V afrických rozvojových zemích dokonce na tučných larvách a křupavých sarančatech závisí lidské životy. Bez hmyzu v jídelníčku by tam lidé prostě umřeli hlady.
Ale pozor! Hmyz se nejí jenom z nouze, ale i z čistého labužnictví.
Třeba v Mexiku ho považují skoro za národní pokrm, a v Japonsku můžete dokonce koupit dárkové koše plné jedlého hmyzu. A Japonci nic takového rozhodně nečiní z nějakého nedostatku.
Takže se oprostěte od předsudků a zažitých představ, že hmyz je něco navýsost odporného, špinavého a k jídlu přinejmenším nevhodného, a pojďte se s námi odvážně zakousnout do propečené mnohonožky.
Entomofág začátečník si nejprve musí uvědomit, že ne každý hmyz je dobrý na talíř. Na světě známe kolem jednoho a půl tisíce druhů jedlého hmyzu a třeba ten z českých, chemicky ošetřovaných polí příliš vhodný není.
Neklesejte ovšem na mysli! Naštěstí existují takzvané hmyzí farmy, kde jede produkce jedlého hmyzu ve velkém – i když kmenovými zákazníky nejsou hmyzí restaurace ani pokrokové domácnosti, ale chovatelé a zoologické zahrady.
Na hmyzí farmě Acheta jsem si tedy pro první pokus přes internet objednal asi třicet deka živých cvrčků domácích, o nichž jsem se dočetl, že jsou chuti jemné a nepříliš výrazné.
Provozovatel farmy Vlasta Švingr mi vzápětí živou cvrččí partu, ubytovanou v plastových krabičkách mezi obaly na vajíčka, poslal vlakem. Zarážející je, že přestože má pan Švingr hmyzu plný barák, sám jej ještě nikdy neochutnal a radši zůstává u konzervativnějších pokrmů.
Zkušení požírači radí napřed nechat hmyz den dva vyhladovět, aby se vyčistil, a poté jej humánně usmrtit – podle návodu jsem tedy jednoduše šoupnul cvrčky do mrazáku. Za čtvrt hodiny, když jsem provedl kontrolní náhled, už leželi všichni broučci nožičkama nahoře, připraveni skončit v pokrmu nazvaném "cvrčci po papuánsku". Chuť hmyzu se v něm snoubí s vůní česneku.
Když už jsme u těch chutí, chuť hmyzu může být všelijaká. Cvrčci jsou, jak jsme už zmínili, jemní a nikterak výrazní, mouční červi prý připomínají celozrnný chléb, larvy vodního hmyzu chutnají jako ryba, termiti jako oříšky a vosy jako borovicová semena.
Housenky soumračníků prý nerozeznáte od poctivých vepřových škvarků a mravenci jsou lehce dosladka. Jí se také některé druhy vší, komárů nebo čmeláků, jejich chuti jsem se ale nedopátral a z mého okolí zatím nikdo známý na vších nebo čmelácích nehodoval.
Ale zpět ke cvrčkům.
Rozpaluji pánvičku, po očku koukám do receptu a za chvíli se už hmyzáci praží na másle pěkně dokřupava. Ve skutečnosti doufám, že hmyz během procesu přípravy právě o své hmyzí vzezření přijde a celý pokrm nakonec bude vypadat jako hromádka něčeho drobného a smaženého v petrželi.
K tomu bohužel nedojde.
I po smažení je naneštěstí každá cvrččí noha, krovka i hlavička poměrně jasně k poznání.
Lehký blok, který na mě uvalily místní kulturní a stravovací návyky, je ale jediným zádrhelem, s nímž se při finální konzumaci musím vyrovnat.
Věřte, že po několika prvních opatrných soustech už se láduji, jako by přede mnou ležel kus hovězího. A nakonec ochutnávají dokonce i kamarádi, kteří se k degustaci nachomýtli a kteří předtím nad cvrčky ohrnovali nos a tvářili se příliš fajnově na to, aby se ke konzumaci něčeho tak podřadného snížili.
Cvrčci jsou snědeni, co říci závěrem?
Svíčkovou se šesti a vrabce se zelím samozřejmě jedlý hmyz z našich hospod a domácností nevytlačí.
Ale třeba v Americe už prý jsou lahůdky z hmyzu vyhledávanou záležitostí "high society" a zajít si večer na hmyz patří k dobrému tónu.
Časem tak možná přestaneme být konzervativními ostýchavci i my a sarančata v kari omáčce nebo mravenčí larvy na pivu se u nás jednou za čas k nedělnímu obědu podávat budou. Proč ne, sám rád půjdu příkladem.
CVRČCI PO PAPUÁNSKU
8 lžic másla, 1 palice česneku, 250 g živých cvrčků, sůl, petržel, bujón, jako příloha rýže
Nakrájejte česnek na plátky a upražte ho na másle dohněda. Přidejte cvrčky, osolte je a na mírném plameni smažte, dokud nejsou křupaví (asi 4-5 minut). Posypte nakrájenou petrželí a bujónem. Podávejte s vařenou rýží.
Rady pro hmyzožrouty začátečníky najdete tady.
