Z půlky je to žena bohyně, z půlky je to, vskutku, knedlíček. Ono sousoší – volně by se dal jeho název přeložit jako Knedlíčková Venuše – zaujímá důstojné místo u tamního železničního nádraží a nečitelně, rozháraně může působit jen na naprosto ignorantského návštěvníka města. Každý příčetný turista, o domácích obyvatelích nemluvě, musí vědět, že tvář bohyně, její ňadra a jedna paže vystupují právě ze vzývaného knedlíčku, zatímco okraj sochy tvoří jeho typická rozvlněná obruba.
Je to bizarní, ale je to tak. Ke knedlíčkům v půlmilionovém městě Ucunomija vzhlížejí. Nepokrytě, bez špetky znevažování.
Čínská výslužka z vojny
Pochutina se do Ucunomije dostala s koncem války. Japonští navrátilci totiž domů přijížděli z čínské dobyvačné mise nejen znavení, ale též oslovení kuchyní země, v níž válečná léta trávili. A speciálně je v ní zaujali čínské knedlíčky jiaozi. Ty podle legendy vynalezl znalec tradiční medicíny Zhang Zhongjing a název dostaly podle svého tvaru zatočeného jako by do rohu, který se čínsky řekne „jiao“.
Dušené maso podle Babylóňanů. Vědci oživili čtyři tisíce let starý recept Nejsou příliš konkrétní a detailní, ale svědčí o tom, že už babylónskému starověku záleželo na pestrých, sofistikovaných chutích. Kuchaři oné doby je míchali, používali koření, bylinky. Starobabylónské recepty, které vědci přeložili a použili v kuchyni, vedou k překvapivě důvtipným pokrmům. |
Do Ucunomije knedlíčky vstoupily jako gyoza, jak jejich název Japonci vyslovovali. A zabydlely se. „Jejich příprava byla jednoduchá, byly výživné a žádnou ze surovin nebylo nijak obtížné získat,“ vysvětlil listu The Guardian Akihiro Suzuki, generální sekretář Ucunomijské asociace knedlíčků gyoza.
Čínské pažitce, nebo též česneko-pažitce, bohaté na betakaroten, vitamin C, kyselinu listovou a draslík, se v Ucunomii dařilo. Vepřové maso, čínské zelí a další suroviny se vozily z jiných oblastí Japonska. A výroba je docela prostá – v zásadě se všechny ingredience úhledně zabalí (zručnost to ovšem chce) do těsta, aby se knedlíčky následně smažily na pánvi, fritovaly ponořené do oleje nebo vařily ve vodě.
Je to rychlé, je to vydatné a je to dobré. A jakkoli je recept jednoduchý, záleží na provedení a na detailu, takže od každého výrobce chutná knedlíček jinak. Jiná textura, jiná měkkost, jiný poměr zeleniny a masa, jiná chuť. Jiná tloušťka knedlíčku, jiná velikost. „V tom to je,“ shrnuje pro server NHK Shinji Kasahara z ucunomijské knedlíčkové asociace: „Neexistuje jediná definice.“
Suzuki s chválou na pestrost souhlasí: „Nejlepší věcí na knedlíčkách gyoza je, že je mají rádi všichni, od dětí po staré lidi. Jsou tak univerzální! Mohou být součástí kompletního menu nebo se dají přikusovat k pivu.“
V padesátých letech zažily v Ucunomiji boom, například v roce 1958 se tam otevřela restaurace Minmin, dnes jedna z největších knedlíčkových ikon. Po následující dekády se však knedlíčkové uhranutí vyvíjelo v Ucunomiji separé, aniž by bylo jinými regiony Japonska zaznamenáno. Rok 1993 to změnil – tamní svéráznou kulinářskou euforii celému Japonsku vyzradil televizní pořad. A do Ucunomije začali za knedlíčky jezdit lidé z jiných koutů. Nejprve z jiných oblastí Japonska, poté i ze světa. Město s půl milionem obyvatel začalo být zaplavováno miliony návštěvníků, kteří do něj proudili pouze za jedním cílem. Za podlouhlými knedlíčky.
Boj o knedlíčkové hlavní město
Samozřejmě, město to podporovalo. Vznikla asociace, postavila se socha, začal se pořádat festival. Jenže knedlíčková vášeň zalila celé Japonsko, s růstem sociálních médií zesílila a žije vlastním životem. „V povědomí mnoha lidí byl fenomén gyoza spojený se ženami středního věku,“ komentoval pro server Japan Today vývoj Shukan Jitsuwa z výrobny knedlíčků loni v dubnu, „jenže v poslední době je stále častější, že na ně chodí samotné mladé slečny. Na oběd, ale též na večeři. Dají si knedlíčky a pivo.“
A objevují se nové, modernější verze. Knedlíčky bez česneku, to pro příležitost milostných dostaveníček, gyoza bez masa pro uspokojení vegetariánského trendu, salátová gyoza jako úlitba zdravé stravě. Kurzy na výrobu knedlíčků se stávají náležitostmi večírků seznamovacích agentur. Na fenoménu gyoza se veze alkoholický průmysl.
