Vzpomenete si na nějaký kuriózní případ, který jste řešil?
Některé případy člověku z paměti nikdy nevymizí. Vzpomínám si na jednu situaci – asi týden poté, co jsem nastoupil na oddělení. Tehdy jsme byli pouze dva lékaři, primář a já jako nováček. Primář si hned vzal dovolenou a já zůstal na oddělení sám. Nebyl jsem sice úplný začátečník, protože jsem už několik let působil jako pomocná vědecká síla na Ústavu soudního lékařství Fakulty všeobecného lékařství v Praze u profesora Tesaře a můj otec také pracoval jako soudní lékař v Ústavu leteckého zdravotnictví v Praze. Měl jsem tedy i možnost telefonické konzultace, kdyby bylo potřeba, ale jinak jsem byl odkázaný sám na sebe – nebylo možné, tak jako dnes, něco nafotit a okamžitě poslat k posouzení. A asi po týdnu mi přivezli patnáctiletou dívku, která doma náhle zemřela.
Jak k tomu došlo?
Vykoukla z patra nového rodinného domu do zahrady, kde byli její rodiče, a s výkřikem se zhroutila zpět do pokoje a zemřela.
Bohužel se stále setkáváme s tím, že když někdo najde mrtvé tělo, ta osoba nebo i záchranná služba po příchodu automaticky otevře okno kvůli zápachu. Ne vždy se tomu podaří zabránit.
