To je ona. Dřevěná krabička, kterou Kevin Mannis zrestauroval. A opatřil ji též barvitou legendou.
Přesně tak. Ona zdobná přenosná skříňka je posedlá démonem. Ne ledajakým. Jejím obyvatelem je dybbuk. Aniž bychom zabíhali hlouběji do mysticismu kabaly, tvor toho jména je beztělesným duchem. Přesněji řečeno duchem, který se paraziticky vkrade do živého těla a hřeje se v teple jeho emocí. A ty nejvýhřevnější a nejvýživnější emoce jsou spojené s utrpením, smutkem a zoufalstvím.
Dybbuk si přístup k nim pojišťuje tím, že k osobě, kterou posedne, přitahuje smůlu. Učiní z ní maják pro neštěstí a tragédie celého světa. A deptat ji bude až do truchlivé smrti. Po ní démon osedlá dalšího hostitele, aby se historie opakovala.
Tak to běželo až do doby, kdy se v kalkulacích zlovolné bytosti z podsvětí něco ošklivě nepodařilo. Místo živého těla s duší skončila právě uvnitř oné dřevěné truhličky. S ní je teď neviditelným poutem spjatá, patrně na věčnost. Vymítat totiž můžete ducha z posedlého člověka, ale ne z posedlého předmětu.
To však neznamená, že by dybbuk dál neškodil. Prostřednictvím toho neživého objektu, starožitné přenosné vinotéky, dál přináší neštěstí svým zkormouceným majitelům. Kteří se nápadně rychle střídají, protože dřevěná skříňka je učiněným magnetem katastrof.
Že si nedokážete představit – pokud by tedy povídání o posednutí a démonech mělo pravdivý základ – kdo by se dobrovolně ucházel o vlastnictví takového předmětu? Pak vás nejspíš překvapí, jak enormní zájem o něj ve skutečnosti je. Už v roce 2003, kdy se tahle dřevěná vinotéka poprvé objevila na aukční platformě eBay, se díky zveřejněné legendě o prokletí prosadila proti téměř totožným starožitným kouskům za pětinásobnou cenou.
