zavřít
náhledy
Je to dočista detektivní pátrání. Jeho středobodem jsou středověké bojové manuály. Neobvyklé. Zachycují ozbrojené duely ženy a muže, který je půlkou těla zapuštěný v zemi. Má to být rozvod skrze souboj? Boj jako řešení manželských sporů? Středověká legrace? Nadsázka? Spíše literatura než bojové manuály? Odborníci se přou.
Autor: commons.wikimedia.org/Hans Talhoffer, 1467
Ona vyobrazení, mnohdy brutální a krvavá, svádí k nejrůznějším interpretacím. K divočejším výkladům i střízlivějším rozvahám.
Autor: commons.wikimedia.org/Hans Talhoffer, 1459
Pocházejí z odborné bojové literatury, která se v Německu vyrojila v první polovině patnáctého století, kolem roku 1430.
Autor: commons.wikimedia.org/Hans Talhoffer, 1459
Říkalo se jí „Fechtbücher“. Šermířské knihy. Pojednávaly o umění boje dvou protivníků, „Zweikampf“.
Autor: commons.wikimedia.org/Hans Talhoffer, 1459
Stojí v řadě vedle obdobných manuálů především italské, ale též francouzské, španělské provenience.
Autor: commons.wikimedia.org/Hans Talhoffer, 1459
Najdeme v nich však též pozoruhodné výjevy, jako by tvořily vlastní žánr: duely muže a ženy. Mimochodem, na konci galerie najdete video, v němž jednotlivé bojové figury rekonstruuje renomovaný rakouský klub historického boje Dreynschlag.
Autor: commons.wikimedia.org/Hans Talhoffer, 1459
Tělo muže vězí v díře zapuštěné do země, někdy v kádi. Jeho snížená a částečně imobilizovaná pozice má evidentně vyrovnat fyzické dispozice dané biologickou určeností. Je ozbrojený dřevěnou palicí.
Autor: commons.wikimedia.org/Hans Talhoffer, 1459
Žena v prostoru vymezeném pro boj stojí, její zbraní je kámen zabalený v šátku, točí jím a mlátí.
Autor: commons.wikimedia.org/Hans Talhoffer, 1459
Duely mezi mužem a ženou najdeme například v dílech Hanse Talhoffera z roku 1459 a 1467, Pauluse Kala z roku 1470, Jörga Wilhelma Hutera zhruba z roku 1523.
Autor: commons.wikimedia.org/Hans Talhoffer, 1459
Vykreslené souboje nabízejí barvité figury, momenty, triky, úskoky.
Autor: commons.wikimedia.org/Hans Talhoffer, 1459
Muž může naopak oponentku uchopit, otočit hlavou dolů a znehybnit.
Autor: commons.wikimedia.org/Hans Talhoffer, 1467
Ukazují například, že žena si může osvojit bojovou kombinaci, při níž protivníka částečně obstoupí, uchopí zezadu za hlavu, přitáhne si jej, sníží těžiště, vlastní vahou jej strhává dolů na záda a druhou kontroluje, například chytnutím za rozkrok.
Autor: commons.wikimedia.org/Hans Talhoffer, 1467
Co však měly ony kresby vyjadřovat?
Autor: commons.wikimedia.org/Hans Talhoffer, 1467
Podle některých interpretací byly souboje násilným způsobem, jak zacházet s manželskými spory.
Autor: commons.wikimedia.org/Hans Talhoffer, 1467
Snad byly svého druhu božími soudy.
Autor: commons.wikimedia.org/Hans Talhoffer, 1467
Slabinou této hypotézy, která nahlíží kreslené souboje pohlaví jako reálný historický jev, je načasování.
Autor: commons.wikimedia.org/Hans Talhoffer, 1467
V době, kdy žánr Fechtbücher začal vycházet, byly boží soudy všeho druhu na odchodu.
Autor: commons.wikimedia.org/Hans Talhoffer, 1467
Doloženo navíc není ani to, že by v době svého rozkvětu proti sobě soudy skrze boj ženu a muže opravdu stavěly.
Autor: commons.wikimedia.org/Hans Talhoffer, 1467
Podle jedné z nejkompetentnějších odbornic na boží soudy, historičky práva Arielly Elemy, je doložený jediný takový: z Bernu roku 1288. Tehdy v něm zvítězila žena.
Autor: commons.wikimedia.org/Paulus Kal, 1470
Jiným vysvětlením, proč díla duely žen proti mužům zachycují, spočívá v povaze oněch děl. Mnohá totiž vůbec nebyla manuály, návody.
Autor: commons.wikimedia.org/Paulus Kal, 1470
Měla spíše povahu pojednání.
Autor: commons.wikimedia.org/Paulus Kal, 1470
A vyobrazení soubojů mezi mužem a ženou jim dodávalo historický záběr a úplnost. Jejich autoři měli za to, že dříve se takové duely skutečně odehrávaly – a jakkoli byly přežilé, do svých pojednání je zahrnovali.
Autor: commons.wikimedia.org/Paulus Kal, 1470
Takové vysvětlení se zdá být blíže pravdě než náhled, že k duelům mezi pohlavími v patnáctém století skutečně docházelo.
Autor: commons.wikimedia.org/Paulus Kal, 1470
Další alternativní interpretací je ta, že vyobrazení jsou jen anekdotou, která si libuje ve středověkém převracení rolí pro metaforické anebo humorné účely.
Autor: commons.wikimedia.org/Jörg Wilhalm Huter, 1523
V případě knihy Appolonius von Tyrland spisovatele Heinricha von Neustadt z doby kolem roku 1300 pak narážíme spíše na literární obraz takového souboje. Odehrává se v rámci vyprávění o fiktivních rytířských dobrodružstvích.
Autor: commons.wikimedia.org/Heinrich von Neustadt, 1465
Jak poznamenává server Public Domain, zůstávají barvitým prvkem bojových knih. Který odkazuje na to, co daleko před tím, než byly sepsány, možná ani nebylo realitou.
Autor: commons.wikimedia.org/Conradus Kyeser, 1430