Je to strom – svědek. V jeho blízkosti se utvářely dějiny Spojených států. Měly svá zosobnění, jména, tváře. Vzbouřené americké kolonie vedl v září roku 1781 majorgenerál Nathanael Green, ten bitvu u Eutaw Springs označil za „zdaleka nejzuřivější střet, jaký jsem kdy viděl, a nejkrvavější vzhledem k počtu zúčastněných“. „Ujišťuji vás, že to byla krvavá a tvrdá bitva,“ souhlasil v dopisu svému nadřízenému podplukovník Alexander Stewart, velitel nepřátelského, britského tábora.
A poté se u dubu virginského utkaly masy vojáků, jejichž všechna jména se do historie nezapsala. Na americké straně jich bylo dva a půl tisíce, na britské o pět stovek méně. Na 1 400 nepřežilo, bylo zraněno, zajato.
A u vší té vřavy byl onen dub. O vítězství se obě strany přely, nemohly se shodnout. Dub, za nímž se snad při střelbě schovávali vojáci, kolem něhož možná ležela mrtvá těla, dokonce vojenský tábor jedné ze stran, byl vítězem nezpochybnitelně. Masakr přečkal. I když se do něj pravděpodobně zarylo něco kulek, míní podle agentury AP arborista Aron Landsaw.
Němý svědek revoluce, „mlčenlivá stráž dějin“, jak dub nazývá American Baattlefield Trust, přežil dodnes. Volal však o pomoc.
Jak zachránit svědka dějin
Za dlouhá desetiletí, která dnešek a bitvu u Eutaw Springs oddělují, vyrostl v ikonický strom. Ční do výšky asi čtrnáct metrů, ale má obrovskou košatou korunu, dlouhé větve, mohutný kmen.
Revoluční bitva nebylo jediné drama, jemuž byl vystavený, před padesáti lety ho rozčísl blesk, popisuje list The Telegraph. Dělníci ho tenkrát zachránili, kmen vyztužili s pomocí omotaných železných železných řetězů a kabelů.
Fungovalo to – než se ona železná košile stala dubu hrozbou sama. To, co strom zachránilo, ho začalo ohrožovat. „Řetězy mu prakticky přerušují oběh, nemůže čerpat vodu a živiny z půdy,“ uvedl Landsaw z firmy SavATree serveru Garden&Gun. Strom se dusil.
Landsawovi kolegové proto nejprve museli řetězy vyprostit z kůry, do níž zarůstaly. Odstranili mrtvé dřevo, půdu kolem provzdušnili s pomocí speciálního zařízení, přidali do ní živiny směsí z mořských řas. Hlavní větve chrání hromosvody. Nato dělníci instalují nová stabilizační lana. „Uprostřed bude umístěný centrální uzel, který všechny kabely propojí a umožní stromu kývat se ve větru a pohybovat se,“ vysvětluje Landsaw.
Péči o majestátní dub považuje za nejvýznamnější práci své kariéry. „Práce jako tato není příležitostí, která by se vám naskytla často,“ cituje Landsawa server The Smithsonian. Historik Garrison Marcoux souhlasí, pro televizní stanici WCSC-TV poznamenává, že strom „toho viděl mnoho, byl svědkem toho, jak muži umírali pro tuto zemi i proti ní“.
Historik si je jistý, že to, čeho byl svědkem, je do dubu vepsané. „Říci, že místo, které zažilo tolik násilí, intenzivních emocí – že toto místo není prostoupeno odpovídající energií, nezní pravděpodobně. Myslím, že tam, kde se něco takového odehrálo, nějaká energie existuje,“ míní Macroux.
Arboristé věří, že jejich ochranné zásahy udrží mlčenlivého svědka americké revoluce v jeho majestátní póze nejméně sto let.
