Ohromí vás hned po příchodu, vyčníval by i na basketbalovém hřišti. Strach však rozhodně nenahání. V pětadvaceti letech působí, jakoby byl nadšený z celého světa, ze všeho, co se kolem něj děje. A stále se tváří, jakoby měl právě narozeninovou oslavu a rodiče před něj postavili dort s obřími svíčkami.
To jsou všichni kordisté tak vysocí?
Ne. Moc dvoumetrových, jako já, není. Je to různé, například poslední olympijský vítěz z Japonska Koki Kano má metr sedmdesát.
PRO JAKUBA JURKU A DALŠÍ HVĚZDY NOMINOVANÉ V ANKETĚ ESQUIRE MAN HLASUJTE ZDE |
Koukám na snímek vašeho bronzového týmu, překvapivě nevypadáte, že byste moc vyčníval.
Je to zajímavé, u nás v týmu jsou všichni vysocí, přes metr devadesát.
Ale asi to nebude velká výhoda, když zlato má drobný Japonec.
Podle mě to trochu výhoda je, dosáhnete dál. Možná proto je většina světových šermířů spíš vyšší. Nad metr osmdesát pět. A mají atletické postavy, jako například Francouzi. Ale Japonec je zase pohyblivější, má rychlejší reakce, bleskově stáhne ruce. A tentokrát mu to vyšlo. Mně výška něco ubírá na rychlosti a obratnosti.
Jak vám medaile z olympiády změnila život?
Objevilo se mnohem víc mediální pozornosti. Ale v životě? Změníte se jen do té míry, do jaké vám to dovolí vaše okolí. A já mám kolem sebe dobré lidi, kolegy, trenéry a vždy jsme všechno brali s nadhledem. V Olomouci jsme měli krásné přivítání a je fakt, že by to mohlo člověku stoupnout do hlavy. Poznávají mě na ulici. Když jsem šli po olympiádě do baru, řekli nám: „Dnes platíme my!“ Řekl bych, že mě teď všichni víc berou, dostávám víc prostoru, což je příjemné. Jako by medaile člověka víc ohodnotila.
Jakub Jurka šermíř |
A nevadí vám náhlá mediální pozornost, tolik rozhovorů, tiskových konferencí?
Tady se média setkala s úspěchem. Jsem hodně ukecaný člověk, rád se ke všemu vyjadřuju, a když je zájem o to, co říkám, užívám si to. Moc nechápu lidi, kteří něčeho dosáhnou a potom se k tomu nehlásí, nechtějí o tom mluvit. Tohle je přece součást našeho úspěchu.
Postavili jsme na mně taktiku
Bronz získal na olympiádě český tým, ale vy jste byl jeho hlavní hvězdou. Nevadí to kolegům?
Já byl žolík, který měl rozhodnout. Strategie byla postavená na mě, šel jsem do zápasů s vědomím, že to nesmím podělat. Kdybych na to neměl, skončili bychom už první zápas s Itálií. Kluci byli platforma, měli mi zápas nastavit tak, abych ho mohl dohrát. Což se jim dařilo.
V semifinále s Japonskem také rozhodoval váš poslední zápas, stačilo hrozně málo, abyste bojovali o zlato. Ale jednou to těsně nevyšlo. Přitom s Masaruem Jamadou jste ještě 49 sekund před koncem vedl.
Dostal jsem se do situace, kdy jsem věděl, že už nemám co předvést. Byli tam nejlepší šermíři světa a rozhodují drobnosti. Mohl jsem létat po planši zepředu dozadu, ale nic by se nestalo. Zachytil klíčový moment v zápase. Navíc se všichni ve světové špičce velmi dobře známe, známe své reakce. Takže věděl, jak se chovám, když mi teče do bot.
Jamada vás dostal několikrát za sebou zásahem na nohy. Viditelně jste neměl protizbraň. Nezkoušel něco podobného i Francouz Borel v boji o třetí místo?
