Kluci, co přemýšlí jinak
Snímek je čistě ilustrační, a příběh o pašování alkoholu silně romantizuje. V Detroitu by se takové momentky daly pořizovat jen těžko. Fialový gang za sebou svědky nenechával.
Říkalo se o nich, že rostou pro kriminál. A vlastně to byla pravda. Nejspíš nikdo nečekal, že partička nezbedných poškoláků, které nenapravily poznámky učitelů ani rákoska, to ve světě zločinu dotáhne až na samý vrchol.
Jejichž životopisy můžeme klidně psát přes kopírák. Všichni ti chlapci pocházeli z Detroitu a společně navštěvovali tu samou základní školu. Ona vzdělávací instituce nesla jméno místního filantropa, Leviho Bishopa. A na rozdíl od stejnojmenné luxusní internátní školy, která se nacházela hned za pohraniční řekou, v kanadském Windsoru, tato byla sprostá díra. Což se na kvalitě výuky zdejších žáků afroamerického, ruského, litevského nebo polského původu, silně odráželo.
Ti hoši žili v těsném sousedství detroitské Hastings Street. Ulice, která vedla středem příbřežní čtvrti, osídlené imigranty. Místě tak nuzném a depresivním, že bylo posměšně nazýváno Paradise Valley – Rajské údolí. Pro místní však byla čtvrť spíše očistcem. O lepším životě se tu mohlo jen snít. Přitom se tu lepší život připomínal docela často.
Právě touto ulicí totiž mířily od říčního přístavu náklaďáky naložené luxusním zbožím. Z Windsoru proudilo do Států značkové zboží importované z Evropy. Na korbě každého takového vozu se mohlo vézt tolik norkových kožichů a francouzského koňaku, že by na ně průměrný dělník z detroitské fabriky pana Forda nevydělal za celý život, i kdyby měl osm rukou.
Hoši ta nákladní auta, když třeba brala benzín na Piquette Avenue, zvědavě obcházeli. Ve vší opatrnosti, pochopitelně, protože obhroublí závozníci se nerozpakovali je přetáhnout holí. Většina výrostků z Rajského údolí snila o tom, že by se sami jednou mohli stát řidiči. Znělo jim to lépe, než dělat v papírně anebo montovat šrouby ve zdejší automobilce, jako jejich tatíci.
Ovšem kluci Bernsteinovi, tedy Abe, Joe, Raymond a Izzy, tehdy snili spíš o tom, jak se jednou sami nosí v kožichu a popíjí ten koňak. Přemýšleli zkrátka jinak. A spolu s dalšími sígry, s nimiž sdíleli lavice Bishopovy školy, se těm snům skutečně přiblížili.
