Čtete dobře. Když se nachýlí onen správný jarní čas, začnou po vzájemné domluvě základní školy v osmisettisícovém Dongyangu netrpělivě obcházet první pouliční prodejci. Po dohodě s učiteli pak instalují na chlapeckých toaletách čtrnácti místních prvostupňových vzdělávacích institucí hezkou řádku lavorů a kbelíků. Všichni zúčastnění dobře vědí proč.
Jsou určeny pro velkokapacitní sběr dětské moči, přesněji řečeno moči chlapecké. Ani to ale vlastně není zcela přesné. Shromažďovaná moč musí pocházet jen od chlapců mladších deseti let. Starší mohou i nadále běžně využívat toalet, protože o jejich „produkci“ zájem není. Správný Tong Zi Dan, což znamená v překladu vajíčka mladých chlapců, je totiž možné vyrobit jen z moči „mladé, pubertálními hormony nezkažené“.
Nikdo z místních se tomuto počínání nediví, tradice je to stará stovky let. A každý, kdo zapátrá v paměti, si jistě vzpomene na svá školní léta, během kterých na jaře také vykonával malou potřebu do kbelíku.
Ze školy hned na ulici
Tou dobou už ale začíná být rušno i na ulicích. Objevují se tu první stánky, vybavené velkými hrnci a plynovými hořáky. Prodavači už netrpělivě čekají na „svou várku“ tekutiny. Kdo začne jako první, bude mít nad konkurencí velký náskok. Někdy pomocníci, jindy sami školáčci uvolnění dočasně z výuky, chvátají s plnými kbelíky k hrncům a s vervou přelévají žlutě zabarvenou tekutinu dovnitř. Když je hrnec, obvykle dvacetilitrový, rovnoměrně naplněn čerstvými syrovými vejci a močí, může se pod ním oheň zapálit. A pak se čeká. A u stánků s bublajícími hrnci se už začínají tvořit první hloučky potenciálních klientů.
Asi není nutné dodávat, že převařovaný tekutý obsah hrnce nevoní právě libě. Tím ale zábava nekončí. Poté, co jsou vejce uvařena natvrdo, vylije se tekutina do kanalizace nebo jen tak na ulici. Následně jsou skořápky vajec pomačkány, aby došlo k narušení pevného vápenatého obalu, a cyklus donášky moči a varu, teď už pomalého, se opakuje. Zhruba po třech hodinách od začátku celé akce je možné začít s prodejem prvních vajec.
Tou dobou je pochopitelně atmosféra na ulicích plná právě tak dychtivého očekávání, jako nevábného puchu. Většina z lidí ve frontách kolem stánků s hrnci si koupí alespoň jedno vejce, ale najdou se tací, kteří je skupují po tuctech. Někdo si je odnáší domů, jiní je ochutnávají přímo na ulici. Cena je skutečně lidová, kolem 1,5 juanu, tedy asi pětikoruny. I takový zisk ale prodejce motivuje, za normální vejce by si neřekli více než polovinu.
Extrémní gastronomie |
„Jsou lahodné a vynikající, dokázala bych jich sníst třeba deset,“ prozradila zvědavým evropským novinářům slečna Li. „Poté, co jsem je poprvé ochutnala, stala jsem se na nich doslova závislá.“
Zdaleka ne všichni místní však sdílejí nadšení pro páchnoucí ulice. Narazíte i na ty, kteří říkají, že za posledních třicet let neochutnali tradiční pokrm ani jednou a že jim je z „jarního puchu v Dongyangu“ špatně. Není divu, prodejců jsou stovky a jejich stánky s bublajícími hrnci lemují většinu chodníků v centru. Někteří fandové Tong Zi Dan se často osobně vydávají do škol, aby si moč odnesli přímo k sobě domů a připravili si vejce podle vlastní chuti. Mezi ně patří hlavně ti, kdo si zakládají na delší době „louhování“, tak aby nedošlo k převaření vajec. Správně připravené vejce má mít bílek barvy světlého jantaru, zatímco střed žloutku by měl být lehce bronzově nahnědlý.
Pokud jde o samotnou chuť, je prakticky zbytečné ji nějak komentovat. Konzistence vejce zůstává stejná jako po běžném uvaření, jen chutná velmi výrazně po močovině. Ta částečně může za to, že vejce není potřeba dochucovat či solit, je dost výrazné samo o sobě.
A jak dodávají prodejci a jejich nadháněči: Každý by měl na jaře sníst alespoň jedno. Tong Zi Dan má totiž napomáhat napravení krevního oběhu, snižování výchylek tlaku a sloužit jako prevence infarktu. O skutečném efektu tohoto pokrmu na lidské zdraví se čínští doktoři přou. Například lékař Wu Yunhua, praktikující tradiční čínskou medicínu, chválí blahodárné působení chlapecké moči na oběhový systém, zabránění usedání krve v těle a nastartování „yin“ konzumenta. Také prý výrazně snižují vnitřní teplo jednotlivce.
Huang Jian, který je primářem oddělení nefrologie v nemocnici Jinhua, se svým kolegou nesouhlasí. Přesto říká jen tolik: „Moč vyloučená z lidského těla prakticky neobsahuje žádné látky prospívající lidskému zdraví. Pro konzumaci takto upravených vajec tedy není žádný důvod, přičemž se musí počítat s řadou hygienických rizik. Je to ale zdejší tradice.“
A ne ledajaká. I když město Dongyang zaujímá vůči jarním „vejcím mladých chlapců“ rozporuplné stanovisko, v roce 2008 radnice prosadila uznání Tong Zi Dan coby nehmotného kulturního dědictví. Úprava vajec varem v moči mladých chlapců se svou popularitou neomezila jen na Čínu. S velkou chutí ji začali propagovat i evropští a američtí zastánci paleodiety.