Snažil se o to, když jsem ho dorovnal a dal zásah navíc. Ale zastavil jsem ho. Samozřejmě jsem si pomyslel: „Do... A teď to bude stejné jako předtím.“ Ale takové myšlenky si nesmíte nechat vlézt do hlavy. Stačilo málo a celé se to sesypalo. Ne nadarmo trenéři říkají, že olympiáda je náš největší úspěch. Nejen medaile, ale celý výkon.
Jakub Jurka s přítelkyní v pořadu 7 pádů Honzy Dědka (27. srpna 2024)
Jak se dá „nenechat si to vlézt do hlavy“?
Řekl jsem si: „Je to další tréninkový zápas, on to chce stejně jako ty. O nic nejde, jen si tady tak šermujeme.“ Na olympiádě je enormní tlak, musíte zůstat naprosto v klidu, soustředit se jen na soupeře, neprojevovat emoce. Zvládl jsem to, on ne. Ačkoliv Borel je mnohem zkušenější, v tu chvíli zareagoval neadekvátně. O pár dní dřív prohrál v jednotlivcích duel o zlato a se mnou to zase nezvládl.
Což bylo obrovské překvapení.
To ano. Všichni Francouzi, co byli na olympiádě, jsou mistři světa nebo mistři Evropy. Skoro nikdy neprohrávají. Byli na vlně a zvykli si, že ostatní proti nim musejí riskovat, útočit. A oni celý rok jen krájeli zápasy do vítězného konce. A najednou olympiáda, u nich doma. Jednoduše je to dostalo.
Už semifinálová porážka s Maďarskem byla šokují, hodně je zaskočila. S námi to pro ně bylo naprosté selhání. I nám trochu zůstával rozum stát: Byli jsme tak dobře připraveni my, nebo to oni nezvládli? Jsou mnohem víc na podobné zápasy zvyklí. Ale spíš to první.
Šerm je náročná dřina
Chtěl jste dělat šerm vždy? Nepřemýšlel jste o jiných sportech?
Hlavně jsem nikdy nepřemýšlel o tom, že bych dělal šerm. Navzdory naší rodinné historii jsme ho doma nikdy neřešili, byla to okrajová záležitost, než jsme ho začali s bráchy dělat. Táta skončil dost brzo a řekl, že se už k šermu nikdy nevrátí, děda skončil jako šéf Dukly už dřív. Šerm u nás stál stranou. Ale nakonec ho starší bráchové začali dělat a já se k nim přidal.
A nadchnul jste se pro něj.
Ne, šerm samotný mě nijak zvlášť nebavil. Rád jsem chodil na tréninky, byli tam kámoši, super parta… A nějak mně to šlo samo, takže by vlastně byla hloupost dělat něco jiného. Tréninky mám rád, ten proces, tu práci, dřinu, atletiku.
Přitom to asi není snadný sport.
Vůbec! Je to hodně náročný sport. Je těžké na někoho vyzrát. A to mě na tom baví. Ale kdyby mně takhle šlo třeba judo, kdybych v něm vyhrával, což není moc pravděpodobné, dělal bych klidně judo.
Jaký je před vámi nyní největší cíl?
Získat velkou individuální medaili. Tomu předchází několik kroků, je například potřeba vybudovat si pozici ve světové šestnátce. Protože třeba teď v Paříži jsem hned šel na favority, zatímco lepší je začínat se slabšími soupeři.
Co budete v tréninku měnit?
Na olympiádě v Paříži jsme získali bronz a došli jsme k němu nějakým procesem. Vše jsme zanalyzovali, máme spoustu materiálů a další čtyři roky je na čem stavět. Pokud se dramaticky nezmění okolnosti, byla by hloupost něco měnit.
Esquire Man dotazníkJaká je první věc, kterou ráno uděláte? Co definuje muže 21. století? Někteří muži by vám asi řekli, že se v dnešní době ženě podržet dveře bojí. Co pro vás znamená úspěch? Co vás zaručeně naštve? Co budete dělat po skončení kariéry? Co je podle vás v životě nejdůležitější? Posloucháte rozum, nebo instinkt? Při jaké činností nacházíte klid? Zažíváte často slzy? Bojíte se něčeho? |
Je vám pětadvacet let, jak dlouho můžete šermovat na této úrovni? Zvládnete třeba další tři olympiády?
