Možná jde o trošku ironické ocenění jeho rétorických schopností, ale je dost možné, že to není tolik zásluha velkého myslitele. Podílel se na tom i jeho syn, Jan Palacký, tolik odlišný od otce. Jak to se synem velikána našich dějin bylo, ví historik a geograf Jiří Martínek.
Když František Palacký přišel ve dvacátých letech 19. století do Prahy, hledal kromě zaměstnání – když se nakonec stal stavovským historiografem – také vhodnou manželku. Tou se mu stala Terezie Měchurová, dcera bohatého advokáta a velkostatkáře; šťastné manželství vydrželo (přes obavy z nevěstina nevalného zdraví) až do její smrti celých třiatřicet let a bylo obdařeno dvojicí dítek, dcerou Marií, později provdanou za politika a otcova „následníka“ v české společnosti F. L. Riegera, a především prvorozeným a jediným synem Janem.
Představil své vlastní dělení světa. Rozdělil jej na svět nevzdělaný (Afrika a Austrálie), vzdělávající se (Amerika), vzdělaný (Evropa) a konečně svět dávno vzdělaný (Asie).
