Všechno je maličké a radostné
Asijská kuchyně houby využívá, jak může.
O své rendezvous s halucinacemi se podělila paní Zhao Li. Nadělila jí ho vlastní matka, když přespříliš pospíchala s obědem. Človíčci jí však byli upřeni. „Moje matka viděla spoustu xiao ren ren, dotýkala se jich, snažila se je pochytat. Ale já je neviděla,“ líčila. Jenže bez lítosti.
„Já viděla xiao dongwu! Spoustu! Nikdy předtím jsem je nespatřila,“ popisovala své setkání s – malými zvířátky. Nechyběl mezi nimi páv, pozoruhodné bylo, že ještě víc jich viděla, když zavřela oči. „Bylo jich ještě mnohem víc. A ty barvy! Překrásné,“ zachytil její výpověď Arora ve své studii.
Příliš upospíchaná matka přivedla xiao ren ren též před oči ctihodné úřednice slečny Oh, i tu pro svou studii vydanou v magazínu Economic Botany Arora zpovídal. Její halucinace přišly s houbovou večeří a trvaly celý následující den. Nepřivedly ji před zrak jen človíčky, ale též pohybující se geometrické vzorce. A leccos ožívalo, tak dlouho prý zírala na svoje školní botky, až se tkaničky změnily v motýly a uletěly. Bylo to naposledy, co se u nich doma „divoké houby“ servírovaly, dodala.
Všechny svědectví se vyznačovala společným rysem. Houbová setkání s človíčky i jinými existencemi skuteční lidé vnímali jako veskrze příjemná, dokonce radostná. Mluvili o nich s neskrývaně dětinskou zaujatostí. A ať lidem defilovali před zraky panáčci a panenky, nebo zvířata, všechno bylo maličké.
Upomíná to na liliputánské halucinace ze studie z Nové Guiney, poznamenává Arora. Na mysli má „houbové šílenství“, vědu zaujalo natolik, že jedna z tamních hub skončila až u Alberta Hofmanna, chemika, který stál za LSD.
