V misce má velmi hutnou gelovitou konzistenci a barvu ropy. Strávníci, kteří si pochutnali na živočišně pravém guīlínggāo, doplňují, že ropě se tento mimořádný pokrm blíží i chutí. Důvod, proč dnes labužníky, kteří si ho dopřávají, spočítáme téměř na prstech jedné ruky, je však jiný. Ze světa totiž mizí základní surovina pro přípravu, sladkovodní čínská želva třípásá.
Je odhadováno, že v Číně žije zhruba sto tisíc kusů, přičemž polovina z nich se nachází v soukromých farmách.
Osm let života, pak k řezníkovi
S jistou dávkou cynismu je třeba připustit, že tato pochybná zařízení udržují druh „při životě“. Alespoň papírově, z početního hlediska. Zvíře s prodejní cenou 1 800 dolarů za kus se chovat rozhodně vyplatí. A čím více konzumentů se vydává udržitelnou cestou práškových náhražek imitujících originál, tím menší je zájem o chov želv.
Jinak si však potenciál želvích farem v okolí města Wu-čen netřeba idealizovat. Po osmi letech zdejší chovance nečeká nic jiného než kuchyňský sekáček. Tím je oddělen plastron, spodní část krunýře. Ten je základem guīlínggāo. O zbylé části těla zájem není. Pevný krunýř, někdy rozlámaný na menší části, se osmačtyřicet hodin pomalu „táhne“ ve vařicí vodě. Druhý den varu se do hrnce začnou přidávat nejrůznější léčivé byliny, kterých je opravdu mnoho.
Recept? Je to spíš bylinkový vývar
Pokud chcete z jednoho 300 gramů vážicího krunýře vyrobit čtyři porce, připište si na nákupní seznam po 80 gramech kořenů rehmanie lepkavé, květů zimolezu a oddenků smilaxu lékařského. A také desítky gramů „plevele“ mesona a vrbice, plodů sotereku a zlatice převislé, květů chryzantémy. Chybět nesmí strouhaný kořen ledebourielly zvané v Číně feng fang a usušené paličky schizonepety. Ještě trochu ženšenu, plátků kořene z bodláku Atractylodes a máte hotovo.
Během pobytu v hrnci se všechny ingredience „rozpustí a spojí“ a vznikne lektvar, který má mít schopnost vyspravit vaši krev, zbavit vás toxinů a ještě vás ochránit před horkem. Nejprve je tedy třeba tento extrémně hořký vývar zahustit rýžovým škrobem a vyklopit do misky, kde ztuhne. A dochutit sladkým sirupem, protože jinak je téměř nepoživatelný. Pak se však začnou dít zázraky, tedy alespoň podle zastánců tradiční čínské lidové medicíny a těch, kteří východní alchymii věří.
Dezert, který pomáhá. Možná
Budete se potit méně a váš pot také pozbude nepříjemný odér. Podobné to bude i s vaší potřebou chodit na toaletu: pocítíte menší potřebu zbavovat se tekutin. Nebudete mít žízeň a nebude vám horko. To vše díky tomu, že látky obsažené v želé vám „ochlazují krev“. Proto by guīlínggāo měly pravidelně konzumovat těhotné a menstruující ženy. A také všichni, kteří mají problémy se suchou nebo naopak mastnou pokožkou, akné, bolestmi hlavy či ledvinami.
Legenda o ozdravných účincích je natolik silná, že instantní varianty tohoto želé servírují pacientům nemocnice po celé Číně. A také tisíce restaurací, které želví bylinné želé doporučují jako velmi zdraví prospěšnou dezertní pochoutku. V nich se samozřejmě superdrahé želvy většinou nenachází, často obsahují jen „krunýřovou esenci“.
Podle historických pramenů želé poprvé umíchal za Éry tří království (asi 220 našeho letopočtu.) svým vojákům stratég Ču-ke Liang. To proto, že jeho seveřanská armáda nezvládala mašírovat v horkém klimatu čínského jihu. Želví puding jim dodal sílu a rozhodnost.
Druhý historický příklad se pojí s císařovnou Cch’-si, která svého nemocného syna a následníka trůnu léčila s pomocí guīlínggāo tak důsledně, že ho to stálo život. A tak vládla místo něj. Přesto tu na želví želé, kterou jednou fungovalo jako placebo a podruhé jako pomalý jed, nedají dopustit.
