Na jídelním lístku psaném místním dialektem se dočtete, že před vámi přistane talíř „vodních kuřat“. To nezní vůbec zle, jenže vás čeká překvapení. Spojení slov „sui“ (voda) a „ke“ (kuře) totiž na Jávě značí žábu. A pořádnou, v tropickém klimatu se totiž obojživelníkům daří. Servírovat se budou stehýnka nám Evropanům důvěrně známého skokana zeleného, která jsou tu skoro jednou tak dlouhá.
Španělé si pochutnávají na ancas de rana, Francouzi mají své cuisses de grenouille a i v německé restauraci můžete s trochou štěstí narazit na froschschenkel. Čím je tedy pravé jávské žabí swikee odlišné a extrémní?
Brutálním způsobem přípravy a formou, jakou vás konfrontují s vaším budoucím pokrmem. Posadit se ke stolu v jedné z populárních „Swikee Purwodadi“ nebo „Swikee Jatiwangi“ znamená dokonale navázat kontakt s místním prostředím.
Krátce poté, co si objednáte a číšník (často majitel i kuchař v jednom) uznale pokývá hlavou, vyrazí z kuchyně jedno z místních dětí vybavené kbelíkem. Neběží daleko. Skokani jsou tu skutečně hojní, a tak můžete pohodlně přímo z terasy sledovat, jak děcko běhá po ulici a loví váš budoucí oběd. Děti dobře vědí, kde hledat. Zručně prohrabují blátivá dna odtokových kanálů a vískají nadšením při zdařilém úlovku.
Často vám ho hned přijdou hrdě ukázat se slovy „Iki sampeyan nedha awan“, tedy volně přeloženo „Toto je váš oběd“. Pokud projevíte tváří v tvář nachytaným skokanům zmítajícím se v nádobě uznání, zamíří s nimi malý lovec ihned do kuchyně. Následuje několik ran sekáčkem a další prezentace.
Kuchařovým záměrem není snaha vás nějak šokovat, ale poukázat na to, že maso je nejvyšší kvality a skutečně nejčerstvější. Bezhlavá žabí těla částečně zbavená vnitřností se při této ukázce ještě cukají.
Další úprava, teď již bez vaší přítomnosti, zahrnuje dochucení skokanů česnekem, zázvorem a omáčkou tauco vyrobenou ze zkvašené žluté sóji. Tyto chuťově výrazné příměsi skokany definitivně umrtví a maso zamíří na předehřátou pánev s tukem. Netrvá to ani deset minut a nevykostěná, napůl nasekaná žabí těla máte před sebou na talíři. Kuchař si obvykle ještě počká, až se poprvé zakousnete a jídlo pochválíte.
Morbidní? Ne, jen trochu neobvyklé
Javánské občerstvovny nabízí swikee v bezpočtu lokálních variant. Populární jsou křupavá stehýnka kodok oh zalitá žabím vývarem nebo ve sladkokyselém provedení asam manis či sladkém kecap.
Směrem do středu ostrova se swikee mění z pokrmu smaženého na dušený až vařený S tím vám nabídnou i jinou přílohu. Bílá rýže je nejčastější. V každé restauraci, kde se žáby podávají, také většinou dostanete na slunci sušené žabí kůžičky jako „něco malého k zakousnutí“.
Samotné chuti lze kromě silné pálivosti těžko co vytknout. Jemné maso odpadává od kostí podobně jako králičí nebo kuřecí, texturou je lehce podobné bílému rybímu masu. Vysvětlitelný je i decentní bahnitý nádech. A navíc, z nedaleké kaluže na vás kouká další případná porce.
Ochutnali byste žabí stehýnka?
Hlasování skončilo
Čtenáři hlasovali do 0:00 neděle 1. července 2018. Anketa je uzavřena.
