Extrémní gastronomie: rakfisk na vánoční tabuli vás složí zápachem

aktualizováno 
Ryby hrají v severské kuchyni ústřední roli a norské vnitrozemské specialitě rakfisk tu dokonce přiřkli čestné místo na slavnostní štědrovečerní tabuli. Těžko říct, jak se tam propracovala. Její intenzivní zápach ji totiž předurčuje spíše ke konzumaci pod širým nebem.

Zakysaná smetana, kroužky cibule, chléb. A hlavně rakfisk, nakládaná ryba plná odéru. | foto: commons.wikimedia.orgCreative Commons

Historické prameny původ této speciality datují k roku 1348. Rakfisk je totiž vlastně jen silně zamřelá ryba, která se posledních dvanáct měsíců zvolna rozkládala ve slaném nálevu. Jestli bude pro jedlíka výsledkem mimořádný gastronomický zážitek, nebo smrtící otrava botulinem, záleží na celé řadě drobných detailů.

S přípravou na Vánoce začněte v lednu

Fotogalerie

Právě proto je rakfisk jedním z mála pokrmů, u kterých se vyplatí nahradit venkovskou autentičnost nákupem v supermarketech a specializovaných rybích prodejnách. Nikdy si totiž nemůžete být jistí, že vámi naložený pstruh či siven dostane vše, co ke zdařilému a hlavně bezpečnému procesu zrání v rakfisk potřebuje.

Kde začít? U zhruba kilové ryby, kterou zbavíte vnitřností, hlavy a šupin. Částečně vykostěný filet pak ponoříte do slaného nálevu a zatížíte ho plochým kamenem. A pak si tři až dvanáct měsíců musíte počkat na výsledek.

Zní to jednoduše, ale opak je pravdou. Rakfisk totiž správně zraje jen v teplotním rozmezí tři až sedm stupňů Celsia. Méně i více je problém. Při obou odchylkách od optima dochází k narušení činnosti rozkladných enzymů, které rybí bílkoviny autolyticky štěpí. Při nižší teplotě dochází k zamrznutí nálevu, u vyšší zase k vysušení. Jedna i druhá neoptimální varianta však vede k nastartování růstu bakterií, na které v jídle narazit rozhodně nechcete. Třeba na listérie nebo Clostridium botulinum, která si každoročně vyžádá pár smrtelných otrav.

Velká chemie obyčejného nálevu

Klostridie můžete zanést do láku během přípravy nebo nedostatečně očištěným náčiním. Byť by byly původně v nepatrném množství, dokážou se za měsíce zrání vydatně pomnožit. A následně zabíjet.

Extrémní gastronomie

Odchylky od teplotního optima procesu zrání přitom nejsou neobvyklé. Rybáři i kuchaři totiž rakfisk kvůli zápachu uchovávají ve venkovních jámách. A nejsou většinou schopni podchytit, když obleva nebo tuhý mráz přijdou o něco dřív. Problematická je i sůl: potřebujete zhruba pětiprocentní lák. Když přesolíte nebo nedosolíte, zpomalíte tím proces zrání. A ten se může nehezky zvrhnout.

Je též třeba vyladit pH nálevu. Optimum je mezi 6,5 a 4,5. Jen v takovém prostředí dosáhnete koncentrace 108–109 žádaných bakterií v jednom mililitru. Zdá se až neuvěřitelné, jak se s tím vším dokázali Norové popasovat kdysi ve 14. století. Pravda je však taková, že jejich přístup byl spíše na bázi pokusu a omylu.

Ostatně výroba rakfisku byla několikrát postavena mimo zákon jako důkaz čarodějnictví a výroby jedů. Proč? Prý se ze zasmrádlých rybích jam šířilo malomocenství.

Zápach, který značí kvalitu

Dočasného zákazu, ovšem už bez zapálených hranic a mučicích nástrojů nachystaných na kuchaře, se Norsko naposledy dočkalo v sedmdesátých letech minulého století. Mohla za to nečekaně mírná zima, která vyústila ve „vánoční“ epidemii botulismu. Hospitalizovaných tehdy byly desítky. A o deset let později zase přišlo pár snaživců s nápadem, jak proces zrání výrazně urychlit přídavkem cukru. Neobešlo se to bez následků. Spěchat se prostě nevyplácí.