Určitě ano, šerm není sport mladých. Postupně zrajeme. Dvanáct let, tři olympijské cykly bych ještě měl mít před sebou. V podstatě teprve začínám - první olympiáda byla na zkušenou, druhá na výsledky a ty další by to mělo být ještě lepší.
Váš děda je českým šermířem 20. století, budete šermířem 21. století?
Bylo by to krásné. Děda měl jen smůlu, že ve vrcholné formě nemohl na olympiádu. Československo do Los Angeles nejelo. Byĺo by to symbolické, kdybych za čtyři roky získal individuální medaili právě tam.
Radí vám ještě děda?
Všechny sporty se hodně změnily. A šerm není výjimka. Kdyby někdo šermířům řekl před dvaceti lety v Barceloně, jak bude jejich sport vypadat, asi by nevěřili. A děda závodil před čtyřiceti lety. Vše se strašně zrychluje, šerm extrémně. Ne náhodou byl vyhodnocený jako jeden z nejatraktivnějších sportů letošní olympiády, je hodně dynamický, měl ohromnou sledovanost a pozitivní ohlasy. Navíc jsme dostali exkluzivní prostředí (Velký palác, který byl postaven pro světovou výstavu v roce 1900 - poz. redakce), Francouzům se organizace hodně povedla.
Soupeři koukali, jak u nás děláme šerm na koleni
Jak vypadal váš program v týdnech po olympiádě?
Po tom ohromném soustředění, po té přípravě na jediný závod, ke kterému jsme všechno směřovali, odpočívám. Olympiáda vás semele jak psychicky, tak fyzicky, dohromady se dávám doteď. Tlak byl enormní. Nemáme to jako tenisté, pro které to je jeden z mnoha turnajů, u nás všechna příprava směřuje k olympiádě. Až teď jsem se vrátil do tréninku, v podstatě jsem skoro dva měsíce nesáhl na zbraň, první turnaj máme až na konci října.
Neztratíte tak dlouhou dobou bez tréninku formu?
Ono je to někdy potřeba. Top forma se nedá držet dlouho, stejně ji nakonec ztratíte. Proto směřujeme na nejdůležitější závody.
Dá se šermem zajistit?
Z tohoto pohledu to není úplně malý sport, jsou v něm peníze. I když ne u nás. Proto jezdím na francouzskou ligu, tak se dostanu v rozpočtu o pár desítek tisíc víc. Samozřejmě, nejsou to miliony, ale dobře se vydělat dá. I když o zajištění bych nemluvil. To všechno přijde postupně, v šermu si mnohem víc vydělají trenéři. Například v Americe je šerm jeden z nejlépe placených univerzitních sportů – když se tam člověk dostane, je automaticky za vodou. Už mi přišly nabídky ze dvou univerzit.
Ale to v Česku neplatí.
Ne. Když se v Česku konalo mistrovství Evropy do 23 let, byli Francouzi a další národy překvapeni, jak máme slabé zázemí vzhledem k naší úrovni. Divili se, jak to děláme. Pro ně to je na koleni. Oni mají z našeho pohledu neskutečné podmínky, byli jsme například na soustředění ve Španělsku, a tam měli v malém patnáctitisícovém městě halu jen pro šerm. U nás to je klasika jako ve většině sportů – starají se hlavně rodiny dětí. A vezměte si, že oni mají sto tisíc šermířů. U nás je zázrak, že z těch dvou tisícovek závodníků vyselektujeme olympijský tým, který přiveze medaili. Ale s agenturou, s kterou pracujeme, máme za cíl za dva roky naši základnu zdvojnásobit.
Co je na šermu nejkrásnější?
To je strašně těžká otázka. Ale pro mě asi to, že to je dřina. Že je potřeba diamant strašně dlouho brousit, než se dostane na určitou úroveň. Dělám šerm osmnáct let a teprve teď začínám mít někdy pocit, že ho umím.
