Přiznám se, že rčení co Čech, to fotbalový odborník, na mě neplatí. Některým výrokům přátel, kteří se odborníky na fotbal cítí, tudíž moc nerozumím. Například jsem se dost vyděsil, když mi kamarád sdělil, že nějaký hráč nechal na hřišti všechno. Sám umím být dost zapomnětlivý, takže jsem nepochyboval o tom, že zmíněný borec zapomněl na hřišti peněženku, klíče i mobil. Značně jsem s ním soucítil, dokud mi to kamarád nevysvětlil.
Stejně tak jsem začal myslet zcela nesprávným směrem, když mě informoval, že někdo je dobrý, protože tvoří hru. Jako vzděláním a občasnou praxí divadelní dramaturg jsem se hned začal zajímat, jestli je to drama, nebo komedie a pro kolik lidí.
Cvičíme různé svaly a klouby, poskakujeme, mácháme rukama, běháme a nikdo ani nadále nemá problém s kázní, třebaže nás vede desetiletý kluk.



















