Kulinářské zpracování včelího masa dotáhli k dokonalosti chuti Japonci, zejména ti z okolí Nagana a sousedních prefektur Todžama a Gunma, kteří v názvu pokrmu hačinoko nešetří upřímností. Znamená totiž „medové včelí děti“. Jenže pozor: i když si na nich pochutnávali už dávní císaři a i když je nejen místními považován za vyhledávanou delikatesu, není onen pokrm bez rizika.
V Japonsku je totiž opravdových včelařů pomálu, ale okrasné rostliny pěnišníků tu kvetou skoro všude. Měl by to být problém? Jistě. Ozdobné azalky a rododendrony totiž produkují pyl a nektar, který sladký včelí produkt obohatí o neurotoxický grayanotoxin. A tento „šílený med“ vás může poslat na hodně dlouhý halucinační výlet.
Doprovází ho rytmické tiky obličeje a záškuby celého těla, na který není zrovna hezký pohled. Zkušení včelaři si jsou pochopitelně takových rizik vědomi a zdroj medu si dobře pohlídají. Ale v Japonsku, kde raději konzumují včelí larvy a nestarají se o to, jakou kašičkou vlastně byly živeny, to nemusí platit.
Maso, které je vydatnější než hovězí
Vězte přitom, že poměrně nedávno tato gastronomická kuriozita dorazila i do Evropy, kde po ní sahají i včelaři, byť velmi zvolna. Berou ji jako součást boje se zbloudilými roji včel a prevenci možného šíření roztočů varroázy.
Proti konzumaci nedorostlých včel hovoří hlavně žihadla létajících dospělců, ale s těmi si už zkušený profesionál poradit dokáže.
Argumenty pro konzumaci „medových včelích dětí“ zahrnují především obsah snadno stravitelných bílkovin (49,8 procenta), tedy skoro dvojnásobek oproti kvalitnímu hovězímu steaku.
Tuky včelího masa prakticky neobsahují cholesterol, navíc jsou včelí zárodky nadopovány vitamíny A a D. Získané včelí maso pochopitelně nesmí pocházet z nakažených rojů a nesmí být příliš zašlé. Čerstvost základní suroviny se totiž silně odráží ve výsledné chuti, ty „téměř živé“ jsou prý nejlepší.
Lázeň pro červíky
Technicky nejnáročnější částí přípravy je dostat „včelí plody“ z plástve ven. Nezavíčkované je možné vypláchnout proudem studené vody, ale ostatní je třeba nejprve vyloupat. Jejich útěku se bát nemusíte, jsou prakticky nehybné. Japonci proto v klidu pracují s modelem několikanásobné lázně ve vlažné vodě, kterou plástve nalámané v sítu několikrát absolvují. Papírově křehký obal se přitom rozpouští, ale jeho částečky mohou současně ulpět i na larvách, což není zrovna žádané. Vlažná až teplejší voda však pomáhá, aby se tělíčka nadbytečného vosku zbavila.
Ideální výsledek má podobu hromádky různě vyvinutých larev a kukel, ve které jsou přítomny jak nepatrná vajíčka, „bílí červíci“, tak i téměř hotové včely. Pro doplnění se pak někdy tato probírková směs doplňuje o samotné hlavičky dospělých včel, v některých případech pak i o těla bodavých vos. Zda tyto doplňky jen tvoří nadbytečnou a produkt zlevňující výplň, nebo podkreslují chuť, zůstává předmětem debat.
Na hořkost si dávejte pozor
Dál už je to snadné, včelí maso putuje na rozpálenou pánev s kokosovým olejem, dočká se rychlého opražení a zalití sójovou omáčkou. Po minutě tepelné úpravy, kdy larvy začínají měnit barvu a na pánvi pískají, hačinoko zamíří na váš talíř, ať už samotné nebo jako přízdoba/příloha k rýži. Případně si najde cestu do zavařovačky, ve které ještě napěchované larvy a kukly zalijete medem. Ten se totiž postará o povrchovou karamelizaci a zajistí konzervaci celého produktu.
A výsledek? Pokud bylo včelí maso znečištěné nebo přestárlé, bude chutnat spíše nahořkle. Hmyz totiž podléhá zkáze výrazně rychleji než klasické maso. Hořkost však může být též signálem, že produkt obsahuje „šílený med“. A ono varování byste neměli přehlédnout nebo podcenit.
Pokud je vše v pořádku, čeká na vás příjemná nasládlá pochoutka, připomínající například burizony. Opražené včelí maso není vyloženě křupavé a má v ústech tendenci se spíše příjemně rozpouštět.
Ochutnali byste hačinoko?
Hlasování skončilo
Čtenáři hlasovali do 0:00 neděle 2. září 2018. Anketa je uzavřena.
