Než jej za podlost, prolhanost a zostuzení aristokratické smetánky i vědecké komunity odsoudíme, je namístě přiznat, že byl obdařen vypjatou kreativitou. A též lingvistickou genialitou.
„Amy Pornio dan chin Ornio vicy, Gnayjorhe, sai Lory, Eyfodere sai Bagalin, jorhe sai domion apo chin Ornio…“ Tak začínal otčenáš, jak ho pan Psalmanazar přeložil do své formosštiny. Jazyk, který si docela vymyslel, předváděl před anglickým dvorem, zasvěcoval do něj učence.
V bohatém hlavním městě Formosy (neslo název Xternetsa) jedli lidé hady. Každoročně tam popravili na 18 tisíc mladých chlapců, aby jejich srdce obětovali bohům a jejich těla dali sníst kněžím.
