Nepál dobýval Afriku
Neohrožení a výkonní. Gurkhové mohli do boje nosit svou národní dýku kukri.
Konzervativní Britové zpravidla necítili zvláštní potřebu projevovat chválu nějakým „domorodým“ vojenským útvarům. V případě Nepálu si dovolili výjimku. Mnohokrát zopakovanou větou „Pokud muž říká, že se nebojí smrti, je to buď lhář, nebo Gurkha“ vysekli poklonu všem odvážným nepálským bojovníkům. Zcela zaslouženou, protože příběhy o jejich obraně či útocích proti mnohonásobné početní přesile připomínají spíše hrdinské legendy.
Hitler původně doufal, že si Nepál – nezávislé království, které dlouho přináleželo k britskému impériu – jednoduše koupí. Králi Tribhuwanovi dokonce daroval Rolls-Royce. Ale když přišlo k válce, postavili se Nepálci na stranu Britů. Přestože jejich situace vypadala v prvních měsících války bledě. A procestovali s nimi celý svět.
Gurkhové byli posláni do severní Afriky, kde se účastnili bojů proti Afrikakorpsu. Později také do Evropy, kde bojovali po celé délce Itálie. Na Dálném východě Gurkhové a pravidelné nepálské jednotky pomohli zadržet Japonce při jejich tažení do Indie v březnu 1944, v krvavých řežích velkých bitev u Kohimy a Imphalu. Účastnili se i kampaně v Barmě.
Pod britským velením nakonec sloužilo v armádě na 120 tisíc Nepálců, přibližně devět tisíc jich padlo. Vysloužili si přitom 12 Viktoriiných křížů, nejvyšších vojenských vyznamenání Spojeného království. A také nezměrnou úctu Spojenců i hrůzu svých nepřátel.
