A velkou roli nehrají jen v tamní kuchyni, roztáčí se kolem nich i kola ekonomiky. Jejich význam pro oaxacké venkovské i městské komunity těžko přecenit. Živí ty, kdo je chytají, ty, kdo je připravují, i prodejce.
Sezóna odchytu kobylek rodu Sphenarium začíná v květnu a končí se závěrem léta. Mimochodem, kromě toho, že sběrači opatřují surovinu do kuchyní, odklízejí vlastně též z kukuřičných polí škůdce, aniž by rolníci museli sahat k pesticidům. Nejsnáze se kobylky sbírají ráno, když spí. A nejvíc ceněné jsou právě vylíhlé chapulines, označované jako nymfy.
Následně jsou kobylky pečlivě omyty a několik dnů odloženy stranou, bez jídla, to aby se zbavily všeho, co mají vyloučit. Pozor, pokud je na zisk z prodeje natěšení vykukové, nejčastěji z řad velkoproducentů, nenechali dostatečně odpočinout, snaží se prý posléze jejich nevábnou chuť maskovat velkou dávkou chilli, varují zkušení odborníci z webu foodfirst.org.
Extrémní gastronomieV našem seriálu jsme vám již představili: |
Samotná příprava chapulines není složitá. Nejprve se vaří ve vodě s limetkou a česnekem. Poté patří na hliněnou pánev comal, aby se restovaly se solí a trochou limetkového džusu. A to je celé. Tradičně a nejčastěji se jí rovnou na ulici, srolované v kukuřičné tortille. Nebo při sportovních utkáních.
Výrobci je však též prodávají do drahých restaurací, kde se kobylky stávají součástí sofistikovanějších jídel. Mohou se, spolu s panákem mezcalu a chorizem, podávat jako předkrm. Jsou však též ingrediencí do hlavních jídel. Hodí se k tacos, s cibulkou dozlatova k zelené omáčce salsa verde i k tortillám tostadas se sýrem queso fresco a guacamole.
A chuť? Výtečná, doslova vyvolávající závislost, tvrdí recenzentka serveru foodrepublic.org. Server Phoenix New Times se rozepsal více: „Chapulines chutnají skoro jako slané a octové bramborové lupínky, jsou ale vlhčí. Exoskelet dopřává uspokojivé křupnutí, břicho je lehounce měkké. Celá kobylka je slaná, štiplavá. Jedinou odvrácenou stránkou jsou nožičky, které si nakonec můžete vytahovat ze zubů.“ A radí: „Při pojídaní chapulines zavřete oči. Odměnou vám bude chuť, kterou jste asi nečekali.“
Danya Henninger pak pro server zagat.com svou zkušenost s chapulines shrnula následovně: „křupnutí upomíná na kuřecí kůrčičku, chuť na houby smíchané s krevetami“. Zajímavé.
V Mexiku se samozřejmě konzumuje i jiný hmyz, od housenek cuchamás přes mravenčí larvy escamoles po obří mravence chicatanas. Ctitelé chapulines však nedají na svůj pokrm dopustit: považují ho za nejčistší ze všech, protože kobylky jen skáčou z listu na list a nedotýkají se země a špíny, jak argumentují.
Stejně jako ostatní hmyz je energicky propagují i environmentalisté, kteří vidí v konzumaci hmyzu rezervoár, do něhož je třeba se zhoršujícími se globálními klimatickými podmínkami a růstem světové populace začít extenzivněji sahat. A to rezervoár velmi hodnotný, například právě kobylky mají obsahovat přes 75 procent bílkovin. Ostatně, dokument Spojených národů z roku 2013 zdůrazňuje, že jedlý hmyz není jen náhražkou jídla pro regiony zasažené hladomorem.
V mexické Oaxace to vědí. Ačkoli první zmínka o nich pochází od španělských dobyvatel z první poloviny šestnáctého století, podle odborníků se tam chapulines konzumovaly dlouho předtím.
Okusili byste smažené kobylky?
Hlasování skončilo
Čtenáři hlasovali do 0:00 neděle 20. května 2018. Anketa je uzavřena.
