Rostliny tabáku se na jihoamerickém kontinentu pěstovaly už tři tisíce let před naším letopočtem. A samozřejmě nejen pěstovaly, domorodci tabák i kouřili: přisuzovali mu léčebné účinky.
Kromě léčitelství byl však tabák využíván také například při náboženských obřadech. Věřilo se, že tabák je dar od boha a stoupající kouř dokáže přenést myšlenky a modlitby do nebe.
Ke kouření využívali primitivní dýmky vyrobené z dutých částí rostlin nebo vytvářeli první předchůdce doutníků – tabákové smotky, kterým říkali cohiba. Stejně se nazývá i nejslavnější výrobce doutníků v současnosti.
Evropané se s tabákem poprvé potkali při zámořských plavbách koncem patnáctého století. Do Španělska byl poprvé dovezen kolem roku 1518, o necelých padesát let později poslal francouzský ambasador z Lisabonu tabák do Paříže a Francouzi, stejně jako Španělé a Portugalci, začali o tabáku mluvit jako o posvátné rostlině, opět kvůli léčebným účinkům.
Vznikem manufaktur se poté dostaly doutníky od šlechty i k lidem z nižších společenských příček. První manufaktura byla otevřena v roce 1690 na Kubě. Inspiraci v oblasti tabákových výrobků nalezl například v padesátých letech 19. století slavný skladatel Georges Bizet: hlavní hrdinka opery Carmen pracovala jako dělnice právě v továrně na výrobu doutníků…
Pánská záležitost
Až do devatenáctého století se ženy setkávaly s doutníkem opravdu nanejvýš ve fabrice. Malou doutníkovou revoluci způsobila francouzská spisovatelka George Sandová, která právě v devatenáctém století častokrát šokovala společnost nejen svým mužským stylem odívání, ale také zálibou v kouření doutníků a dýmek.
Přes tento záblesk jsou však až dodnes doutníky převážně pánskou záležitostí. A symbolem vítězství, zdaru. S tlustou "habanou“ si sedají na tiskovou konferenci po úspěšné premiéře nového snímku herci, po významných výhrách se line "vítězný kouř“ ze šaten sportovců a krabice s luxusním zbožím z tabákových velmocí, jako jsou Kuba či Dominikánská republika, se často objeví na schůzkách vlivných manažerů.
Ano, humidor (speciální box na úschovu doutníků) je součástí výbavy úspěšných mužů už po mnohá desetiletí.
Pro obyčejného smrtelníka zůstává doutník naopak spíše zapovězenou radostí. Ty luxusní boxy plné nejvyhlášenějších kousků pořídíte za desítky tisíc korun, ale i za cenově "přístupnější“ kvalitní doutník dáte několik stovek. Může stát za to, ale k tlustým tmavým "bestiím“, které kouří frajeři ve filmech, bude mít i tak pořád daleko.
Dlouhá cesta z plantáže k zapalovači
Koupě doutníku je ale až jednou z posledních fází života doutníku. Aby do něj v dobré kondici doputoval, musí se toho odehrát hodně.
Na Kubě se sbírají čtyři druhy listů – ligaro, seco, volado a capote. Tyto čtyři druhy se pěstují volně, bez krytí před sluncem, způsobem cultivo al sol. Druhým způsobem je pěstování pod přikrývkou cultivo tapado. Tak rostou listy používané jako vnější, krycí, tedy nejdůležitější pro vzhled.
Sesbírané listy se poté transportují do velkých sušáren. Tam se zbarvují z původní zelené dožluta a nakonec dohněda. Poté se naskládají na sebe a pomalu začíná proces fermentace.
Po pětatřiceti až pětačtyřiceti dnech podstupují balíky tabákových listů další fázi: rozeberou se, jednotlivé listy se naskládají na látku a nechávají se dva až tři roky uzrát.
Následně se listy třídí – hlavně podle struktury, velikosti a barvy. Uřežou se z nich tvrdé stonky a zdlouhavé kolečko začíná znova, opět fermentace a zrání… a zase až po dobu tří let.
Teprve pak se přesouvá pozornost do výrobny. Listy se znovu pečlivě třídí, vnitřní se míchají do zvláštních směsí, z nichž poté vzniká konečně už "náplň“ doutníku. Ta se smotá, zabalí do krycího listu a vloží do speciální formy, která vylepší tvar.
Následně se už může přejít k mistrovskému kousku, k zavinutí do krycího tabákového listu. Tento typ listů je nejvláčnější a je přísně vybírán: Je v podstatě "kabátem“ doutníku, jeho vnější prezentací. Proto musí vypadat bezchybně.
Dozrávání pak čeká i na teď již hotový doutník: může trvat roky, minimálně ale devadesát dní.
Pak už jen stačí nalepit typický "prstýnek“ (proužek papíru okolo doutníku v místě uchopení), zabalit a odeslat do obchodu.