Tyto šrámy na pověsti rakfisku sice s jeho popularitou zamávaly, ale dnes už zase stojí produkce na slušných 400 tunách ročně. Jak tedy poznat, že norská štědrovečerní večeře neskončí katastrofou? Počkejte si. Pokud uvnitř jámy vše pracuje, jak má, po devíti až desíti týdnech začne zevnitř vycházet takzvaný rakr. Typický hutný zápach, který je tím nejlepším signálem o kvalitách budoucího pokrmu.

Konzumace je rodinnou či přátelskou záležitostí. Měkké plátky načervenalého rybího masa, které se vyznačuje až omračujícím odérem, se obvykle dochucují syrovou cibulí a zakysanou smetanou. Každé sousto se zakusuje chlebem lefse.

Co páchne víc?

„Jí se to syrové, polkne se to a zapije vydatně skleničkou akvavitu,“ popisuje patřičnou etiketu Harvard Halvarsen, pořadatel rakfiskového festivalu ve Fagernes. „Chuť? Řekněme, že někteří lidé mají mnohem raději ten akvavit. Pomáhá přehlušit zápach. Ale pokud se vám podaří dostat sousto do úst, aniž by vás polechtalo svým odérem v nose, není to vůbec zlé. Je to jako plátek suši… které má za sebou dlouhou cestu autobusem.“

Norové opatrně připouštějí, že obliba zapáchajícího rakfisku částečně pramení i z rivality vůči sousednímu Švédsku. Tam je podobně těžkotonážní pachovou náloží rybí surströmming. Který z těchto pokrmů páchne více, se po celé generace domluvit nemohou.

Ochutnali byste rakfisk?

Hlasování skončilo

Čtenáři hlasovali do 0:00 26. srpna 2018. Anketa je uzavřena.

Ne 661
Ano 363
Autoři:

Nejčtenější

Mával jsem mačetou a uvěřil na vúdú, říká český dědic trůnu v Nigérii

Vymoci si v Nigérii postavení a reputaci nebylo snadné ani pro královského...

Tátou kluka z Bruntálu byl nigerijský král. Poprvé se viděli, když bylo Obonetu Ubamovi 15 let. Po otcově smrti se...

Chceme víc sexu, říkají muži i ženy. Milostný život je přitom na ústupu

Toužíme po něm, ale schází nám. Podle výzkumů nás moderní život připravuje o...

Užíváme si méně sexu. A schází nám. Přes padesát procent žen a více než šedesát procent mužů by ho rádo mělo častěji,...

Univerzita pro prostitutky i klauny. Bizarní školy lákají zástupy studentů

Kvalifikace se vyplatí pro práci prostitutek i klaunů, první vzdělává škola ve...

Bizarní, ale prosperující. Studovat můžete na klauny, vzdělávat se lze také v oboru prodejné lásky i v umění přípravy...

OBRAZEM: Tady všude jsem byla mrtvola. Britka fotí anti-selfie

Byl, byla jsem tady, říkají módní selfie. I tady jsem jakoby umírala, říkají...

Byl, byla jsem tady, říkají módní selfie. I tady jsem jakoby umírala, říkají anti-selfie britské umělkyně Stephanie...

VIDEO: Má smysl třídit i plechovky? Toto se s nimi děje

Reportér Matěj Smlsal si zkusil práci třídiče. Úkolem je vyhazovat vše, co není...

Ke klasickým kontejnerům na tříděný odpad se postupně přidávají i šedé. Do nich mají lidé házet kovové obaly, mimo jiné...

Další z rubriky

KVÍZ: Jak dobře znáte pokrmy extrémní gastronomie?

Pavouka a podobnou havěť byste nikdy nevzali do úst? Gastronomie však zná i...

Některé vynikají velmi nestandardními ingrediencemi, jiné jsou výzvou pro specifickou přípravu. Další překračují etické...

Hrdinové beze zbraní. Pacifista vynesl zpod palby desítky raněných

Desmond Thomas Doss byl neukázněný voják. Zachránil však spoustu životů.

I když v ruce nikdy nedrželi zbraň, prokázali v bitevní vřavě tolik odvahy, že si vysloužili nejvyšší vojenská...

Kalendář Pirelli 2020 fotí poprvé Ital. Ve Veroně Romea a Julie

Roversiho snímky jsou křehké, s nádechem tajemství.

Proslavil se intimními, tajuplnými, nadčasovými fotografiemi, které spojují realismus s iluzí, prostý obraz s magií....

Najdete na iDNES.cz