A že trh nebývá soucitný ani uznalý, dostalo město, které knedlíčky Japonsku dalo, na srozuměnou v roce 2011. Po patnácti letech, kdy se nejvíc knedlíčků prodávalo každým rokem v Uconomiji, mu titul zákeřně vyfouklo město Hamamacu. Mimochodem, i to má vlastní asociaci gyoza. Na hrozící ztrátuprestiže Uconomije její knedlíčková asociace zareagovala vyhlášením kampaně, která měla reputaci města zachránit. O dva roky později, v roce 2013, se to povedlo a kolébka japonských knedlíčků se vrátila na čelo žebříčku, jak shrnul list South China Morning Post.
Od té doby je to lítá bitva a titul si obě města předávají mezi sebou. Poslední zprávy uvádějí, že v roce 2018 se štěstí usmálo na Hamamacu. Ucunomijští namítají, že se do čísel započítává pouze gyoza zakoupená v supermarketech. Pokud by se prý zohledňovala i konzumace v restauracích a bistrech, jejich město by muselo vyhrát.
Jak na knedlíčky gyoza (podle serveru Serious Eats)  Ingredience na knedlíčky
Ingredience na omáčku
Smíchejte čínské zelí se dvěma lžičkami soli, přendejte do velkého sítka a nechejte patnáct minut stát odkapat hrncem. Poté přesuňte na čistou utěrku, zabalte směs a opatrně vyždímejte tolik tekutiny, kolik bude možné. Podle serveru Serious Eats v tom spočívá první trik receptu, vysušení zelí zintenzivní jeho chuť a zabrání, aby byla knedlíčková náplň rozmokvaná. Vysušené zelí smíchejte s namletým masem, zbylou lžičkou soli, pepřem, česnekem, zázvorem, šalotkou a cukrem. Zpracovávejte směs rukama, dokud není její struktura homogenní a lepivá. (Malou lžičkou z ní můžete odebrat hromádku, v mikrovlnce jí dopřát po deset sekund nejvyšší teplotu a ochutnat. Podle chuti můžete směs dokořenit solí, pepřem a/nebo cukrem, podle preferencí. Každopádně, tato jednoduchá kombinace dodá knedlíčkům prostou, ale dobře vyváženou chuť.) Ted přijde čas na balení. Připravte si hrnec s vodou, čistou utěrku na osušování rukou, nádobu se směsí, plech na zformované knedlíčky – a to nejpodstatnější, koupené hotové těstovinové listy. Použití listů z obchodu je podle serveru další vychytávkou, není důvod se za ně stydět, v Japonsku se používají též. „Nejde jen o to, že to je s nimi snadnější a rychlejší, zhotovíte tak knedlíčky gyoza v japonském stylu,“ slibuje server. Balení chce cvik. Na dlaň si položte jeden list, do jeho středu nandejte dvě lžičky až jednu lžíci směsi. Namočte si špičku prstu a velmi opatrně jí navlhčete okraje listu. Prst si osušte. Nyní směs zabalte, list převiňte přes ni a okraje k sobě řasovitě slepujte. Hotové knedlíčky odkládejte na plech. Dají se zmrazit a uchovávat až po dva měsíce, pokud je chcete hned zpracovat, rozehřejte na pánvi na středním plamenu lžíci oleje. Na pánev naskládejte knedlíčky, co se jich na ni vejde. Smažte, dokud nejsou na spodní straně zlatavě hnědé, trvá to asi minutu a půl. Zvyšte plamen, nalijte asi půl šálku vody a pánev zakryjte pokličkou. Knedlíčky vystavte páře po tři minuty (zpracováváte-li zmrazené, budou potřebovat o dvě minuty navíc). Poté pokličku sundejte, pánev však nechejte nad plamenem. Pokud se k ní knedlíčky přichytávají, opatrně je vařečkou „odškrábněte“. Vyčkejte, dokud se nevypaří všechna voda – a poté je smažte ještě další dvě minuty, aby znovu ztvrdly do křupava. Následně je naskládejte na talíř, patří křupavou stranou nahoru. Servírujte s omáčkou, kterou získáte smícháním octa, omáčky, případně chilli oleje. |
