Z batalionu do eskadry
Nejen proti gangům. Vojenská policie v Brazílii zasahuje i proti demonstracím.
Florisvaldo de Oliveira prožil šedivě nevýrazné dětství v Catanduvo. Odnesl si z něj tvrdou školu života v chudinských favelách na předměstí brazilské metropole. A také přezdívku Bruno. Tak se říkalo jednomu místnímu opilci a z legrace jej tak začali titulovat nejprve jeho přátelé a nakonec i vlastní matka. Řád do jeho neuspořádaného mládí vnáší až vojenská služba, po jejímž absolvování se rozhodne přihlásit k Polícia Militar.
Pro odřady této Vojenské policie státu São Paulo asi nemáme v Evropě ekvivalent. Jsou to jednotky, které jsou považovány za vojenský personál, který nicméně plní úkoly policejních složek mezi civilním obyvatelstvem. Kordony uzavírají silnice, provádějí kontroly, patrolují a dělají zátahy v rizikových oblastech. Jsou tvrdě vycvičenou a silně vyzbrojenou armádou zákona.
Zatýkání drogových bossů v brazilských favelách a chaotických slumech se totiž zhusta mění na lokalizované pouliční války, přestřelky automatických a protitankových zbraní, v nichž by pravidelné jednotky policie neobstály. A právě do takových bojů jsou nasazování příslušníci Polícia Militar nejčastěji.
Bruno mezi nimi patřil k nejlepším. A jen těžce nesl, že zločince, které s nasazením vlastního života pod palbou, za cenu zranění nebo úmrtí přátel ze své jednotky zatýkal v jeden den, už druhý den potkal volné na ulici. Protože je zkorumpovaní brazilští policisté z regionálních stanic nechali odejít.
Za tučné úplatky, samozřejmě.
Ve dvaadvaceti letech zjišťuje, že dobře polovina všech gaunerů, na jejichž zatčení se podílel, je stále volná. A byli si vědomí beztrestnosti, vysmívali se, vyhrožovali.
Proto Bruno kývl na účast v esquadrão da morte. Eskadře smrti.
