Zde si zdokonalí techniku, ale současně objeví svět, který se na dalších patnáct let stane jeho pravým a jediným domovem. Montmartre. Kdysi kopec nad městem, plný vinic a zemědělských usedlostí, na konci 19. století ovšem už nechvalně proslulá čtvrť nevstinců a kabaretů, kde život nikdy nekončí. A kde není nouze o věrné kumpány, zvláště když za ně platíte, neboť malíř měl panickou hrůzu ze samoty a stále potřeboval být někým obklopen. Nejraději by z baru ani nechodil domů.

Paříž mu přirostla k srdci. A zatímco jeho malířští kamarádi van Gogh či Paul Gauguin mířili na venkov do Provence, případně na Tahiti, kde objevovali krásy krajiny, Lautrec téměř neopouštěl Paříž a většinu času trávil v barech, kabaretech a nevěstincích. Ať už jako zákazník, nebo důvěrný přítel mnoha tanečnic i prostitutek.

Ženy střídal jak na běžícím pásu, žádná neřest mu nebyla cizí, ale obvykle za sex musel platit. Jednou ostatně fanfarónsky prohlásí: „Bordel? A co má být. Nikde jinde už se necítím doma...“ Ještě že mu jeho matka, jinak vášnivá a oddaná katolička, posílala pravidelnou apanáž.

Tajemství lidských těl

V nevěstincích trávil spousty času, a když tam začal malovat, nikomu to ani za mák nevadilo. Naopak. A tak se zrodil jeho unikátní malířský svět. Lautrec se nesnaží nijak moralizovat či soudit, kreslí, jako by fotografoval, věcně, střídmě, pravdivě. Nesnaží se vyvolat erotickou senzaci, ani když maluje lesbickou dvojici při milování, snaží se jen zachytit skutečnou realitu života. Je mistr malířské zkratky, umí skvěle zachytit atmosféru a emoce.

Svět sametových divanů, negližé a rtěnek, to bylo prostředí Toulouse-Lautreca.

Svět sametových divanů, negližé a rtěnek, to bylo prostředí Toulouse-Lautreca.

Oplzlí měšťáci, vypočítavé štětky. I tohle byl noční svět Toulouse-Lautreca.

Oplzlí měšťáci, vypočítavé štětky. I tohle byl noční svět Toulouse-Lautreca.

„Maluje jako chirurg. Chirurgie nesmí znát city a Lautrec se tak staví k životu i k umění. Neschvaluje, ani nekárá. Jenom zkoumá. Jako divák je mimo jakoukoliv morálku. Jenom odhaluje tajemství lidských duší a těl. Jeho amfiteátrem jsou tančírny a nevěstince,“ napíše později Lautrecův životopisec Henri Perruchot. Přestože se jeho obrazy moc neprodávají, roste zájem o jeho plakáty, připravuje plakáty například pro dnes již legendární kabaret Moulin Rouge.

Následky syfilidy

Roky běží a Lautrec stále žije ve zběsilém tempu. Pije a maluje, maluje a pije. Začíná pít, když se probudí, a poslední skleničku si dá těsně před spaním. Víno, vermuty a hlavně absint, slavný likér z pelyňku, který byl později zakázán. Jenže Lautrec už dávno nepije pro radost ze života, mnoho let už je na alkoholu závislý a pomalu se ze zábavného a přátelského kumpána proměňuje v nerudného chlapíka, jehož přepadají záchvaty zloby a hněvu.

Muzeum v Albi

Jeho dílům je věnované vlastní muzeum.

Lautrec po sobě zanechal rozsáhlé dílo, více než 700 olejů a pět tisíc kreseb, které měly velký vliv na jeho následovníky s paletou, mimo jiné na Pabla Picassa. Po malířově smrti prudce roste zájem o jeho obrazy, ale rodina se rozhodne, že velkou část sbírky deponuje na jednom ze svých sídel, v bývalém biskupském paláci v Lautrecově rodném městě Albi. A právě tam je již v roce 1922 otevřeno muzeum Henri de Toulouse-Lautreca, které funguje dodnes.

Ale to není ten hlavní problém. Už před mnoha lety se nakazil syfilidou, nebezpečnou nemocí, která ve svém posledním stadiu progresivní paralýzy způsobuje výraznou proměnu osobnosti. Zvláště v kombinaci s alkoholem. A tak Lautrec začíná trpět bludy a přeludy. Přitom mu je pouhých pětatřicet let.

