Místní však mají pravdu, šášeň lodní (Teredo navalis) byla opravdu nejobávanějším mořským tvorem, než železo a ocel nahradily při stavbě lodí dřevo. Mlž výrazně podlouhlého tvaru totiž dřevěný materiál ponořený ve vodě doslova miluje. Jeho dvoucentimetrové čelistní vrtáky zvládly rozložit holandské hráze, mola na řece Temži i slavné španělské loďstvo. Původně byla šášeň doma jen v Atlantickém oceánu, námořní provoz ji spolu s obchodem rozšířil do všech světových oceánů.
Zatímco dělníci přístavních správ zkoušeli šášně držet v šachu nejrůznějšími preventivními opatřeními, včetně vlévání louhu do vody, na Filipínách se k mlžům postavili zcela jinak. S pomocí kmenů ponořených do vody začali šášně lapat a po rozštípání dřevěné návnady je s chutí konzumovali. Vařené i syrové.
Čerstvost poznáte podle slizu
Specialita tamilok se tu servíruje dodnes a patří mezi nejznámější delikatesy této ostrovní republiky. Obyvatelé ostrova Palawanu na dotazy turistů, o co se vlastně jedná, často šibalsky odpovídají: „Je to ta nejdelší ústřice, kterou jste jedli.“
Nejčerstvější kousky jsou volně k zakoupení u stánkařů lemujících silničky v okolí bažin a mangrovů Puerto Princesa. Je to doslova u zdroje, nahnilé kmeny a kořeny stromů z mořskou vodou prosolených mokřin se nosí přímo na asfalt, kde se před zraky zákazníků mačetami rozsekávají. Podlouhlé dutiny ve dřevě skrývají malé i velké šášně a nález mimořádného exempláře je spojen s obdivným vískáním a pochvalným zvoláním: „Masabor gale!“ („Opravdu chutný kousek!“). V igelitových sáčcích nebo polystyrenových boxech se ve vlastním slizu topí desítky dlouhých a tučných „červů“. Výběr je jen na vás.
Za částku přibližně 80 korun českých (zhruba 120 filipínských pesos) pořídíte jen jednoho šedesáticentimetrového macka nebo několik menších. Uvidíte ale, že to bude bohatě stačit. V restauracích se sice dostanete k plnému talíři provařených šášní za výrazně nižší cenu, ale čerstvost zboží stejně jako jeho původ už nemáte pod kontrolou, zatímco tady si sami vybíráte z hemživé hmoty. Stejně jako by prodavače v zelenině nemělo urazit, když poklepáváte na meloun, abyste zjistili jeho vyzrálost, i tady můžete namočit prst do vyměšovaného slizu a ochutnat, jestli tu zboží nestojí už moc dlouho. Je to důležité, zvláště pokud si budete chtít sníst svůj tamilok syrový.
Extrémní gastronomie |
Chuť tamiloku (pokud vynecháme tradiční dochucující pálivou omáčku-marinádu kinilaw nebo kokosový ocet sukang tuba) se skutečně blíží pravým ústřicím. Zdroj slané chuti vychází z prostředí, ve kterém tamilok žije, stejně jako vycházejí dřevnaté oříškové tóny z potravy mlže.
Navzdory svému nevábnému vzhledu je tamilok navýsost výživnou pochoutkou. Jeho měkké tkáně ve velkých koncentracích obsahují železo, vápník, zinek a vitamíny A a B 12. Vlastní kalorický obsah závisí na velikosti šášně. A vlastní konzumace? Tamilok můžete jíst s pomocí holých rukou (pro jeho slizovitou kluzkost to ale není moc praktické) nebo hůlkami. Každopádně se nekouše, polyká se v celku. I proto se řadí do kategorie pokrmů zvaných filipínsky „pulutan“, tedy „jídlo, které se hojně zapíjí vodou“.
Na jedno srknutí se s ním ale nevypořádáte, soukáte jej do sebe skoro půl minuty. Právě proces, při kterém se živý slizký „červ“ postupně srovnává mezi ústy, jícnem a hltanem, vyvolává u nezkušených konzumentů často pocit dávení. Konzumujete-li ho živého, udusí se cestou trávicí trubicí do žaludku.
