1. Smažené tarantule
Až zase pojedete příště do Kambodže, nezapomeňte si dát smažené tarantule. Pohled na opékání pavoučích špízů zřejmě nebude nijak lákavý nejen pro turisty trpící arachnofobií, místní se však dušují, že výsledný pokrm je velmi zdravý, dává tělu sílu a mimořádně prospívá například těhotným ženám.
Tarantule jsou údajně šťavnaté a mají výraznou chuť, mezi nejoblíbenější druhy úpravy patří tarantule v kombinaci se sójovou omáčkou, solí a česnekem nebo s paprikou. Až sedm centimetrů dlouzí pavouci jsou údajně na povrchu křupaví a uvnitř lehce mazlaví. Turisté si dokonce mohou chlupatého pavouka ulovit a připravit sami.
2. Polévka z vlaštovčích hnízd
V Číně platí za vyhlášenou pochoutku, které se někdy kvůli ceně přezdívá "kaviár východu", a pochutnávají si tam na ní už víc než čtyři sta let. Ačkoli je tato delikatesa známá jako polévka z vlaštovčích hnízd, ve skutečnosti se vyrábí z hnízd rorýsovitých ptáků, jimž se říká salangany.
Na pohled nevypadá polévka z vlaštovčích hnízd nejhůř, musíte ale zapomenout na fakt, že jsou to vlastně rozvařené ptačí sliny.
Příbytky si vyrábějí převážně ze slin, které na vzduchu ztvrdnou a působí jako lepidlo. Když se uvaří, získají želatinovou konzistenci a měly by údajně prospívat lidskému zdraví a působit jako afrodisiakum.
Drahá je tahle pochoutka proto, že hnízda si rorýsi staví v jeskyních na pobřeží a jejich sběr je obtížný a nebezpečný. Ceněná jsou zejména takzvaná černá hnízda, která vytváří salangana černohnízdá; jejich kilogram stojí přibližně deset tisíc dolarů.
3. Kachní embryo
Ve Vietnamu, Číně nebo na Filipínách nedají na tuto pochoutku dopustit, ačkoli pro většinu Evropanů je konzumace balutu neboli kachního embrya za hranicí představitelného. "Výroba" této delikatesy je relativně jednoduchá, oplodněná vajíčka se několik dní zahřívají, aby se embryo vyvíjelo, prosvícením silným světlem se zjistí, zda už je dostatečně velké.
Balut zvládnou pozřít jen nejotrlejší. I mnozí z nich však předtím raději zavřou oči.
Poté se vejce uvaří i s embryem natvrdo a servíruje se natěšeným strávníkům. Zasvěcení tvrdí, že tekutina, která se ve vejci nachází, chutná jako kachní vývar, žloutek má prý relativně normální chuť a tělíčko nenarozeného kachněte je potřeba jíst s pepřem, solí, chilli a octem. Kosti i zobák jsou údajně měkké a dají se rozmáčknout lžící, peří je mokré, takže do krku klouže relativně snadno.
4. Surströmming , tedy shnilí slanečci
Otevřete-li vyboulenou plechovku se švédským nápisem Surströmming, čekají vás uvnitř sledi. Staří sledi. Shnilí sledi, s odpuštěním.
Rybáři je nachytají na jaře a předtím, než je dají do plechovek, je nechají dva měsíce kvasit. Proces kvašení však pokračuje i poté, co se dostanou do konzerv, v podstatě až do doby, než si je koupíte. Máme-li to zjednodušit, dá se říct, že se k rybám přidává jen takové množství soli, aby nehnily úplně.
Plechovka vypadá nenápadně, skrývá ale téměř biologickou bombu.
O síle chuťového i pachového prožitku vypovídá několik informací a doporučení ohledně manipulace s konzervou. Velmi se doporučuje otevírat plechovku pod vodou (vyboulené konzervy mají, jak známo, tendenci stříkat) a mimo uzavřený prostor (ten už byste nemuseli vyvětrat). Na plechovkách je zobrazen kojot a některé země zakazují jejich převoz.
5. Uzení netopýři
Až se vydáte na obhlídku indonéského tržiště a budete přemýšlet, co mají znamenat ony hromady hnědavých tvorů, kteří vypadají jako malé vysušené mumie, vězte, že jde o místní specialitu – uzené netopýry.
Lidé, kteří je ochutnali, tvrdí, že chutnají podobně jako sušené hovězí maso. Vzhledem k jejich velikosti nepočítejte s tím, že se jimi přejíte, s přihlédnutím k jejich vzhledu však o něčem podobném pravděpodobně nebudete uvažovat.
