Působivá, elegantní, jako by pravěká. Není divu, že sloni nás svádí k romantizaci a poetice.
I kdybyste o biologii chobotnatců nejevili hlubší zájem, sloní hřbitov si jistě představit dokážete. Nejspíš jako chmurné místo uprostřed savany nebo džungle, lemované vybělenými kostmi desítek, možná stovek sešlých slonů. Kteří se právě sem, do míst skonu svých předků, instinktivně vydávají tehdy, když sami naznají, že se jejich čas už nachýlil. Život rozvážných velikánů se na nich má zakončit stejně jako životy lidské. Přirozeným skonem ve stáří, věčným odpočinkem, v obklopení předky.
Zkazky o sloních hřbitovech jsou rozšířené, působivé a svůdné. Smutně poetická představa nicméně naráží na to, že nic takového jako sloní hřbitovy ve skutečnosti neexistuje. Potvrzují to nezávisle na sobě zoologové, kteří životů slonů včetně jeho posledních kapitol, zasvětili svou práci. S pomocí GPS velmi dobře zmapované a tisíckrát v krajině prošlapané trasy ikonických chobotnatců nenesou ani náznakem známky výskytu takových lokalit.
Jednotlivé sloní exempláře byly sledovány po celá desetiletí, od svého narození až po úmrtí, aniž by se jejich existence kdy zakončila na takovém místě. Sloní hřbitovy jsou přesně tím typem polidšťující legendy, která prozrazuje víc o nás než o majestátních slonech. A to doslova, protože původ té legendy je mnohem méně romantický.
Sloni si pozornost lidí zaslouženě dokázali vydobýt. Nejen tím, že to jsou největšími žijícími suchozemskými savci. Ale také vzájemnou pospolitostí, sociálními až úzce rodinnými vazbami. A rovněž dlouhověkostí, kterou lze vycítit při pohledu do jejich oček, která nahlížíme jako hluboké studnice zvířecí moudrosti.
Tak je možná vnímáme dnes, ale v osmnáctém století byli sloni v Africe zajímaví víceméně jen coby chodící zdroje slonoviny, klů. Které jim byly odňaty poté, co byla mnohatunová zvířata při štvanicích zastřelena lovci.
Slonovina, vyjadřující exotické bohatství, se pak měnila na šperky, ornamenty, šachové figurky, klapky klaviatur a kulečníkové koule. S poptávkou po 800 až tisícovce tun materiálu ročně, což odpovídalo až sto tisícům pobitých slonů. Po onom množství lidé sahali do populace přibližně šestadvaceti milionů kusů.
