Monstrum vědu fascinovalo od roku 1935, kdy si všimla obřího zubu, který nabízel obchod s tradiční medicínou v Hongkongu – jako údajný „dračí zub“. Paleontologové však tehdy rychle rozpoznali, že draku nepatřil, nýbrž že se před mnoha lety skvěl v tlamě primáta. Pojmenovali ho Gigantopithecus blacki.
Velikostí zub naznačoval, že opice byla opravdu gigantická. „Když si představíte obra, napadne vás dinosaurus. Jenže tento obr byl z rodiny primátů,“ říká Kira Westawayová, jedna z autorek aktuální studie vydané v magazínu Nature, která se tvoru věnuje.
Obří a záhadná opice
Jeho nejbližším, i když pořád velmi vzdáleným příbuzným je dnešní orangutan, jejich větve vývojového stromu primátů se rozdělily před deseti až dvanácti miliony let, připomíná server ABC.
Přesné proporce opice, které se zkráceně začalo říkat „giganto“ a která obývala území dnešní Číny, Indie a Vietnamu, zůstávají nejisté. Odhady její výšky se obvykle pohybují kolem tří metrů, ačkoli sahají až téměř ke čtyřem metrům, vážit měla kolem tří set kilogramů, připisuje se jí však též až 550 kilogramů. Na každý pád byla skutečně obří.
Vědu však od počátku výzkumu giganta nefascinovaly jen jeho rozměry. Zaujal ji rovněž fakt, že žil ještě v pleistocénu, kdy v Asii mohl potkat první lidi Homo erectus. Velkou záhadou byl důvod gigantova vyhynutí, mnohé jiné opice totiž dokázaly přežít do dnešních dnů, jako například právě orangutan. Sprovodily snad obřího opa ze světa bitky s lidskými tlupami? Přirozeně je pak Gigantopithecus blacki magnetem pro kryptozoology, podle jejichž mínění tak docela nevyhynul a jeho přeživší exempláře se skrývají za fenomény typu yetti nebo Bigfoot.
Seriózní věda od myšlenky, že by se snad Gigantopithecus blacki stále ještě potuloval současnou divokou přírodou, odhlíží. Zajímá ji, kdy a proč vlastně vyhynul. Velký krok k poznání udělala právě aktuální studie z magazínu Nature.
Příliš velký na adaptaci
„Když jde o vyhynutí, je vše otázkou načasování,“ shrnuje Westawayová startovní otázku. Když nemáte správný jízdní řád, hledáte vodítka na špatných místech. Aby časovou osu její tým načrtl, prozkoumal stovky gigantových zubů a několik čelistí, které se našly v jedenácti jeskyních v oblasti Kuang-si na jihu Číny, stejně jako sedimenty ze slují. Díky tomu vymezili dobu vyhynutí do časového okna, jehož hranice tvořila doba před 215 tisíci, respektive 290 tisíci let.
Bylo to zásadní zjištění, protože dosud se mělo za to, že gigantovo vyhynutí způsobilo mizení lesů, protože se obří opice nedokázala přizpůsobit životu v otevřených zelených planinách. „Jenže naše studie ukazuje, že onen přechod od lesů k savanám se odehrál před 200 tisíci let, a to již byl Gigantopithecus blacki dávno vyhynulý,“ shrnuje Westawayová pro Guardian. „Když začal vymírat, bylo lesní pokrytí krajiny stále ještě velmi vysoké,“ zdůraznila serveru Scientific American.
Za jeho úpadkem tedy musela být jiná změna, a vědci ji zřejmě identifikovali. Před sedmi sty až šesti sty tisíci let se totiž životní prostředí obří opice kvůli klimatické změně proměnilo, husté lesy nahradily otevřenější porosty. A střídala se období plná dešťů se suchými intervaly. To znamenalo, že ovoce, které bylo základní složkou gigantovy potravy, nebylo dostupné po celý rok, jak byl zvyklý. Monstrózní opice přišla během klimatického přechodu o měkké plody s vysokou nutriční hodnotou, na kterých „vyrostla“.
Jak na to reagovala? Vědci to porovnali s gigantovými vzdálenými bratranci orangutany. Ti dokázali podnikat výpravy nahoru do stromových korun, aby se místo ovoce zaměřili na lístky, květy. Jenže giganto tehdy začal doplácet na své úctyhodné proporce – byl příliš velký, než aby skákal z větve na větev a houpal se v korunách. „Adaptoval se pomalu, nebyl schopen se přizpůsobit, pořád se držel zažité praxe, a prostě mu to vůbec nefungovalo,“ uzavírá Westawayová.
Zůstal dole na zemi, a když na ni nepadalo ovoce, jedl, co bylo v dosahu – kůru, větvičky. Prozradily to vrypy na nalezených zubech, píše magazín Smithsonian. Studie rovněž popírá domněnku, že za vyhynutím obří opice stáli hominidé. „Neexistuje pro to jediný důkaz,“ zdůrazňuje Westawayová pro News Scientist. Výpočty udávají, že se giganto s Homo erectus nemohl potkat. V době, kdy obýval jih dnešní Číny, žili pravěcí lidé na jejím severu.
Právě porovnání s orangutaní schopností klimatickou úpravu přestát je pozoruhodné. „Za to být velký se platí,“ podotýká antropoložka Sherry Nelsonová, která se na studii nepodílela. Giganto platil značně, protože byl opravdu velký.
Jeho příběh by však mohl být nápomocný pro přežití jiných druhů, míní autorský tým studie. „Je důležité rozumět tomu, jak primáti reagují na enviromentální stres, jak jsou některé druhy ohroženější a jiné odolnější,“ míní Westawayová. Ono poznání by mohlo pomoct zvířatům vyhnout se vyhynutí v kontextu drastických ohrožení, za které může současná lidská společnost. Pořád je však co zkoumat. Jiné vědecké hlasy připomínají, že giganto žil na mnoha jiných územích, než kde studie jeho stopy zkoumala. Proč vyhynul tam?