Šestatřicet let plných tvorby, rozkoše i bolesti

V roce 1896 ho potká mimořádný úspěch – má první samostatnou výstavu v Paříži a jeho obrazy se začínají prodávat. Ale on už nemá sílu malovat. Naopak, po dalším období těžké alkoholické sebedestrukce skončí za zdmi blázince. Stejně před ním dopadl van Gogh, který strávil v léčebně poslední rok života. A když ho nakonec pustili, pár týdnů poté se zastřelil, bylo mu pouhých 37 let.

Tenkrát byl Lautrec ještě mladý a plný života, ale teď se pomalu blíží témuž věku. A také on se snaží utápět své deprese v alkoholu. Když ho z blázince po třech měsících nucené abstinence propustí, daří se mu lépe, ale po pár týdnech návyku opět propadá. A jeho blízkým je jasné, že mu už moc času nezbývá.

Z posledních sil opouští Paříž a odjíždí na zámek své matky, která o něj bude ještě pár týdnů pečovat. Ale jeho cestu k smrti už zvrátit nemůže. Když 9. září před 115 lety umírá, je mu téměř stejně, jako bylo van Goghovi. Za dva měsíce by oslavil sedmatřicáté narozeniny.

Autor: pro iDNES.cz

Nejčtenější

Zbožňuji jídlo, mohla bych jíst celý den, říká MOgirl Libuška

Na svém životě bych nic neměnila, říká MOgirl Libuška.

Svědomitá, sarkastická, romantická, impulzivní a silná osobnost. Právě tak se vidí MOgirl Libuška. A též se doznává k...

Žena nahoře a 13 minut. Vědci zkoumali cestu k ženskému orgasmu

Orgasmus je vděčným tématem věděckých zkoumání.

Dámám rozdali stopky a instrukce, kdy je zapnout a kdy zastavit. Cílem bylo zjistit, za jak dlouho se u nich po...

Dlouhodobý lidský fyzický výkon má hranice. Vědci je nalezli

Anton Krupicka patří mezi nejlepší světové ultra-běžce. Prolomil by limit,...

Limity jsou jen v hlavě, říká se v extrémních sportech, které testují hranice lidského výkonu. Není to celá pravda. O...

Váleční hrobaři jako hrdinové bitvy o Normandii, o nichž se nemluvilo

Identifikace obětí byla jedním z úkolů příslušníků Graves Registration Service....

Těla padlých k válce patří. Pro armády však představují problém, vojenský, morální, technický, logistický. Při...

Absurdita v khaki: rébus „nezfilmovatelné“ Hlavy XXII luští George Clooney

Na nabídku zfilmovat Hlavu XXII George Clooney nekývl hned. Kromě aktuálnosti...

Pro jejího hrdinu Yossariana byla válka vraždící, monstrózní rébus. Jenže tím je i sama kniha Hlava XXII. Je...

Další z rubriky

Velkolepé útěky z vězení: na svobodu odnášejí trestance i helikoptéry

Policie přezdívá Nordinu Benallalovi „Úhoř“. Z vězení se mu podařilo...

Je rekordmanem i proto, že kromě drzosti se pyšnil též věrností metodě. Pascal Payet se účastnil celkem tří útěků z...

VIDEO: Dubajská policie chce létat na dronech. Sebevražda, říká expert

Jsme na technologické špici, právě to říká dubajská metropole koupí létající...

Je to jako realizace kyberpunkové fantazie. Dubajská policie koupila svůj první řiditelný dron, aby jí pomáhal...

OBRAZEM: Do spárů smrti. Před 75 lety se Spojenci vylodili v Normandii

Byla to gigantická operace, největší invaze po vodě i ze vzduchu, v dějinách....

Byla to gigantická operace, největší invaze po vodě i ze vzduchu, v dějinách. Do okupované Francie se Dne D 6. června...

Naděje pro neplodné páry: Česko zavádí novou metodu mrazení vajíček
Naděje pro neplodné páry: Česko zavádí novou metodu mrazení vajíček

Státní ústav pro kontrolu léčiv schválil v nedávné době zcela novou metodu mrazení vajíček. Měla by eliminovat riziko poškození vajíčka při rozmrazení a dát tak ženám, které podstupují umělé oplodnění, větší šanci na úspěch.

Najdete na iDNES.cz